Když nechcete být za popelník
Stalo se mi to třikrát po sobě během jediného týdne. Šel jsem na pracovní schůzku a mí spolustolovníci vždycky trvali na tom, že se sejdeme v nějakém ryze nekuřáckém podniku. Nešlo jen o to, že odmítali inhalovat dým z druhého konce kavárny. Nechtěli také, aby na jejich dokonale čistých oblecích či elegantních kostýmech ulpěl nevábný pach místnosti, ve které se kouří. „Nechci prostě smrdět, čekají mě dnes ještě tři další jednání,“ pravila lakonicky jedna kolegyně. Přitom cigaretový dým se zavrtá do vašich svršků, byť by byl člověk v restauraci jen na skok. Lidí, kteří vyhledávají nekuřácké podniky, tak přibývá nejen ze zdravotních, ale řekněme i z estetických důvodů. To je pro provozovatele restaurací daleko pádnější důvod k zamyšlení, než i ta nejpřísnější legislativní regulace.
Kde šetřit na pojištění?
Takový výběr kvalitních lyží, jaký bývá k vidění na horách v Rakousku, Itálii či Švýcarsku, nenajdete v sebelépe zásobeném českém obchodě. Před každou hospůdkou tam leží vybavení pro lyžaře, i se zapíchnutými holemi ve sněhu, či pro snow-
boardistu fajnšmekra. Kdyby se podobné ski povalovaly na tuzemských kopcích, určitě by tam dlouho nemrzly. A to mě kromě upravených sjezdovek a moderních vleků v zahraničí vždy fascinuje. Určitě i na jih od nás existují zloději, ale lyže za-nechané bez dozoru jsou, nevím proč, nedotknutelné. A přitom by stačilo je nazout, odpíchnout se a ušetřit bratru dvacet tisíc korun. Já ovšem radím ušetřit raději na pojištění. V Česku bez něj na kopce ovšem nejezděte, zato v opravdovém Schengenu se bez pojištění proti krádeži obejdete a zbude vám třeba na svařáček.
