Fotbalové sebemrskání
Měly to být nejvydařenější zážitky letošní sportovní a pivní sezony. Těšili jsme se, že po krásných akcích se budou napínat sítě a obsluha přihrávat na naše stoly jeden půllitr za druhým. Po brzkém vyřazení Čechů z evropské elity se však člověk v hospodě pomalu bál. Řídce obsazené, ztemnělé a ztichlé sály s mihotavě blikajícím plátnem spíše připomínaly atmosféru pokleslých biografů než vrcholných fotbalových mačů. Co na tom, že Španělé nadchli Evropu. My jsme chtěli vidět na vrcholu jenom naše borce. A když se vlastní neschopností neprobojovali ani do čtvrtfinále, potrestali jsme sami sebe a hostinské demonstrativním odchodem od obrazovek. Zatímco my konzumenti se do lokálů při příští sportovní akci vrátíme, jako by se nechumelilo, otázkou zůstává, kolik majitelů restaurací bude mít chuť po nynějších neblahých zkušenostech investovat do potřebného vybavení.
Překážka v cestě
Zkouším se vžít do situace osobního prodejce. Abych to jako fiktivní nováček v oboru neměla příliš těžké, vybírám si prodej kosmetiky, kterému se v tuzemsku daří nejlépe. Na začátku nakupuji pro sebe. Následně si vytvářím odběratelskou minisíť z rodiny a přátel. Abych na tom ale skutečně něco trhla, musí se moje odbytiště rozrůstat. Ještě zajímavější by pro mě bylo přilákat do systému pár nových lidí a následně profitovat na jejich ziscích. Začnu na tom tedy pracovat, když tu se mi do cesty postaví takzvané letadlo, nechvalně proslulá finanční hra devadesátých let, která dodnes v hlavách lidí udržuje nedůvěru k multilevelům. Začnu tedy s mravenčí prací. Vysvětluji, ujišťuji, přemlouvám. Bude to dlouhý let. A přitom se o letadlo ve skutečnosti nejedná.
