GLOSA: Že je premiér to nejhorší? Seznamte se s jeho kabinetem

26. 6. 2013

Respektovaný ekonom Jiří Rusnok se nikdy neměl stát premiérem. To je snad všem kromě prezidenta Miloše Zemana jasné. Nikdy zde neskládal vládu premiér, jehož politická podpora ve sněmovně by se neblížila alespoň polovině poslanců. To platí i pro takzvané úřednické vlády Josefa Tošovského i Jana Fischera. Ale Rusnok není tím nejhorším, co nás čeká.

Jeho hlavní starostí bude zjevně příprava státního rozpočtu na nový rok, kde zas tak nehraje roli, zda pro potěchu svého patrona Zemana přihodí nějakou tu miliardu na investice navíc či ne. Třeba i sám převezme rezort financí. Mnohem nebezpečnější ale bude kabinet, kterému bude formálně vládnout. Možná že se sám zděsí toho, komu že to svou osobou dělá v exekutivě fíkový list. Poslyšte nominace těch nejodbornějších odborníků, na něž si Zeman bohužel asi v několika případech opravdu vzpomene:

Ministr vnitra a vládní koordinátor zeštíhlení státní správy: Martin Pecina

S někdejším ministrem vnitra ve vládě Jana Fischera Martinem Pecinou se na ministerstvo vnitra konečně vrátí zase staré dobré osvědčené pořádky. Emancipace policie došla v poslední době příliš daleko. Naštěstí Pecinova filozofie naprosté podřízenosti policie politické moci je čistá jako ocel, kterou Pecina dosud vyráběl ve Vítkovicích. „Když se objeví pochyby, jestli je nějaká politická kauza zastavena, nebo ne, zavolám si policejního prezidenta. A řeknu mu, ať se na to podívá,“ bez uzardění popisoval svůj přístup v roce 2009.

Předpokládá se, že kabinetní kolegové ho též pověří portfoliem debyrokratizace státní správy. Nikdo by neměl zapomenout, že v roce 2008 jako šéf antimonopolního úřadu všem dokázal, že k výkonu vysoké státní funkce není potřeba takřka žádný úřednický aparát a honosné budovy. S byznysmanem Andrejem Babišem, kterého jeho úřad prověřoval, dokázal vše potřebné probrat pěkně v koutku autosalonu na pražském Chodově. Tuto cestu zcela transparentního a přitom levného vztahu státu a byznysu bude vláda aplikovat, kde to jen půjde.

Ministr zahraničí: Jan Kohout, držitel prvenství v Guinnessově knize rekordů za navržení co nejvíce velvyslanců v co nejkratší době

Bez Jana Kohouta by to ani nebyla vláda odborníků. Diplomat Kohout osvědčil především svou odbornost v uchazečství o jakoukoliv funkci. V roce 2005 měl dělat premiérskou loutku Stanislavu Grossovi, ale loutkáři to tehdy nevyšlo. Jeho chvíle přišla ve Fischerově úřednické vládě, kde dělal dokonce vicepremiéra. Od Zemana ale Černínský palác dostává jako šanci napravit svou tehdejší slabost. Silácky tehdy vyhlašovat obměnu velyslanců v čele s Milenou Vicenovou, nakonec se ale stáhl.

Nyní má šanci vše napravit. Respektive musí. Livia Klausová v tuto chvíli už zadává nové tapety pro české velvyslanectví v Bratislavě, Vladimír Remek přislíbil v Moskvě podporu projektu MIR.1200, který považuje za obnovenou sovětskou vesmírnou stanici. SPOZ urychleně nabírá nové členy, protože stará garda zakladatelů strany se v nečekané míře vrhla na diplomacii.

Ministr pro Temelín a ostatní zbytkový průmysl: Miroslav Grégr

Přes svůj vysoký věk není sporu o novém vládci českého průmyslu. Autor koncepce SuperČEZ z dob Zemanovy vlády se vrací, aby dokončil své dílo. Ruší současnou strategii ČEZ stahovat se z rizikových oblastí a místo toho prosazuje v polostátní firmě masivní expanzi v Bulharsku, Albánii a Tanzanii.

Původní přezdívku „Atomový dědek“ nahrazuje nová verze „Atomový dědek 3, 4“. Dva dny před opuštěním rezortu jako ministr v demisi podepisuje za stát ČEZ garanci cen elektřiny z nově dostavených bloků do roku 3100, několik hodin potom ČEZ podepisuje smlouvu o dostavbě Temelína s česko-ruským konsorciem. Zatím není jisté, zda 13. prosince bude slavit své 84. narozeniny na ruské ambasádě, nebo v ČEZ, kam ho Rusnokova vláda v poslední den svého mandátu vyslala jako šéfa dozorčí rady.

Ministr práce a spravedlivé odplaty vůči TOP 09: Jaroslav Zavadil

Při obsazování tohoto rezortu nebyl Zeman ani na chvilku nerozhodný. Práce a sociální věci z několika důvodů musí připadnout dosavadnímu předsedovi Českomoravské konfederace odborových svazů Zavadilovi. Zatímco od erudovaného ekonoma by návrh na zvednutí minimální mzdy na 10 tisíc korun mohlo vzbudit rozpaky, u autora hlášky, že Nečasova vláda je tou nejhorší od roku 1950, stačí vysvětlení, že se to pak bude lépe počítat.

