Buďte paranoidní
„Každá druhá smlouva, na kterou ve spisech narazím, je neplatná,“ řekl jeden soudce, když jsem se ho zeptala na převody nemovitostí. Na katastrálních úřadech se zase říká, že kdo je vlastník, ví jen bůh. Jistotu, že je jím osoba, jejíž jméno je zapsáno na příslušném místě katastru nemovitostí, nemáte. Občas míváme tendence chápat veškeré úřední výstupy jako fakta. Zprávu typu „paní úřednice říkala“ bychom však měli brát spíš jen jako názor, nikoliv jako fakt. Zejména chystáme-li se koupit dům. V takové situaci bychom měli opustit zásadu, že lidem se má věřit. Chybují – a někdy i lžou. Úředníci přitom nemají v popisu práce zjišťovat, co přesně je pravda. Sice by měli vědět, kde začínají a končí jejich pravomoci – jenže jak, když v tom nemají jasno ani soudy? Kupujete-li tedy dům, na úřady nespoléhejte. Raději nevěřte vůbec nikomu.
Mobilní reklama není pro každého
Projekty mobilní reklamy v Česku se zdají být úspěšné. Během necelého roku přitáhly statisíce lidí. Modely Zefcomu, Vodafonu i Telefóniky O2 však prozatím mají jedno značné omezení – zaměřují se na lidi, kteří chtějí ušetřit „za každou cenu“. Těžko si totiž představit, že by manažer firmy či bankéř kvůli minutě volání zdarma ztrácel čas poslechem reklamního spotu nebo dával všanc množství osobních údajů kvůli pár stovkám měsíčně. Cílové skupině odpovídají i inzerenti – firmy nabízející půjčky, studentská konta, žvýkačky nebo levné jízdenky. Mobilní reklama v této podobě jednoduše není vhodná pro každého. Pokud budou chtít operátoři oslovit i výrobce nebo distributory „nadstandardního“ zboží, budou muset vymyslet jiný model. Kdo je ochoten hodně utrácet, toho na pár korun nenalákají.
