Zlodějů ubývá, zatím jen v lese
Stížnosti hajných na zloděje stromků patřily ještě nedávno ke koloritu Vánoc. Dokonce byli tací otcové rodin, kteří by považovali za urážku důstojnosti hlavy rodiny, kdyby si stromek sami nevybrali. Ovšem s pilkou v ruce. Teď, při stoupajících cenách, slýchám, že je hůř než dřív. Mezi vánočními stromky se ale zdá, že je přece jenom líp. Dát dneska dvě stě korun za stromek nepřijde lidem mnoho peněz. Vláčet se do lesa a zbytečně riskovat se už nevyplatí, tvrdí majitelé plantáží vánočních stromků. Vysoké ploty prý staví víc kvůli zvěři než lidem. K tomu policisty škoda pod pět tisíc korun nezajímá. Možná jsme pochopili, že na cizí majetek se nesahá, ale spíš jsou ceny stromků v rozumné výši k našim platům. To se o mnohém zboží na tuzemském trhu říct nedá.
Kdo je tady řádný hospodář?
I zákonem nedefinované pojmy v něm mají své místo. Kdybychom se zákonodárce zeptali, co znamenají termíny dobré mravy a péče řádného hospodáře, odmítl by nám to vysvětlit. Měl by pro to však dobrý důvod. Pokus o obecně platnou definici těchto pojmů by byl totiž předem odsouzen k neúspěchu. Kdyby pak taková definice měla být závazná, vedlo by to k mnoha rozhodnutím, která by byla nespravedlivá. A zákony by nespravedlivé být neměly.
Neznamená to ale, že jsme v důsledku neexistence závazné definice nuceni žít v nejistotě, zda se chováme řádně a mravně. Tuto jistotu nám zákon dát nemůže. Jeho účelem je trestat protispolečenské jednání, které je zaviněné. Jistotu, že jednáme správně, můžeme nalézt jen sami v sobě. Máte-li tuto jistotu, máte základní předpoklad pro to, být řádný hospodář.
