Pokud to Vánoce nepokazí, bude letos nejméně odcizených vozů za poslední desetiletí
Vánoce jsou svátky klidu, pohody, lásky, míru, nakupování a také krádeží automobilů. Jiří Ruml, generální ředitel firmy Secar Bohemia, největšího českého provozovatele systémů pro vyhledávání odcizených vozidel, uvádí, že právě v předvánočním období mívají jeho zaměstnanci nejvíce pátracích akcí. „Porovnatelné je to pouze s obdobím kolem Velikonoc a před letními dovolenými,“ říká. I zloději automobilů potřebují peníze, aby mohli obdarovat své blízké. Přišli jste v tiché noci o svoji opečovávanou octavii? Vězte, že vaše peníze budou rozsévat radost pod mnoha rozsvícenými stromečky.
Sofistikovaný zločin.
Doby, kdy měl z ukradeného automobilu užitek pouze zloděj, nenávratně mizí. S tím, jak jsou automobily komplikovanější v oblasti elektroniky, zvyšuje se náročnost na vybavení potřebné k jejich odcizení. A pořídit si za sto nebo sto padesát tisíc hračku, která dokáže obalamutit palubní počítač ve voze, není jen tak. Proto je většina krádeží osobních vozů připisována do kolonky organizovaný zločin.V Evropě jenom tímto způsobem vzniká škoda přesahující třicet miliard eur ročně, uvádí mezinárodní organizace Eurowatchcentral.
V Česku je během roku nahlášeno obvykle kolem 24 tisíc odcizených dvoustopých motorových vozidel, přičemž toto číslo bylo v posledních letech vcelku stabilní (viz graf). Letošní rok se ale zatím vyvíjí relativně velmi nadějně. Do konce listopadu bylo odcizeno „pouze“ 19 801 vozidel, což signalizuje nejnižší počet za poslední desetiletí (v dosud nejlepším roce 2001 bylo ve stejné době o 600 ukradených aut více).
Lidé ze Secaru Bohemia ale uvádějí, že v počtu ukradených vozů je na tom Česko stále nejhůře v Evropě, hned za Velkou Británií. Major Vladimír Fischer z Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování ale tvrdí, že naši policisté se do porovnávání s ostatními evropskými státy vůbec nepouštějí. „Statistiky jsou velmi ošemetná věc. Vždy je můžete vykládat tak, jak se hodí právě vám. Záleží třeba na počtu aut v té které zemi,“ upozorňuje.
Pravdou je, že zmíněný roční výkaz nezahrnuje pouze ukradené osobní vozy (jichž je převážná většina), autobusy či přívěsy, ale také státní poznávací (registrační) značky, kterých se v Praze letos ztratilo přes tři tisíce a tvoří čtvrtinu z celkového čísla nahlášeného za hlavní město (viz tabulka). Za zavádějící označují policisté i informaci, že se objasněnost krádeží dvoustopých vozidel v Česku pohybuje pouze okolo šestnácti procent. Jde totiž jen o případy, kdy byl dopaden pachatel. Major Fischer tvrdí, že automobilů, které byly odcizeny, se najde téměř čtyřicet procent. Nebo alespoň některé jejich části, což je zase problém statistiky. V letošním roce do konce listopadu policie takto nalezla 6500 vozidel z uvedených 19 801.
Manažerské zkušenosti.
Za moji dvanáctiletou podnikatelskou a manažerskou praxi mi byly automobil odcizen dvakrát. V prvním případě policie můj kompletně zabezpečený vůz (vybaven vším kromě vyhledávacího systému) nenalezla a nutno říci, že vzhledem k jeho mládí (byl šest měsíců v provozu) pojišťovna uhradila prakticky celou jeho kupní hodnotu. Naopak policie brala krádež jako odcizené „lízátko“ s konstatováním, že to je v místě mého bydliště běžné a „nedá se s tím nic dělat“. Ve druhém případě byla situace navlas stejná, jen s později radostnějším nalezením částečně demontovaného auta. Předání ale provázely zmatky. Policií jsem byl vyzván, abych vůz okamžitě převal na místě nálezu, což znamenalo jet druhý den 150 kilometrů. Nicméně po příjezdu na místo probíhala udivená diskuse policistů, proč jsem vlastně přijel a kdo mne volal. Skutečné předání vozu do opravy pak následovalo až zhruba po měsíci. Největší tragédii ale spatřuji ve vyplňování asi pěti stejných formulářů policistou na psacím stroji. Všechny mají stejnou hlavičku, kde je nutné popsat údaje o voze, řidiči, škodě a podobně. Rozdíl je pouze v určení dokumentu a dodatkovém textu. Nahlášení krádeže tak od zavolání policii až do vyřízení administrativy běžně trvá čtyři až pět hodin a je s podivem, že v současné době je na policejní stanici v patnáctitisícovém městě poblíž Prahy jediný PC na psaní e-mailů a dopisů.
