Co jsou platné peníze, když zdraví hapruje
Za vyléčení jsou lidé ochotni dát cokoli. Letos například za zařazení do skupiny, která testovala látku proti rakovině lymfatických uzlin a chronické leukémii z laboratoře Antonína Holého, nabízeli celý majetek. Takže byznysmeni, kteří investují do zdravotnictví, určitě neprohloupí. I kdyby jim nevyšla kalkulace s akciovými zdravotními pojišťovnami, jak předpokládá navrhovaná reforma zdravotnictví. Rozpačitý postoj proti možnosti vytvářet zisk pro privátní firmy z veřejného zdravotního pojištění docela chápu, ovšem nevěřím, že lidem tolik vadí poplatky v nemocnicích, u lékařů či za recept. Ale ministr, který nedokáže potřebné změny lidem vysvětlit, který se bojí reformu obhajovat a do boje za sebe posílá pěšáky, ten ji těžko prosadí. Jeho odborníci z Harvardu, jimiž se zaštiťuje, evidentně nejsou chytřejší než ti z Univerzity Karlovy.
Skutečně neomylní?
Rozhodnutí Ústavního soudu je Písmo svaté, i kdyby tvrdilo, že země je placatá. Napříště se mohou vést diskuze o tom, zda je či není Lisabonská smlouva v rozporu s českou ústavou pouze s oním zásadním omezením, že brněnské orákulum na tuto otázku zavrtělo hlavou. Není-li vyšší právní instance, musí být názor respektován. Což ovšem nezbavuje pochybností o správnosti takového rozhodnutí. V potaz by měl být brán i tlak, pod nímž se jejich ctihodnosti ocitli, kdy jejich opačný výrok mohl znamenat, že by se naše země vrátila oklikou do doby husitské. Tehdejší nejvyšší právní instance v zemi, pražská univerzita, pochybnosti o pravdě neměla, byť stála pod stejným tlakem. Stálo nás to občanskou válku a celoevropskou intervenci. Ale nakonec jsme přežili jako samostatný národ.
