Symboly Albánie
Co vás napadne, když se řekne Albánie? Nejmladší generaci snad jedině televizní záběry exodu uprchlíků z Kosova. Starší lidé si vybaví třeba portrét maoistického diktátora Envera Hodži. Ten zemi uzavřel nejprve proti kapitalistickému Západu, pak proti socialistickému Východu, a nakonec se rozešel i s komunistickou Čínou. Tato paranoidní izolace od celého světa dala vzniknout další podivnosti. Téměř 900 tisícům bunkrů, které vyrostly v celé Albánii po roce 1968. Hodža se totiž bál možné invaze sovětských vojsk. Po pádu komunismu se do Albánie vrátila zase jiná specialita – krevní msta. Přesto by neměly tyto smutné symboly investory odradit. Jde o slibný trh, který se nyní stabilizuje. Platí jako vždy – větší riziko může znamenat větší zisk.
Hudbu zabíjí DRM, ne piráti
Mohlo to být lepší, ale taky mnohem horší, hodnotí první rok svého fungování české on-line obchody s digitální hudbou. A mají pravdu. Hudební vydavatelství totiž zejména v Evropě stále neberou internet jako výzvu a distribuční kanál budoucnosti, ale spíše jako vlastní alibi. Mohou nyní říkat: Vidíte, nabídli jsme „pirátům“ alternativu, ale ti stejně raději dál stahují zadarmo a legální cesta je nezajímá. Že lze draze koupenou digitální hudbu poslouchat jedině za cenu omezení, která by odradila i poctivce formátu Mirka Dušína, jaksi dodat zapomínají. Pokud tedy vydavatelé nevymyslí obchodní model, který bude slušným nakupujícím nabízet nikoliv „ubranou“, ale naopak přidanou hodnotu, budou dál vládnout stejně kvalitní a bezplatné empétrojky. A i oněch 300 tisíc ročně prodaných skladeb bude úspěchem, či spíše malým zázrakem.