Zkušenosti Tomáše Síkory ze společnosti Salve Group
„Pokud vám někdo chce ukrást automobil a má potřebné vybavení, neuspěje pouze v případě, že jsou kola zalitá do betonu,“ prohlašuje policista Fischer v nadsázce. Každopádně po krádeži vůz nabere rychlost a skončí buď na vrakovišti, nebo za hranicemi v některé ze zemí východní Evropy. V Polsku jsou prý škodovky velmi populární.
Na vrakovištích neexistuje žádná evidence a nikdo jejich činnost nekontroluje. Fischer tvrdí, že by to měl v příštím roce částečně pomoci vyřešit zákon o likvidaci nebezpečného odpadu, kam jsou automobily zařazeny. Zatím však kradené a rozřezané vozy putují vesměs právě na vrakoviště. „Krádeže na náhradní díly se rozrostly, protože je dnes již daleko složitější než dříve legalizovat ukradený vůz,“ uvádí Jiří Ruml ze Secaru.
O rychlosti práce zlodějů vypovídá jeden ze zásahů Secaru. Audi TT, ukradené pracovníkovi německého velvyslanectví, lokalizovala firma po hodině od odcizení v jedné garáži. Po příjezdu policie byl již v garáži kompletně rozebraný vůz a holá karoserie. Vystrašení zloději však Audi za další hodinu opět složili do původní podoby.
Automobily směřující za hranice Česka bývají nejčastěji ty luxusní a krádeže jsou prováděny přímo na zakázku, včetně přesného vybavení nebo barvy kožených potahů. Lákadlem jsou i německé poznávací značky. V letošním roce se západním sousedům při návštěvě České republiky ztratilo 2119 automobilů.
Třikrát zděšen.
Loni mi byl v centru Prahy nedaleko Václavského náměstí odcizen služební automobil Peugeot 607 - limuzína v hodnotě 1,1 milionu korun. Přivolaná policie zhruba za půl hodiny dorazila, vše vyfotografovala a odvezla mne k sepsání protokolu. Při diskusi s policisty jsem byl upozorněn, že je to v této lokalitě normální, každodenní záležitost. První zděšení: je to běžné a nic se proti tomu nedělá. Potom se mnou byl sepsán protokol – na počítači s programem T602 - a oznámeno, že se vůz stejně již nikdy nenajde. Druhé zděšení. Na mou otázku, jak rychle se ke všem stanicím a hraničním přechodům dostane informace o odcizeném vozidle, přišla odpověď, že možná tak do čtrnácti dnů, možná nikdy. Samostatnou kapitolou pak bylo jednání s pojišťovnou. Škoda mi byla vyplacena až po šesti měsících usilovného bombardování. Vzájemná komunikace mezi pojišťovnou, policií a leasingovou společností je naprosto nulová.
Petr Bureš, společnost Veskom
Vladimír Fischer má ve své pracovně v budově Prezidia Policie ČR počítač. „V okamžiku, kdy je do systému odkudkoliv zanesena informace, že byl vůz ukraden, dozví se o něm okamžitě policisté po celé republice včetně hraničních přechodů,“ říká v rozporu se zkušenostmi podnikatele Bureše. Oponuje i obecnému tvrzení, že se po dvou měsících případ odloží a už se v něm nepokračuje. Policie má automobil dále v evidenci a pátrá po něm dalších deset let, což je promlčecí lhůta pro tento trestný čin.
V databázích policie se nejčastěji objevují automobily Škoda spolu s ostatními značkami koncernu Volkswagen. Zvláště ty s turbodiesely o obsahu válců 1,9 litru jdou „na odbyt“ velmi dobře.