Zavadil navíc do rezortu nastupuje s touhou vrátit Miroslavu Kalouskovi z TOP 09 potupný okamžik, kdy se jím nechal vylákat na pivo po masivní protivládní demonstraci z minulého roku. Těžko se potom šlo zbavit dojmu, že dopoledne řeční proti vládě a odpoledne si po namáhavém projevu s Kalouskem ťuká dobře vychlazenou dvanáctkou. Na ministerstvu si jako prioritu stanovil probrání všech smluv podepsaných Vladimírem Šiškou a Jaromírem Drábkem, přičemž shromážděná dokumentace by měla bohatě stačit k podání podnětu vlády k Nejvyššímu správnímu soudu na rozpuštění TOP 09, protože činnost této strany zjevně směřuje proti demokratickému zřízení České republiky.

Pověřený ministr spravedlnosti: Pavel Rychetský

Zemanova systematická snaha zkoncentrovat veškeré vedení české justice v rukou předsedy Ústavního soudu vyvrcholila pověřením Pavla Rychetského vedení rezortu spravedlnosti. Podobně jako v prvé Zemanově vládě odborník Rychetský propůjčuje vládní sestavě „lidskou tvář“. Protože se nemůže vzdát vedení Ústavního soudu, je ministrováním pouze pověřen. Až se ho po několikaměsíčním angažmá budou ptát na přehmaty a omyly Rusnokovy vlády, odpoví jako ve své biografii Diskrétní zóna na otázku, zda mu nevadily ty nejpodezřelejší projekty Zemanovy vlády: „Šlo to mimo mě. Měl jsem jiné zájmy.“

Ministr zdravotnictví a pro potírání nevěstinců ČSSD: Vladimír Dryml

Přestože v politice je trochu neřízenou střelou, o jeho odbornosti nemůže být pochyb. Jako náměstek někdejšího ministra zdravotnictví Davida Ratha se vyučil, jak i bez zákonů a parlamentu prostřednictvím personálních čistek a ministerských vyhlášek překopat celý zdravotnický systém. Podobně jako Zavadil má zničit TOP 09, v případě Drymla se lze spolehnout na jeho averzi k ČSSD. Minimálně v jeho Královéhradeckém kraji, kde tamní konkurenci už nechal sledovat detektivy, odhalil stranou provozované nevěstince a vytvořil mnohé další pozoruhodné kompro.

Ministr pro místní rozvoj SPOZ a investice: Vratislav Mynář

Podobně jako Zeman v prezidentském kampani vylučoval nástup straníků z jeho SPOZ na Hrad, je i nyní vyloučené angažmá SPOZ ve vládě. Někdejší předseda SPOZ Mynář ale nakonec pod tlakem veřejnosti přijme někdejší rezort místního rozvoje. Na Hradě požádal o neplacenou dovolenou. Jeho prioritou je především nový přehlednější systém správy eurofondů a to s důrazem na průřezovou investiční osu do Zlínského a Pardubického kraje, kde je SPOZ v krajské radě, neboť z krize je nutné se dle slov prezidenta přeci proinvestovat. Prvním náměstkem ministra se stává Mynářův dobrý kamarád Miroslav Šlouf, také nepopiratelný odborník.

Ministr zemědělství a životního prostředí Hodonínska: Jan Fencl

Někdejší ministr zemědělství Jan Fencl přesvědčil o svých kvalitách nejen v někdejší Zemanově vládě, ale i při pravidelném servírování ovaru na své farmě Zemanovi během jeho politického exilu na Vysočině. Do rezortu v rámci šetření výdajů vplyne i rezort životního prostředí.

Prioritou ministra bude scelení pozemků na jeho domovském Hodonínsku. Na přelomu tisíciletí bohužel nemohl tuto svou misi dokončit, kdy rozmnožil jako ministr svůj rodinný majetek od Pozemkového fondu, kde byl zároveň předsedou prezidia. Nyní by se vše již mělo podařit, zvláště po transformaci fondu ve Státní pozemkový úřad pod nadvládou ministra.

Ministr pro dopravu a poslaneckou vládní většinu: Vít Bárta

Vít Bárta se podle prezidenta osvědčil jako energický ministr dopravy a jeho zápal pro věc se přímo úměrně zvyšuje, jak klesá šance na další životnost Věcí veřejných v politice. Z důvodu nulové podpory VV je tak Bárta fakticky už více odborníkem, než politikem. V rezortu bude mít především na starost umístění vhodných kandidátů do vedení Českých drah, ŘSD a SŽDC. Dále pak urychlené vybudování české části kanálu Dunaj-Odra-Labe. Většinu času však ministr má trávit ve sněmovně, kde bude shánět ad hoc koalice podporující záměry Rusnokovy vlády.

Ministr školství, mládeže a médií: Karel Březina

Překvapivá nominace někdejšího nejmladšího ministra Zemanovy vlády a pražského radního Karla Březiny. Zeman tak dosvědčil, že na staré známé nezapomíná. Potom, co Březina ukázkově po komunálních volbách v Praze v roce 2010 „vyškolil“ vítěznou TOP 09 a spojil se s ODS, se dle Zemana zcela kvalifikoval vést tento nelehký rezort. K povinnostem ministra přibylo i portfolio médií, kde by rád Březina v novém zákoně zúročil své nepříjemné zkušenosti ohledně minulých soudů s médii.

Ministr obrany: Vlastimil Picek

Jediný ministr, který si udržel svůj post. Zeman usoudil, že by někdejší normalizační komunista a voják Československé lidové armády měl pokračovat ve své pravděpodobně zcela vážně míněné misi předávání ocenění protikomunistickým odbojářům. Nečekají se též od něj protesty při podpisu jakýchkoliv zakázek pro armádu.