Dodržení pravidel hry je klíčovým momentem tendru na třetího operátora.
Velkým úspěchem nebo obrovskou blamáží může skončit výběrové řízení na třetího mobilního operátora. Každý, komu není lhostejno, jak špatně si česká ekonomika stojí a jak se jí zahraniční investoři obloukem vyhýbají, se musí strachovat, aby nad chladn ým kalkulem odborníků opět nezvítězily partikulární zájmy stran, politiků a lidí s dlouhými prsty.
Tendr zatím probíhá podle schválených pravidel a je reálná naděje, že by tomu tak mohlo být až do jeho ukončení. S blížícím se finále však stoupá aktivita lobbistů, kteří se - ať pozitivní, či negativní - kampaní snaží získat přízeň politiků a novinářů na svou stranu. Smršť tiskových konferencí, prezentací, zahraničních cest. To je pouze viditelný vrcholek „nátlakových akcí , které svým způsobem nejsou ničím jiným než manipulací a vymýváním mozků. K podobným tendrům všude na sv ětě to ovšem tak nějak patří a záleží na každém zainteresovaném jedinci, zda si dokáže udržet kritický nadhled. Hranice, jejíž překročení nelze tolerovat, je korupce a nedodržování předem domluvených pravidel hry.
Tu a tam je slyšet, že ten či onen vzal úplatek, ale důkazy chybějí, a tak je třeba respektovat presumpci neviny. Stejně nebezpečná a v tuto chvíli také neprokazatelná je snaha některých členů vlády a jejich spolupracovníků nerespekt ovat posudek výběrové komise a vyhlásit vítězem firmu, která by lépe dokázala vyjít vstříc „celospolečenským zájmům . Bylo by samozřejmě ideální, kdyby přišel investor, který by souběžně s rozvojem telekomunikačního trhu dokázal řešit i potíže krachují cích podniků (například Českých drah), který by uměl odvrátit zavedení víz ze strany Velké Británie, který by k nám dovezl levnější zemní plyn a který by naše školy vybavil počítači. Jenže nic takového v zadání soutěže nebylo, a pokud by mělo rozhodnout hledisko podobného rázu, mohli by to poražení účastníci právem vnímat jako nehorázný podvod. Bylo by to jako s Karlovarskou Becherovkou v roce 1997. Tehdy vítězství firmy, kterou výběrová komise předtím zařadila až na posled ní místo, zdůvodnil Klausův kabinet tak, že „vyhrála nejlepší domácí nabídka . Takové kritérium však v zadání soutěže nefigurovalo.
Ani Zemanova vláda nemůže čekat, že problémy, které se na ni valí rychlostí světla, bude řešit někdo zvenčí. Kabinet, který by si takto ulehčoval práci, nepotřebujeme.
Objevují se také hlasy, že by neměla vyhrát firma ze země, jejíž kapitál je u nás již hojně zastoupen. Ale proč, proboha? Je snad někde napsáno, že peníze ze země X nám voní více než peníze ze země Y? Pokud ano, tak ať to někdo řekne nahlas. Metod a, kdy se o vítězi rozhoduje podle kvality nabídky (přičemž ji lze těžko objektivně měřit a záleží jen na tom, čemu dáme větší váhu), takovémuto počínání bohužel napomáhá. Jestliže je pět nabídek zhruba srovnatelných, jak se nyní v českých zemích šíří, možná by bylo lépe nového majitele licence veřejně losovat tak, jak se to v některých státech dělá. Na to je však zřejmě pozdě, stejně jako na dražení licence po vzoru Maďarska, které bylo od počátku odmítáno jako metoda pro Česko nevh odná. Doufejme jen, že se odborníci ve výběru metod nespletli.
Kolem tendru je podstatná část informací tajena. Bylo by to v pořádku, kdyby utajené skutečně byly. Bohužel, jak je to v Česku běžné, jsou nepřístupné jenom pro někoho, zatímco další lidé si z tajných informací udělali slušný byznys. Týdeník EURO má za to, že za situace, kdy jsou jména členů výběrové komise známá pouze úzké skupině odborníků a pracovníků vlivových agentur, bude lépe, když je budou znát všichni, a výbor se tak v konečné fázi své práce dostane pod veřejnou kontrolu. Přinášíme proto seznam dvanácti členů komise i jejího tajemníka tak, jak se nám je podařilo získat od zdrojů blízkých komisi (viz rámeček na straně 16). Nechť je to chápáno jako náš příspěvek k větš í transparentnosti celého výběrového řízení.
Cílem našeho zájmu o tendr na třetího operátora mobilní telefonní sítě není určit, kdo se má stát vítězem. Jde nám pouze o to, aby úředníci na všech úrovních respektovali pravidla výběrového řízení a nepodlehli žádným nekalým tlakům. Ať u ž vítěze vyhlásí ministr Antonín Peltrám, nebo jeho šéf Miloš Zeman, měli by být oba schopni výběr obhájit. Nejen v krátkém zdůvodnění před objektivy televizních kamer, ale i metodou nepřímou, o to však důvěryhodnější. Budou-li zveřejněny dokumenty týkající se pro republiku klíčového tendru, vláda tak předejde zbytečným dohadům, zda volbu třetího operátora nakonec přece jen neovlivnila korupce. Zemanovu kabinetu by přitom měly být výstrahou dodnes se táhnoucí spory o regulérnost výběru při privatizaci SPT Telecom. Tato kauza nakonec sehrála svou roli i při pádu Klausovy koaliční vlády v roce 1997. Budiž i toto Zemanovi varováním.
Rázné skoncování s politickými handly, jehož by férové a transparentní výběrové řízení na třetího operátora mohlo být už počátkem října skvělým příkladem, je také velmi důležité v době probíhajících jednání o připojení k Evropsk é unii. I v tom má Zemanův kabinet výbornou šanci „se ukázat . Vstup třetího operátora na mobilní telekomunikační trh je totiž oficiálně jedním z doporučení Evropské unie přidruženým zemím, které usilují i o plnoprávné členství. Přípa dný krach tendru by naopak znamenal, že nemáme v Evropské unii co pohledávat, protože si de facto kdokoli může u české státní administrativy pořídit, co se mu zamane.
Dobrý operátor bude přínosem hlavně pro českou ekonomiku. Je nesporné, že světový byznys se stále více obrací k využití informačních sítí, a je v našem bytostném zájmu, abychom alespoň v oblasti telekomunikací neztratili kontakt se s větovou špičkou.