Statistiky odcizených automobilů mají ještě jeden nezanedbatelný háček., odborníci totiž odhadují, že třicet až čtyřicet procent krádeží v Česku je pouze fingováno a jde ve skutečnosti o pojišťovací nebo leasingové podvody. Nejčastěji k pojistným podvodům dochází ve velkých městech – v Praze, Brně či Ostravě. Ve větším množství případů, které jsou v těchto lokalitách hlášeny, se ony podezřelé snadno ztratí a nevzbudí pozornost.
Telefon nestačí.
S krádeží automobilu mám zkušenost z počátku letošního roku. Protože byl proti krádeži pojištěn, jen jsem čekal na potvrzení policie o odložení případu, abych mohl uplatnit škodu vůči pojišťovně. A tam nastaly problémy, které jsou ve velkém rozporu se silnou mediální kampaní České pojišťovny, jak se všechno pohodlně řeší pomocí telefonického rozhovoru. Opak je pravdou. Po telefonickém zaregistrování jsem čekal několik týdnů na to, aby mi pojišťovna poslala běžné formuláře na jinou adresu, než jsem telefonicky udal. Po další návštěvě ČP mi bylo řečeno, že musím čekat na formuláře, protože osobně nic nevyřídím, neboť tyto formuláře nemají. Po telefonickém urgování nakonec poslali vyřizující úřednici formuláře e-mailemi, která je vytiskla a dvojmo mi je dala vyplnit, což mohla zadat přímo do počítače. Na moji poznámku, že by to bylo snadnější, odpověděla, že si je chce nechat v počítači čisté pro příště. Po odsouhlasení a kontrole odevzdaných dokladů mi byla dána kopie jako doklad, že jsem vše odevzdal, ovšem kromě mé žádosti s tím, že běžně se to nedělá. Jaký bych měl doklad pro případ reklamace, nevím. To platí i v případě telefonického jednání s pojišťovnou. Vyřizování se pojišťovně podařilo dostat do extrému: v ruce nemáte vůbec nic a musíte se jen spoléhat na to, že nic nebude zatajeno. Nakonec se stejně musíte dostavit do kanceláře, abyste to dovyřídili.
Lubomír Mandík, ekonomický poradce
Stanice technické kontroly, které spadají pod ministerstvo dopravy, jsou v Česku po vrakovištích další slabinou při pátrání po odcizených automobilech. Přestože mají kontrolovat vozy dovážené do Česka ze zahraničí a schvalovat jejich způsobilost pro provoz, nemají na to potřebné zařízení ani zaměstnance se zkušenostmi v odhalování ukradených vozidel. „Falešný kód VIN, který je pro identifikaci automobilu základní a dle něhož si opravny objednávají náhradní díly od výrobce, nerozpoznají pouhým pohledem ani odborníci, stejně jako falešné doklady od vozu,“ uvádí major Fischer. Že ví, o čem mluví, potvrzuje zmenšený Wartburg 311 Coupé na jeho stole. Čeští kriminalisté ho v roce 2001 dostali jako výroční cenu od jedné ze sekcí Interpolu za odhalení gangu, který pomocí prázdných tiskopisů technických průkazů odcizil kolem dvou set vozů.
Ministerstvo dopravy nyní připravuje projekt, jehož cílem je zpřísnění kontroly identifikátorů motorových vozidel (typový štítek, VIN). Více se také při kontrole mají využívat databáze jednotlivých automobilek. „Stanice technické kontroly budou vybaveny technickými prostředky pro odhalení pozměněných identifikátorů vozidel. Projekt by měl být spuštěn k 1. lednu 2006,“ sdělila týdeníku EURO mluvčí ministerstva dopravy Marcela Švejnohová. Vladimír Fischer říká, že v Maďarsku byl podobný projekt spuštěn již v roce 1997 a za první rok počet odcizených vozidel klesl o 27 procent. Problémem je, že v Česku se v první fázi důsledná kontrola identifikátorů bude týkat jen aut dovezených ze zahraničí, teprve v budoucnu (neznámo kdy) i dalších skupin vozidel.
Propojování databází.
Na webových stránkách Interpolu se člověk dočte, že na prevenci proti krádežím vozů by se měly podílet všechny složky, jichž se týká. Od policie a výrobců automobilů přes pojišťovny, úřady zabývající se registrací vozů až po autopůjčovny. „Osamoceným skupinkám se bojuje velmi těžko,“ uvádí policista Fischer.
