Kvůli letošním bílým Vánocům byli a stále jsou nejsmutnější golfisté. Umělá plátna jim sice poskytují tolik potřebnou soutěživost, ale nezapomeňme, že to přece jen jsou simulátory. A tak hráči tvoří skupinky a vyrážejí na golfové trávníky do vzdálenějších destinací. Někteří volí dalekou Floridu, jiní cestují na jižní cíp Afriky. Pro řadu golfových nadšenců proto není ostrov Mauricius žádnou velkou neznámou.
Od prosince roku 1994 se na ostrově také každoročně hraje profesionální turnaj. Mauritius Golf Open je oficiálním členem African PGA a mezinárodní organizace PGA se sídlem v Londýně. Obě vypravují na turnaj své rozhodčí, kteří soutěž pečlivě monitorují. Od prvního zahájení před osmi lety je na přání profesionálů turnaj pod patronací francouzského šampiona Marca Antoina Farryho a pořádá jej oblast Belle Mare Plage, v níž je půvabné hřiště umístěno. Každým rokem se při zápolení představuje kolem sedmdesáti profesionálů, na tři sta amatérů a asi dvě stě příznivců golfu, ve velké většině evropských. Přestože první cena dosahuje necelých 2500 GBP a od pátého místa jsou hráči prakticky bez odměn, má turnaj poměrně hodně příznivců. Svědčí o tom seznam vítězů minulých ročníků, k nimž patří například Jonathan Lomas (1999) nebo Gordon Sherry (1997). Mike McLean na Mauriciu vyhrál dokonce dvakrát (1994, 2000).
V letošním roce se pozornost soustředila na dvojnásobného vítěze Mc Leana. Ten hrál skvěle v turnaji PRO – AM a dlouhými putty si vysloužil aplaus publika. S prvním dnem ho však forma opustila. Nakonec sice do finálního kola prošel, ale s výsledkem 76 se pohyboval ve druhé polovině tabulky. Pozornost novinářů se proto soustředila na mladého Nicka Daughertyho. Teprve devatenáctiletý Angličan je prvním rokem na profesionální túře a vede si velmi dobře. Ve druhém kole zahrál skvělých 69, a tak šel do posledního kola na děleném čtvrtém místě. Bohužel několik „krtků“ při krátké hře ho zcela vyřadilo z boje o přední umístění a v konečném součtu skončil devátý. Překvapením turnaje byl Francouz Delagrange. V prvním kole zahrál nenápadných 70, takže se před něj bez velkých problémů dostali hráči, jimž svědčí pomalejší greeny, jako Grenier, Richardson nebo Lomas. Delagrange si ale ve druhém kole svých sedmdesát zopakoval a ve třetím pak divákům předvedl, co znamená mít kliku. Zahrál 65 a neminul prakticky jediný put. Skvěle mu na závěr sekundoval Mich Roe, který zahrál 69, i když zlí jazykové tvrdí, že si s sebou místo holí nesl probdělou noc. Do poslední chvíle se také zdálo, že na pohár dosáhne velmi vyrovnaně hrající Pilkington - je někdy trochu nespravedlivé, když 68, 69 a 69 stačí „jen“ na druhou příčku. Mauritius Golf Open je skvělý turnaj se stále rostoucí mezinárodní reputací. Sjíždějí se na něj novináři z celé Evropy a sledují jej přední satelitní televize. Bylo velmi příjemné, když na oficiálním zahájení turnaje jeho generální ředitel Patrice Binet-Decamps přivítal české novináře a jediného českého hráče Jiřího Jandu. Ten se bohužel potýkal s drobnými zdravotními problémy a nepodařilo se mu dostat do závěrečného kola. Věřme, že v budoucnu na túrách budeme potkávat více českých hráčů.
