Tato poslanecká sestava končí a republika míří k předčasným volbám. Děkujeme, vážení poslanci. Žádné jiné rozumné východisko totiž v současné politické krizi nezůstalo a je dobře, že si to alespoň 140 poslanců uvědomilo. Všem tedy patří dík za ukončení vládního kómatu, které zdaleka nenastalo až s pádem kabinetu Petra Nečase.
Permanentní vládní krize zde panovala už od vyhození Věcí veřejných z vlády, ne-li ještě dříve. Těm poslancům, kteří se už jistě do Poslanecké sněmovny nevrátí a přesto se připravili o dobře placenou práci, patří dík dvojnásobný. Za všechny zmiňme Karolínu Peake, která roky dokázala balancovat mezi vicepremiérstvím a naprostou bezvýznamností.
Podejte mu meč!
Bývalý pražský primátor a poslanec ODS Pavel Bém v tradici svých pramálo srozumitelných projevů se výjimečně trefil do projednávaného tématu. Tentokrát se zhlédl v japonských rituálních sebevraždách. Pečlivě popsal, jak samurajovi má podat meč jeho nejlepší přítel a nepřerušil ho ve výkladu ani ironický výkřik z řad levice: Podejte mu meč! Bém tak nechtěně docela dobře vystihl hlasování mnohých poslanců.
Karolína Peake, poslankyně VV, zrádkyně VV, zakladatelka prakticky neexistující strany LIDEM, vicepremiérka, osmidenní ministryně obrany a nakonec zrádkyně pravice při hlasování o důvěře vládě Jiřího Rusnoka nakonec asi naznala absurditu své politické kariéry a hlasovala pro rozpuštění Sněmovny. Tedy sáhla po meči, který jí ráda nabídla její někdejší mateřská strana VV.
Ještě smutnější je příběh Jiřího Paroubka. Do této Sněmovny byl zvolen jako šéf nejsilnější strany, ČSSD. Odešel však z ní a založil si národní socialisty. Plán byl jasný: po zisku postu ústeckého hejtmana měl se stanou zabodovat i celostátně. Zůstala však jen ostuda a Paroubek také nakonec rád sáhl po meči podávaném svoji někdejší mateřskou ČSSD.
Do třetice: Vít Bárta. Z někdejší hvězdné rychlokariéry ministra dopravy, faktického ministra vnitra a koně Václava Klause zbyl je zápach těžkého vína, při kterém si Bárta pouštěl pusu na špacír před odposlouchávacím zařízením. Přesto mu slouží ke cti, že i když se do Sněmovny jeho vkusné kapesníčky v kapsách od saka jen těžko vrátí, sešikoval své věrné k rozpuštění Sněmovny.
Po Bártovi zůstanou kapesníčky, po Škárkovi trapnost
Naprosté dno Škárka
Peake, Paroubek i Bárta se tak nakonec ukázali přeci jen v trochu lepším světle než třeba tragický Jaroslav Škárka. Ten si jen prodloužil už notně dlouhý z ostudy kabát a i po všech svých úplatkářských aférách hlasoval pro zachování neakceschopné sněmovny. Na úroveň Škárky bohužel klesla i celá ODS, která v zoufalé snaze odložit alespoň o pár týdnů volby odešla ze sálu. Zdecimovaná strana nejspíše ani své zbylé voliče nepřesvědčila, že boj s prezidentem a dohlédnutí na schválení zákonů je nyní důležitější než co nejrychlejší rozdání nových karet voliči.
Třeba jednou, až bude lépe, budeme na tuto poslaneckou sestavu vzpomínat s nostalgií a úžasem. V žádné Sněmovně dosud dosud nebyli ve vězení dva poslanci, z toho jeden pravomocně odsouzený. V žádné Sněmovně dosud nebylo tolik přeběhlického planktonu, odkud vláda lovila potřebné hlasy. A do žádné Sněmovny dosud nevstupoval vítěz voleb jako poražený (Paroubek) a faktický vítěz voleb z ní odcházel jako spráskaný pes (Nečas).
Snad už může být jen lépe, i kdyby se k moci měla dostat levicová většina. Tak hlavně aby neměl pravdu už citovaný samuraj Pavel Bém: „Česká politická scéna se neobrodí, ale naopak ještě více zkompromituje. Proč? Protože každé nové a velké očekávání přináší ještě větší zklamání.“
Čtěte také:
Zahraniční tisk: Rozpuštění Sněmovny otevřelo komunistům cestu k moci
Rozpuštění Sněmovny podpořilo 140 poslanců. Na tahu je prezident
