Boj s Velkým bratrem
Poněkud komicky působila sněmovní debata o novele zákona o elektronických komunikacích. Rozhořčení opoziční poslanci varovali před policejním státem a opět prokázali svou krátkou paměť. Nejenže původní verze zákona, která už před třemi lety dala telekomunikačním operátorům povinnost archivovat údaje o hovorech, byla schválena právě v době vládnutí sociální demokracie. Za levicové vlády navíc také nejrychleji v historii Česka rostly počty soudně povolených odposlechů, zasahujících daleko hruběji do soukromí často nevinných lidí. V každém případě bychom si ale měli protestující poslance dobře pamatovat a připomínat. Lákadlo „plošných“ odposlechů a uchovávání obsahu hovorů je totiž příliš velké na to, aby se je někdo z Bruselu či tuzemska jednou nepokusil v rámci boje proti teroru prosadit. A pak budeme každého ochránce soukromí potřebovat jako sůl.
Podnikatel by si to nedovolil
Výstavu korunovačních klenotů na Pražském hradě vidělo 32 tisíc lidí, což je podle oficiálních zpráv o něco méně než v roce 2003. To „něco“ je dvanáct tisíc návštěvníků před pěti lety navíc za stejných jedenáct dnů. Tenkrát byly vystaveny pouze klenoty, zatímco letos ještě dalších 42 předmětů, takže prohlídková trasa byla delší, a co je hlavní, prý se na všechny zájemce dostalo… Nedostalo, lidí by totiž přišlo mnohem víc, ale odradily je hodinové fronty! Vždyť doba stohlavých zástupů na banány, vajíčka či šlehačku je naštěstí ta tam. Proč by měli Češi vystát jámu po granátu, když chtějí vidět české korunovační klenoty? Přistoupíme-li na pravidlo jednou za pět let, pak by to nemělo být jen na osm hodin denně. Kdyby vystavoval soukromník něco tak atraktivního, určitě by měl otevřeno od nevidím do nevidím.
