Nejprve nechtěl zakládat politickou stranu. Pak ji nechtěl vést. Dále nechtěl být jejím premiérským kandidátem. V žádném případě nechtěl do vlády. Tedy pokud by nedostal křeslo ministra financí. A samozřejmě by jako parlamentní politik předal řízení firmy někomu jinému. Tedy pokud by se nestal ministrem... Tak, to je zatím vše. Zatím.
V této krátké chvíli, než se plány zase kompletně změní, to vypadá, že Andrej Babiš po říjnových volbách zasedne v Poslanecké sněmovně a zároveň si ponechá řízení chemicko-potravinářského obra Agrofertu. A proč vlastně ne. Než za sebe nastrkávat náhradu do vedení firmy a skrytě ji stejně ovládat, raději si střet zájmu hrdě vytetovat na čelo. Babiš totiž nemusí být vůbec ministrem, aby efektivně hájil své zájmy.
K tomu mu postačí ovládnutí zemědělského či finančního výboru. Či prosté efektivní prosazování programové priority Babišova hnutí „říkáme ANO zastavení dovozu nekvalitních surovin a potravin ze zahraničí“. Což by se jak na potvoru zrovna velmi hodilo Agrofertu, kde vedle prosperující chemické a zemědělské divize nyní trochu pokulhává ta potravinářská a trochu protekcionismu by to mohla vylepšit.
Ministerstvo práce a kosteleckých věcí
Ale dejme tomu, že ANO opravdu není čistě podnikatelský projekt jako Věci veřejné před minulými volbami. Babiš zásadně přesahuje Víta Bártu nejen v nesrovnatelné velikosti firmem. Ale především i tím, že si své velké podnikatelské hry už dávno odehrál s Unipetrolem či Setuzou a nemusí si už nic dokazovat. Možná opravdu miliardář Babiš chce jako svůj kšaft zanechat republiku v lepším stavu.
Ale pak se bojme snad ještě více. Naposledy v neděli v televizní debatě totiž zopakoval, že by stát řídil manažersky jako svoji firmu. Tak ještě jednou: stát není Agrofert a pokud by Babiš chtěl svým mikromanažerským autoritářským stylem šéfovat i republice, bude ve výsledku horší než „nemehla“ a „korupčníci“, proti kterým v předvolební kampani brojí.
Nicméně předpokládejme, že by se Babiš doopravdy stal hybnou silou příští vlády. Co by tedy ve struktuře státu zastupovalo chemičky, které mu v Agrofertu nejvíce nesou? Asi ministerstvo financí, a ne náhodou Babiše také tento post zajímá.
Co však s notorickými bankrotáři jako je ministerstvo práce a sociálních věcí, které zajišťuje důchody? Nebo ministerstvo kultury, které prodělává kalhoty na rozpadajících se hradech a zámcích? Skončily by tyto černé díry státního rozpočtu Babišovy Kostelecké uzeniny? Tedy s neustále obměňovaným managementem a razantním uzavřením porážky drůbeže a vepřového, tedy pardon spíše dávek v hmotné nouzi a příspěvků na péči?
Velkomanažer bez cíle
Ne, manažerský šlendrián na ministerstvech není ten hlavní problém. Problém je, že stát často neví, co chce. O politických mrtvolách jen dobře, ale jednu v této souvislosti připomeňme: Jaromír Drábek byl bezpochyby úspěšný manažer, dokonce prezident Hospodářské komory a přesto na ministerstvu práce zanechal o dost větší sekeru než všichni jeho manažerstvím nepolíbení předchůdci.
A u velkomanažera Babiše by to mohlo být ještě horší. Nikdo mu neupírá, že v řízení podniků je v Čechách jeden z nejúspěšnějších. Ale to mu při řízení státu není k ničemu, když neví, čeho chce docílit. A to bohužel hnutí ANO bez soudržného volebního programu a jakéhokoliv náznaku jednotící ideologie zjevně neví.
Čtěte více:
Babiš jako poslanec zůstane v čele Agrofertu, jako ministr nikoli
