Léta se debata o euru zužovala na politické překřikování. Ekonomická podstata věci se příliš neřešila. Všeobecně se mělo za to, že kdyby Česko chtělo, tak bez většího úsilí maastrichtská kritéria splní. A najednou dva ze čtyř požadavků neplníme.
Ne že by šlo tragédii. Inflace poskočila kvůli zvyšování DPH, deficit se jednorázově zvýšil kvůli církevním restitucím. Z dlouhodobého hlediska je paradoxně mnohem větší problém bobtnání státního dluhu, jehož dnešní úroveň se stále ještě v pohodě vejde pod maastrichtskou hranici 60 procent HDP. Ale dluh bobtná rychleji, než je v EU obvyklé.
Česko se odpoutává od nejlepší kategorie zemí s dluhem pod 50 procent HDP. A není dluhové brzdy, která by to zarazila.
Cílem pro případné přijetí eura tak není jen splnění nyní nezvládaných kritérií, ale hlavně krocení dluhu dříve, než přesáhne kritickou hranici 60 procent.
Čtěte také:
Euro se loni Česku vzdálilo, kvůli vysoké inflaci a deficitu
