Příští rok budeme doma
Všudypřítomná krize už se pustila i do věci posvátné a nezbytné – do dovolených. Bez slitovaní se zakousla do mocného sousta v podobě firemní turistiky. Plno zaměstnanců, kteří ještě minulý rok tmelili své týmy společným lezením po skalách, ježděním na čtyřkolkách a střílením z luku někde na Šumavě, zůstává doma (respektive v práci). A hostina nenasytné krize není zdaleka u konce. Odborníci (posmutnělí majitelé cestovních kanceláří) předvídají pro příští rok klesající zájem o klasické dovolenkové zájezdy. Klienti si prý pod tlakem celospolečenské chmurné nálady a mediální deprese dopřejí místo dvou zájezdů ročně raději jen jeden. Zdá se, že ani příští rok si tedy od krize moc neodpočineme, a pokud ano, nebude to na pláži pod palmou.
Být zvítězilo nad mít
Mít, nebo být? Na tuto již klasickou frommovskou otázku si svým způsobem hledáme odpovědi každý den. Je pro mě důležitější mít peníze, moc a slávu, anebo chci být raději „jenom“ šťastný? Lepší je být zdravý a bohatý než nemocný a chudý, odpovídá rafinovaně stará lidová moudrost. Návrh trestního zákoníku je přímější. Takřka padesát let platné pořadí priorit stanovené trestním zákonem doslova rozstřílel. Systematika starého zákona postavila na první místo trestné činy proti republice a hned za ně ty hospodářské. Nový zákon bude naopak začínat trestnými činy proti životu a zdraví. „Hospodařinu“ posunuli jeho tvůrci až na šesté místo – přesněji řečeno do šesté hlavy zvláštní části trestního zákoníku. Z praktického hlediska jde o naprosto marginální úpravu. Dovolíme-li si však být alespoň chvíli nepraktičtí, můžeme ocenit krásu symboliky té změny.
