Kapitola LXXV
Když sát, tak zblízka * Očekávání a nabídky * Duškův hendikep
Když sát, tak zblízka
Otec internetu a cestující velvyslanec společnosti Google Vint Cerf navštívil v dubnu střední Evropu. Byl v Polsku, v Maďarsku i u nás. Prý popularizoval internet, dával rozhovory, přednášel. Že by jen tolik? Cerfa totiž doprovázela řada manažerů tohoto amerického gigantu. Co v našem regionu dělali?
Google na dotazy novinářů odmítá sdělit podrobnosti. Tato firma se při hledání talentovaných programátorů údajně řídí heslem: Vysavač saje vždycky nejlíp hodně zblízka. Google nezveřejnil inzeráty hledající zaměstnance, nábor se snaží dělat po svém. Říká se tomu virový marketing, kdy není možné vypátrat, kdo byl původním zdrojem informace. Zpráva o tom, že „se hledají programátoři, za které se nikdo nebude stydět“, se rychle šíří, vytváří se atmosféra očekávání, firma pak kontaktuje lidi, kteří - vedle odborné zdatnosti - jsou týmovými hráči, jsou pracovití a ctižádostiví. Manažeři Googlu prý hovořili s mnoha skvělými programátory. Něco takového se dělá ve chvíli, kdy globální společnost hledá místo pro své vývojové a inovační centrum regionu. A podle toho, kolik dobrých a schopných lidí kde nalezne, se bude rozhodovat, kam to brain-drain centrum umístí.
Tento virus byl efektivní. Na údajné tajné pohovory prý v Maďarsku přišlo více než 70 lidí. Odborníci Googlu byli podle zpráv z Budapešti s maďarskými programátory tak spokojeni, že prý říkali: Byli bychom hloupí, kdybychom zde něco nezřídili. Jiné zprávy zase říkají, že Praha, kam Cerf přijel po návštěvě Budapešti, má také velké šance. A co když to bude Polsko? Tam již Google otevřel několik pracovišť. Nedávno bylo oznámeno, že ve Wroclawi vznikne inovační centrum, které zaměstná na 200 lidí.
Očekávání a nabídky
Deník MF Dnes oslovil minulý týden všechny poslance sněmovny s výjimkou ministrů, kteří pro reformy zvedli ruku už při jednání vlády. Výsledek není pro kabinet Mirka Topolánka optimistický: Chybí mu deset poslanců ze tří vládních stran. Ti prý negarantují podporu reformě. Její tvrdý kritik, exministr financí Vlastimil Tlustý z ODS, požaduje snížit rovnou daň až pod patnáct procent, aby to bylo více výhodné pro lidi se středními příjmy. Chce také zjednodušit daňový zákon zrušením výjimek a zrychlit snižování firemních daní.
„Pokud ty návrhy prosadím, podpořím vládní reformy. V opačném případě ne,“ řekl deníku Tlustý.
Pokud se MF Dnes dá věřit (a proč by se nedalo, vždyť už i první podobný průzkum tohoto deníku před hlasováním o důvěře vlády odrážel reálné rozložení sil ve sněmovně), pak se lobbisté vládních stran budou muset ohánět jako nikdy. A protože ani doposud věrní přeběhlíci Melčák a Pohanka nevědí, zda reformu podpoří, bude zapotřebí přesvědčit minimálně dalších deset poslanců z řad sociálních demokratů a komunistů, aby přešli na druhou stranu. Ale kdo to bude?
Lobbisté ODS, lidovců a zelených by měli převzít od firmy Google její virový marketing. Stačí vypustit zprávu, že se hledají poslanci, co v červnu podpoří reformu. Pak s adepty vést tajné pohovory, vyjasnit si, co kdo očekává a co kdo nabízí. To bude nábor! To bude obchodování!
Duškův hendikep
V době globálního kapitalismu se mění firmy, lidé a jejich strategie. Všichni chtějí přežít. Mění se i obávaný a mocný odborářský boss Českých drah Jaromír Dušek. Zřejmě ho přestaly bavit neefektivní schůze s odboráři v zakouřených drážních kancelářích. Možná ho už ani nezajímají dělníci, výpravčí či strojvedoucí. Chce být mezi svými. Mezi lidmi, kteří mají moc i kapitál. Ostatně sám se stává kapitalistou. Vlastní vodní elektrárnu, snažil se za miliony koupit od Českých drah i pozemek kdesi na severní Moravě. Cíl je jasný: Chce rozložit dobře semknuté šiky manažerů a politiků zevnitř. A až pozná jejich slabiny, zaútočí se svými dělníky a vybojuje pro ně vyšší platy a lepší zacházení.
Proto začal hrát i kapitalistický sport: golf. A daří se mu. V golfové soutěži, která se uskutečnila při příležitosti oslav čtyřicátých narozenin ministra dopravy Aleše Řebíčka, dokonce vyhrál jednu z hlavních cen. Golf není sport, kde výsledky přicházejí okamžitě. Žere to čas i peníze. Chce to desítky hodin týdně trávit na hřištích, platit drahého trenéra, přemýšlet o úderech, o patování a hlavně o snižování hendikepu. Čím nižší hendikep, tím lepší hráč. Řekni mi, jaký máš hendikep, a podle toho zjistím, kolik hodin týdně věnuješ práci. Proto mnoho generálních ředitelů nemá rádo, kdy jejich podřízení propadnou tomuto sportu. Hendikep kolem čtyřiceti či třiceti ještě je tolerován, protože tomu odpovídá stejný počet odpracovaných hodin týdně. Kdo má pod dvacet či – nedejbože – pod deset, měl by od svého šéfa očekávat přísnější zacházení. Nejhorší situace nastane, kdy podřízený má nižší hendikep než jeho šéf. To je konec!
Šéfem Jaromíra Duška jsou vlastně řadoví odboráři, kteří ho svým lídrem zvolili, aby za ně vybojoval to nejlepší. Nikdo z drážních odborářů ale nemá nižší hendikep než Dušek. To by mohl být jeho konec.
