Kdo nesází, nevyžene bídu z domu
Vsadím se s kýmkoli, že alespoň jednou v životě si každý dospělý člověk pohrával s myšlenkou, co všechno by pořídil za vyhrané miliony. Já například bych je procestovala. Ve většině z nás je totiž alespoň kousek hráče, v některých i hazardéra. Kdo si postavil podnikatelský záměr právě na těchto lidských vlastnostech, určitě dobře pořídí i v době krize. Provozovatelé heren, kasin, sázkařských a loterijních kanceláří se sice zdráhají přiznat, že jim recese spíš přihrne klienty, než aby je o ně obrala, ale tržby jim se stoupající nezaměstnaností neklesají. Naopak se těší, že kvůli internetovým sázkám stoupnou. Už staří Římané věděli, že lid potřebuje chléb a hry. Nevěřím, že bychom hladověli, ale v nejbližších měsících nás budou asi hry hodně svádět. Vsadím se, že si mnozí řekneme: Proč bych právě já nemohl vyhrát. Vždyť kdo nesází, ten nevyhraje.
Lék není na všechno
Podnikatelé se konečně dočkají. Vláda schvaluje protikrizová opatření pro boj s krizí a řada z nich by mohla pomoci podnikům udržet výrobu i zaměstnanost. Ale zaměstnavatelé i odbory si musejí uvědomit, že zdaleka ne všechny jejich požadavky může vláda splnit. Třeba šrotovné by uvítaly automobilky, ale jak by k tomu přišli ostatní výrobci, jejichž zboží také zůstává ve skladech? Ale hlavně by se tak neúměrně vyprazdňovala státní pokladna. Žádný protikrizový plán není zázrakem, který promění recesi v hospodářský růst. Může podnikatelům jen „změkčit přistání“, jak říká ministr financí, ale to neznamená, že je změkčí všem. Kdo nemá zakázky, vyrábí draze, nedokáže vymyslet perspektivní výrobní program a zajistit práci svým zaměstnancům, tomu stát nepomůže. Bohudík.
