Největší světová firma se vymyká moci globálního establishmentu
Krtek pronikl do zahrádky. Francie chce zdanit jeho zisky. Čína cenzurovat jeho obsah z důvodů ideologických. Německo z důvodů autorskoprávních. Paranoia je pochopitelná, zvlášť když uvážíme, že není tak docela jasné, co to vlastně Google je.
Na jeho nynější pozice se nabízejí nejméně tři pohledy:
1. Google je podnikatelský subjekt, jenž si podmanil stamiliony zákazníků „fastfoodovými“ službami. Podobně jako v Macdonald’s se sami obslouží a někdy po sobě i uklidí, v případě Googlu dokonce navíc na své náklady dodají suroviny. Informační fastfood jen napulíruje stoly, roztopí grily a dodá veselé konfety.
Ony stamiliony se rekrutují ze vzdělanější části lidstva, a tak Google shromáždil nesmírné množství energie, tak třaskavé v éře inflace lidských práv, informací a průzkumů veřejného mínění. A dokáže toho využít ve prospěch svých akcionářů.
2. Google popírá teze o vyhořelosti západní civilizace. Ano, západní velmoci, pekingský režim ani ropné emiráty Google nevytvořily. Někdy je to už otravné připomínat, ale sem se to zrovna hodí: Západ je civilizace podmíněných svobod, úcty k institutu smlouvy, civilizace kreativity vzešlé ze vzdělání, individuálního výkonu, relativně svobodného rozhodování a schopnosti měnit pravidla. Je pravda, že vyspělou googlovskou technologii vytvářejí lidé různých národních identit, ale na náklady svobodného prostoru Západu a díky jeho vrozené dynamice.
„Noční můra centralizovaných vlád“, jak ji prorokoval Timothy Leary, opustila inkubátor. Jako podnikatelsky nejrozvinutější projev této nové kultury pak Google vstupuje do světových mocenských her, což u největší firmy světa není nijak překvapivé.
3. Google je nástrojem mocenských schémat. Všimněme si, jak si notuje s americkou administrativou. Loni jen za prvních devět měsíců vynaložil dle amerického Centra pro odpovědnou politiku na politické lobbování tři miliony dolarů a na federální půdě pro něj pracuje 53 lobbistů.
V roce 2008 zaměstnanci Googlu a lidé s Googlem spříznění věnovali kandidátům na posty kongresmanů a politickým stranám 1,8 milionu dolarů, v drtivé většině demokratům.
Konkurenty Googlu nejvíce děsí přímá vazba CEO firmy Erika Schmidta na prezidenta Obamu. Objevil se po jeho boku hned při první tiskové konferenci po zvolení, je členem poradního výboru prezidenta pro vědu a technologie a stanul v čele správní rady nadace New America Foundation. Tento politický think tank má značný vliv na Obamovu administrativu v ekonomických otázkách. Schmidt osobně podepsal nadaci šek na milion dolarů. Vloni Obama zřídil nový úřad Bílého domu pro provádění inovací v oblasti neziskových a dobrovolnických projektů Social Innovation Office. Do jeho vedení dosadil bývalou šéfku rozvoje v charitativní organizaci Google.org Sonal Shahovou.
Google má pro politické angažmá dobrý motiv. Kromě střetů s antimonopolními úřady, do nichž se při akvizicích zákonitě dostává, patří k životně důležitým zájmům firmy otázky širokopásmového internetu a síťové neutrality, otázky ochrany soukromí, autorských práv a také patentová reforma.
I americká vláda má pro alianci s molochem důvody. Útok na Google je potenciální národní hrozbou. V roce 2008 Národní bezpečnostní agentura (NSA) nakoupila servery pro zpracování zpravodajských informací, jež využívají technologii Googlu. Vyhledávací software firma poskytuje například i pro stránky Intellipedia, na nichž agenti mohou sdílet informace o sledovaných objektech. Přístup k nim mají CIA, FBI, NSA a další bezpečnostní složky.
Už fakt, že pozice Googlu je tvárná a trochu neurčitá, svědčí o civilizační proměně. Establishmenty musejí přehodnotit některé postoje k vlivu, moci a příležitostem, jinak je nadzvíře přehodnotí po svém. Možná tím protivným krtkem není Google v zahrádce za Elysejským palácem, ale právě naopak. Tak jako se slovo googlovat stalo synonymem pro internetové vyhledávání, stane se Google ekvivalentem raketových divizí a měnových rezerv. Díky interakcím stamilionů uživatelů je totiž de facto nepříjemně funkční biotechnologií v planetárním měřítku.