Spolupráce by při odhalování krádeží mohla výrazně pomoci. Například pokud si v jakémkoli servisu Mercedesu na světě od výrobce někdo objedná náhradní díl, prostřednictvím kódu VIN lze identifikovat, že byl vůz ukraden a postoupit případ policejním složkám. Užší propojení se společnostmi vyhledávajícími odcizené vozy, které jsou pravděpodobně nejjistější cestou, jak o automobil nepřijít trvale, ale v současné době chybí. Šéf Secaru říká, že automobilky tu a tam svádějí poruchy elektroniky vozu na přidané bezpečnostní zařízení.
Dobrá komunikace však dělá divy. Když byl nejmenovanému českému fotbalovému reprezentantovi odcizen v Německu jeho Mercedes, Secar jej lokalizoval poblíž nádraží jednoho německého města. Pak ale náhle zmizel, patrně nákladním vlakem. Ve spolupráci s policií se nakonec vůz podařilo najít. Ve Finsku.
Box:
Hra na četníky a zloděje
„Z našich zkušeností jednoznačně vyplývá, že pokrádežový aktivní lokalizační systém má v boji se zloději nejvyšší účinnost. Za poslední tři a půl roku se nám tímto způsobem podařilo najít sto vozů v úhrnné hodnotě téměř sto milionů korun,“ říká mluvčí pojišťovny Kooperativa Marek Vích. Firma Secar Bohemia je jednou z těch, které tvrdí, že jsou schopny naprostou většinu ukradených automobilů najít. Letos se jim to údajně nepodařilo pouze ve dvou případech z více než stovky. Jedním byl Ford Mondeo, který zmizel z pražské Letné spolu se dvěma dalšími fordy stejného typu. „Z vozu nevyšel vůbec žádný signál naznačující krádež,“ říká ředitel Secaru Jiří Ruml. Nevylučuje, že šlo o selhání techniky, ale stejně tak by to mohlo ukazovat na pojistný podvod majitele vozu.
Pokud je jejich systém Sherlog kombinující prvky radiového a satelitního vyhledávání funkční, v Secaru si totiž vůbec nepřipouštějí, že by jej šlo nějakým způsobem oklamat. „Párkrát se stalo, že si z toho skupina zlodějů udělala sport a snažila se vysílač o velikosti cigaretové krabičky v námi zabezpečeném automobilu za jízdy nalézt,“ říká Ruml. „Nasedli do vozu dva a jeden z nich začal ihned rozřezávat čalounění. Když jsme se k nim přiblížili natolik, že to pro ně začalo být nebezpečné, přeskočili do svého předem připraveného auta a ujeli,“ popisuje Ruml. Těžkou práci měli zloději už proto, že vysílač je ve voze pokaždé na jiném místě.
Pracovníci Secaru odmítají, že by bylo možné automobil „zneviditelnit“ tím, že se zabalí do hliníkové fólie, jak někteří koumáci radí. „Jeden známý se s námi vsadil o sto lahví šampaňského, že ho nenajdeme. Zabalil vůz do alobalu a ukryl v opuštěném hangáru u Plzně. Nakonec se nám ho najít podařilo, i když signál byl velice slabý,“ uvádí Ruml.
Firma se chlubí výsledky loňského testu Lidových novin, při němž se jí jako jediné v konkurenci dalších tří menších českých firem podařilo odcizené vozidlo skutečně nalézt.
Požádali jsme Secar, zda bychom si nemohli nějaké auto také cvičně ukrást. Jelikož jsme nechtěli akci jen tak markýrovat, snažili jsme se všemožně dopátrat, jakým způsobem by bylo možné krádež provést tak, aby se podařila. Když jsme však u jednoho profesionála, který ví jak se dají ukrást auta, zjistili, že i on má svůj automobil systémem Sherlog zabezpečen, rezignovali jsme na originalitu. Kradli jsme zcela fádním způsobem a byli si vědomi, že to nejspíše budeme dopadeni.
Amatérská zlodějská akce týdeníku EURO začala 22. listopadu krátce po poledni:
12.30 - Ačkoliv žádný automobil chráněný Sherlogem zatím nikdo nekrade, v operačním středisku Secaru v Londýnské ulici v Praze je rušno. Co pět minut bere některý ze čtyř přítomných pracovníků telefon, aby se ujistil, že ohroženému vozu ve skutečnosti uloupení nehrozí. Obvykle je v servisu, což majitel firmě zapomněl nahlásit. A zvedání na heveru aktivuje senzory ve voze. Roli hraje i to, že začalo období výměny letních pneumatik za zimní.
12.40 - Telefonát do operačního střediska oznamuje, že byla ukradena stříbrná Škoda Fabia 1,9 SDI. Odcizil ji náš redakční kolega Tomáš Novák a po předchozí dohodě sám sebe telefonicky udal a odstartoval tím aktivaci Sherlogu. Pracovník v operačním středisku zadává do počítače kód automobilu. Prostřednictvím věží rozmístěných po celém území Česka probíhá aktivace systému a lokalizace ukradeného vozu. Signál fabie však ne a ne na mapu naskočit, takže lidé ve středisku začínají mírně znervózňovat.
12.45 - Po chvíli se signál objevuje a pracovníci centra přicházejí s vysvětlením: „Teď je někde v okolí Flóry a tam jsou podzemní garáže“. Z nich totiž radiový signál ven někdy nepronikne. Kolega Novák skutečně právě opustil garáže Paláce Flora na Praze 3 a zamířil k okraji Prahy. Ani podzemí ale není pro zloděje bezpečné. V případě, že se vůz ztratí, aniž by na krádež vysílač upozornil, objíždějí zásahové vozy všechny podzemní garáže ve městě. Přitom prý do nich stačí pouze „nakouknout a signál je venku“.
Městské prostředí je pro radiolokační zařízení asi nejnepříjemnější, jelikož od domů se signál odráží a občas ukazuje i opačným směrem. Po sedmi letech práce s vyhledáváním vozů si však jsou pracovníci v operačním středisku směrem jízdy automobilu jistí. „Fluktuace zaměstnanců u nás v podstatě neexistuje,“ tvrdí Jiří Ruml, někdejší šéf ochranky prezidenta Václava Havla. Dodává, že i případní noví lidé procházejí náročnými zkouškami. Firma si zaměstnance kromě toho před přijetím důkladně prověřuje, zda nejsou napojeni na organizovaný zločin, a jejich kariéru podrobně sleduje i „několik let“ po opuštění společnosti.
Na počítačové mapě se vykreslily obrazce ve tvaru kuželů, jimiž většina z pražských věží míří ve směru signálu auta, a zhruba v jejich průsečíku se pohybuje ukradená fabia. V okamžiku, kdy pracovník operačního střediska vůz lokalizuje v oblasti křižovatky Ohrada v Praze 3, začíná pátrací akce.
12:50 - Tři vyhledávací vozy vyjíždějí z Londýnské do terénu. Jedeme v zásahové fabii RS ověnčené šesti anténami s vedoucím operačního střediska Zdeňkem Kovaříkem. Přejíždíme Náměstí Míru a pokračujeme Korunní ulicí. Základní informace nám poskytuje přístroj umístěný na palubní desce. Čísla 1 až 3 na displeji naznačují, že signál ukradeného vozu s kódovým označením 03XRK je zatím velmi slabý. Směrová růžice jej občas zachycuje jen jako odražený ve směru za námi. Ovšem hlas z operačního střediska nás skrze vysílačku přesně naviguje, kudy máme jet. Stejně tak jsou naváděny k přibližnému cíli další dva automobily, která jedou vedlejšími ulicemi souběžně s námi.
V operačním centru se zatím pracovník u počítače snaží odhadovat, kde nakonec ukradená fabia asi skončí, a komunikuje se třemi řidiči zásahových vozů. Při skutečné akci by prý všechno šlo daleko rychleji. Po telefonátu majiteli, který by krádež potvrdil a šel ji oznámit na policii, by se zásahové automobily neprodleně pustily do stíhání. Pracovník operačního střediska vždy zároveň vyhlašuje pohotovost i dalším zásahovým vozům rozmístěných v regionu, do kterého právě míří ukradený vůz, a ty mu pak vyrážejí naproti. Někdy přijde na řadu i firemní letadlo. Zloděje se však nepokoušejí lidé od Secaru chytit sami. Ukradený vůz lokalizují a čekají na příjezd policie, s níž jsou po nahlášení krádeže rovněž ve spojení.
13:00 - Projíždíme kolem Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, ulicemi Ruská, v Olšinách, Úvalská, Černokostelecká pokračujeme na východní okraj Prahy. Signál se zesiluje a pomalu se blíží k desítce. Přijíždíme ke křižovatce s Průmyslovou a signál dále sílí, směrová růžice již přesně ukazuje, odkud přichází. Pracovník v operačním středisku i řidiči dalších dvou vyhledávacích vozů soudí, že odcizený automobil už nemůže být daleko. „Musí to být někde tady, víc než kilometr to není,“ podotkne Zdeněk Kovařík. Řídit vůz při pátrací akci je pro zaměstnance Secaru vrcholem kariéry. Na zásahové automobily si vylepují hvězdy jako skalpy, za každý nalezený vůz jedna. Jezdí mnohdy velmi rychle, i když dnešní akce se to netýká. „Jestli zavedou ten bodový systém a neudělí nám výjimku, tak za měsíc asi nebude moci nikdo řídit,“ směje se Jiří Ruml. Vzpomíná přitom na divoké honičky se zloději, které občas skončily i přestřelkami nebo havarovanými zásahovými vozy. „Lidé v Česku se chovají zvláštně. Člověk by čekal, že když slyší střelbu, tak se budou snažit ukrýt. Třeba v Rakovníku se ale místní sbíhali, aby se podívali, co se děje,“ říká. Kvůli tomu to odnesl havárií nejrychlejší zásahový automobil firmy, třísetkoňové Volvo V70 R.
13:05 - Měřená síla signálu se rychle přibližuje k nejsilnější dvacítce. Kroužíme po parkovišti u štěrboholského Europarku a hledáme. Na centrále zatím Jiří Ruml sleduje mapu na monitoru: „U Europarku jsou také podzemní garáže, možná to postavili tam.“ Nalezení vozu však bylo otázkou minut a pokoušet se ho nyní ukrýt do podzemí by asi nemělo smysl.
Ukradený vůz jsme se Zdeňkem Kovaříkem nakonec našli v řadě zaparkovaných vozů před OBI a dopadli i pachatele Nováka, který si opodál vychutnával nezaslouženou cigaretu. „Škoda, měli jsme na něj poslat policii,“ ukončují akci slova Jiřího Rumla.
Pražský rok Počet odcizených motorových vozidel v hlavním městě v roce 2004 (do 13. prosince) Druh vozidla - Vyhlášeno pátrání - Odvoláno
- autobus 7 - 1
- mikrobus 15 - 2
- motocykl 322 - 69
- nákladní vozidlo 355 - 79
- návěs za tahač 10 - 6
- obytné vozidlo 9 - 1
- obytný přívěs za os. vozidlo 13 - 1
- osobní vozidlo 8359 - 2096
- přívěs za nákl. vozidlo 13 - 4
- přívěs za os. vozidlo 162 - 28
- speciální vozidlo 21 - 7
- tahač 6 - 1
- traktor 2 - 0
- užitkové vozidlo 231 - 39
- SPZ 3123 - 372
- CELKEM 12648 - 2706
Pramen: Policejní prezidium ČR
Pokud od celkového počtu odečteme krádeže poznávacích značek (3123), dojdeme k závěru, že v Praze bylo do půle letošního prosince odcizeno 9525 motorových vozidel, zhruba polovina ze všech ukradených aut v Česku. Z toho jen 2334 (přibližně 25 procent) se zatím podařilo nalézt (je to málo, protože celostátní průměr se blíží 40 procentům). Absolutní většina odcizených vozů je osobních. Jen za víkend od 11. do 12. prosince na území hlavního města zmizelo 26 osobních aut, většinou škodovky a volkswageny. Z celkového počtu bylo pět vozidel ukradeno cizincům (tři Němcům, jedno Rakušanovi a jedno Italovi).
Správný směr Vývoj počtu odcizených dvoustopých motorových vozidel v ČR od roku 1997
- 1997 29 422
- 1998 27 889
- 1999 27 092
- 2000 23 839
- 2001 22 139
- 2002 24 977
- 2003 24 174
- 2004 19 801 (údaj k 30. 11.)
Pramen: Policejní prezidium ČR
