Václav Klaus má konečně vyzyvatele. To by byla dobrá zpráva, i kdyby šlo o úplného nýmanda. Občanská demokratická strana takovou událost naposledy zažila před pěti lety, kdy po sarajevském atentátu Klaus rozdrtil v Poděbradech Jana Rumla. Že se před týdnem rozhodl vystřídat na prosincovém kongresu ODS jejího zakladatele moravskoslezský hejtman Evžen Tošenovský, je o to lepší, že právě on je už léta vnímán jako umírněná Klausova alternativa. Na rozdíl od suity místopředsedů není tuctovým stínem.
Klaus nemá Tošenovského v lásce a je dost dobře možné, že mu své vypiplané politické robě nebude chtít přenechat bez boje. Zatím mlčí, ale chuť jít znovu do toho pan profesor naznačil nejen tím, že se jako protikandidát v létě postavil – byť neúspěšně - šéfovi sněmovny Lubomíru Zaorálkovi, ale i bojovnými řečmi o potřebě nových voleb během nedávné vládní krize. Takhle se do penze neodchází.
Evžen Tošenovský to každopádně bude mít těžké. Má dva velké handicapy. Souboj o vedení partaje je zajisté během na dlouhé trati, ostravský běžec měl však začít sprintovat daleko dřív. O potřebě změny stylu ODS se mluví léta, dnes to chce dalekosáhlejší změnu. Podobně jako kdysi Michail Gorbačov byl se svou glasností hvězdou ve strnulém politbyru, ale vývoj ho rychle přeřadil mezi konzervativce, tak i Tošenovský mohl být se svou otevřeností výhrou pro ODS třeba v roce 1997. Nyní je trochu pozdě. Loajalitou ke Klausovi si zadal a těžko se mu hledá programový odstup.
A to je druhý problém. Tošenovský sice v ODS ztělesňuje skupinu takzvaných regionálních politiků, která vznikem krajů nabyla na významu, nemá však jasnou názorovou parketu. Pětačtyřicetiletý miláček Ostravy byl sedm let úspěšným primátorem, a zejména skvěle obstál při povodních v roce 1997, v otázce partajní politiky byl však až dosud vždy ve vleku. Dvojakost či nadstranickost zastával jak při krizi v České televizi, tak třeba při bombardování Jugoslávie. Už jako krajský hejtman měl pochopení pro Klausovy obavy z přílišné autonomie regionů. Sám před pěti lety bezelstně přiznal, že vždy chtěl zůstat dělníkem dotvářejícím image velké skupiny lidí, které věří. To není krédo stranického vůdce.
Klaus lidi rozděluje, Tošenovský spojuje. Má nadhled, dobrou minulost a nejen svým dvoumetrovým vzrůstem je to impozantní osobnost. Vzbuzuje respekt i úctu protivníků. Ovládá umění kompromisu, za moravskoslezského krále si jej zvolilo rekordních 98 procent krajských zastupitelů. Byl by to skvěle reprezentující státník. Schopnostmi se vyrovná Zemanovi, Pithartovi i Motejlovi. Proč probůh ODS stále posílá na Hrad neprůchodného Klause a ne sympatického ostravského Giulianiho?
Evžen Tošenovský by byl dobrý prezident. Kdo by se však potom v ODS postavil Klausovi?
