Pokud pravidělně nečtete ekonomické blogy, nejste tak trochu podivín, nebo v horším případě alespoň novinář, pravděpodobně vám ušlo, že se Google chystá ukončit jednu ze svých služeb, takzvaný Google Reader. Internetovou čtečku, která vypreparovala zprávy z jakéhokoliv webu nabízející obsah s RSS kódem, využívalo poměrně málo lidí (řádově prý jen několik milionů). Zpráva vyvolala poprask hlavně proto, že Google Reader využívali především ekonomičtí novináři a bloggeři.
Logicky se tak směrem k oné nadnárodní korporaci spustilo virtuální pranýřování. To sice nechává většinu populace dočista chladnou, přesto je skutečně něco shnilého a celospolečensky závažného na způsobu, jakým Google se svými zákazníky zachází.
Sám jsem onu čtečku pravidelně využíval v podstatě denně. Nemám přitom pocit, že by se hození několika milionů zákazníků přes palubu dalo omluvit tím, že Google službu poskytoval zadarmo. Tak je to u softwarového giganta totiž se vším a jde o základ jeho obchodního modelu. Nabízí zcela zdarma služby jako e-mail, internetový vyhledávač nebo přehrávač videa YouTube a žádá nás, abychom si okolo nich postavili naše životy. Za odměnu chce jen jediné – informace. Velmi podrobné informace o našich životech, za které inzerenti platí zlatem.
Mocný Google
Nic proti tomu. Potíž je v tom, že zrušením služby, která byla zásadní byť pro malý okruh uživatelů, je nabourána důvěra, kterou si Google po celé ty roky stavěl. Přitom právě ta stojí ve středobodu fungování celé společnosti. Pěkná paralela se nabízí v současné bankovní krizi na Kypru, kde střadatelé přišli o vklady. Také bankovnitctví je bezesporu postavené hlavně na důvěře a byť je Kypr jen malou a nepříliš významnou zemí, v celé eurozóně zaznívají obavy – přijde teď řada také na nás?
A tak se ptám, jestli nemůže v blízké či vzdálené budoucnosti Google podobným mávnutím ruky zrušit můj e-mailový účet, nebo smazat soubory na internetovém úložišti, které využívám. Nemluvě o operačním systému pro většinu mobilních telefonů na světě, Android. Pravděpodobně by nenastal konec světa, ale rozhodně by šlo pro spousty lidí o velmi nepříjemné potíže srovnatelné se zablokováním bankovního konta. Zároveň to stojí za další zamyšlení nad tím, jak moc se naše životy, byť i jen ty virtuální, staly závislé na jedné jediné firmě. Firmě, jejíž důvěra utržila velmi hluboký šrám.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Virtuální návrat měnových válek
