Z původně proklamovaných dvou milionů vystoupají náklady na Lítačku přinejmenším na půl miliardy. Systém však postrádá řadu slibovaných funkcí, běžně známých z komerčního sektoru.
Byla to velká sláva, když na začátku roku 2016 představovala tehdejší primátorka Prahy Adriana Krnáčová projekt Lítačka. Slibovala s minimálními náklady nahradit Bémovu extrémně předraženou kartu Opencard, převést ji do mobilu a i díky moderní aplikaci zpřístupnit cestujícím spoustu zajímavých funkcionalit.
Po bezmála třech a půl letech lze konstatovat, že se nekoná ani jedno. Přestože si systém vyvíjí Praha interně prostřednictvím firmy Operátor ICT, náklady na Lítačku stoupnou oproti původním proklamacím “Krndy” víc než stonásobně. Aplikace navíc postrádá spoustu elementárních funkcí současné “mobilní doby” a to málo, co funguje, dokáže nahradit stará dobrá SMS jízdenka, nebo aplikace třetích stran umožňující vyhledávání v jízdních řádech.
Služby? Pomalejší, horší
Představte si situaci, kdy si elektronickou cestou chcete koupit časový kupón na pražskou MHD, případně přikoupit předplatné pro příměstská pásma Pražské integrované dopravy (PID). V duchu současné doby si nainstalujete do smartphonu aplikaci PID Lítačka, pro kterou si pražský magistrát objednal nákladnou kampaň v komerčních rádiích a dalších médiích.
Která karta je podle vás lepší?
Vytvoříte si účet, vyplníte spoustu osobních údajů, spárujete si kartu a pak zjistíte, že to všechno bylo zbytečné, protože si v aplikaci můžete koupit jízdenku maximálně na jeden den. Ukazuje se, že tolik proklamovaná (a značně nákladná) aplikace PID Lítačka je vlastně jen vyvoněnější způsob pro nákup jednorázové jízdenky když u sebe nemáte peněženku, doplněný o možnost vyhledávání spojů. Za desítky, vlastně stovky milionů korun zoufale málo muziky.
Pojďme zpět k nákupu časových kupónů. Pokud nechcete stát frontu u okénka dopravního podniku jako ve 20. století a příčí se vám jezdit načerno, nezbude vám nic jiného než si založit účet na webové stránce PIDLitacka.cz, kde vše začíná nanovo. Další registrace, stejný proces párování karty, a teprve když vás systém laskavě autorizuje (ne všichni uživatelé původní Opencard mají to štěstí, systém je prostě odmítne zaregistrovat) můžete konečně nakupovat časové kupóny.
Metro ano, Břevnovská radiála ne. Adam Scheinherr vybírá, na které stavby pošle Praha miliardy
Překvapuje vás, že projekt se shodným názvem, provozovaný stejným subjektem (městem vlastněnou firmou Operátor ICT), nedokáže sladit funkcionalitu webového e-shopu s aplikací? Nejste jediní. Zrcadlení čipové karty do aplikace ve smartphonech, které umí třeba IN karta od Českých drah? Kdeže. A že byste mohli Lítačkou zaplatit parkovné v pražských parkovacích zónách, jak uměla předchozí Opencard? Na to také zapomeňte.
Nicméně tím peripetie nekončí. Přestože magistrátní firma slibuje, že se nákup kupónu “propíše” rovnou, abyste mohli hned cestovat, realita je jiná. Kupóny se s Lítačkou mohou propojovat až hodinu (někdy i déle), takže když vás během této doby zastaví revizor, máte problém a pokutu na krku. Přestože máte nakoupený a zaplacený kupón, Operátor ICT má 60 minut (!) na to, aby ho laskavě spároval s vaším účtem. V době, kdy i tak opatrné a rigidní instituce, jako jsou banky, zavádí systém okamžitých - vteřinových - převodů peněz z účtu na účet, trvá městské firmě daleko jednodušší proces hodinu.
Z červené zelená
Nad tím vším by se dalo přimhouřit oko, kdyby byla Lítačka tím levným projektem, nezatěžujícím kasu pražského magistrátu, který slibovala Krnáčová. Původně proklamované výši nákladů v úrovni 1,6 až 1,9 milionu korun nevěřila snad ani ona, takže pár týdnů po představení “přihodila” pár milionů a prohlásila, že se pořizovací náklady vejdou do deseti milionů. Ve skutečnosti se samotná investice vyšplhala na asi 40 milionů.
Jenže to jsou jen drobné oproti provozním nákladům, které exprimátorka jaksi opomněla v původních kalkulacích a libě znějících proklamacích zmínit. Operátor ICT záhy po spuštění celého systému připustil, že na každoměsíční provoz padnou zhruba tři miliony korun, tedy necelých 40 milionů ročně. Podle pražských opozičních politiků přijde provoz systému Lítačky na asi 60 milionů, za desetileté období provozu systému tak metropole zaplatí víc než půl miliardy korun.
“Praha pouze vyměnila červenou kartičku za zelenou,” prohlásil krátce po představení Lítačky Filip Humplík, tehdejší šéf pražské ODS. I po dvou a půl letech, utracených desítkách (či spíše stovkách) milionů korun, mu nelze než dát za pravdu. Lítačka je drahý, zastaralý a uživatelsky nepříjemný systém.
Přečtěte si také:
