Státní informační systém nežádá více peněz, chce lepší řízení
Obrovské sumy na informační technologie protékají rozpočtovými kapitolami jednotlivých resortů, a přesto schopnost státní správy komunikovat elektronicky mezi sebou s občany je zatím nevalná. Státní informační systém je trochu jako yetti. Každý o něm mluví, ale nikdo ho ještě neviděl. Odhady přitom uvádějí, že roční náklady na informatiku přitom dosahují osm až deset miliard korun. Nejpilnější včeličkou, leč patrně ne na nejvhodnějším květu, je ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), které umožnilo občanům elektronicky žádat o sociální dávky. Nic proti tomu. MPSV je považováno odborníky za úřad, který je v zavádění informačních technologií velmi progresivní a zaslouží pochvalu. Lze se ale obávat, že pro skupinu obyvatel žádající o sociální dávky asi nebude nejsnadnější získat přístup k počítači, natož si pořídit nezbytný vlastní elektronický podpis za sedm set korun.
Dvě stě domů.
Přitom porod elektronické státní správy mohl být již v mnohem pokročilejším stadiu. Před rokem se vláda usnesla, že komunikační infrastrukturu pro veřejnou správu vybuduje a bude provozovat Český Telecom. V říjnu 2001 byla uzavřena rámcová smlouva. Pak se ale nenašly dvě miliardy korun pro Úřad pro veřejné informační systémy (ÚVIS), který je v této smlouvě smluvní stranou za stát, a tak vše zamrzlo. Jednotlivá ministerstva nechtěla o své participaci ani slyšet a prováděcí dokumenty ke smlouvě nejsou dodnes. Přesto věc neusnula úplně a přinesla první plody. Na základě dodatků mohly začít využívat výhod rámcové smlouvy orgány státní správy od ministerstev po obce. Ty se mohou k vládní dohodě připojit na základě vlastního uvážení a bez vypisování výběrového řízení. K odběru služeb na základě rámcové smlouvy se přihlásilo 140 obcí a měst. Odhady říkají, že letos ušetří dohromady téměř dvě stě milionů korun za telefonní služby a připojení k internetu, protože mohou využít množstevních slev v rámci celé státní správy. Český Telecom pohlíží na veřejnou správu jako na jednoho zákazníka, a proto i malým obcím nabízí svůj tarifní program Business Platinum Combi. To je však jen dílčí výsledek. Cílem by mělo být, aby každý státní úředník měl rychlý a bezpečný přístup k informacím, které pro své rozhodování potřebuje, a aby s celým tímto elektronickým systémem veřejné správy mohl co nejdříve a co nejsnadněji komunikovat i řadový občan. A tak se zdá, že nápad s funkcí ministra pro informatiku nebyl až tak od věci.
Peníze by byly.
Náklady na vybudování elektronické státní správy označované v dokumentech jako e-government, nejsou malé. Měly by dosáhnout téměř šestnácti a půl miliardy korun během nejbližších tří let. V roce 2003 se pro ÚVIS počítá s náklady necelých sedmi miliard korun, o rok později 4,9 miliardy a v roce 2005 4,66 miliardy.
Náměstek předsedy ÚVIS Vladimír Šiška říká, že nejde o peníze navíc. Jde jen o to, aby prostředky, které jsou v rozpočtu na informační technologie, resorty pro tento účel skutečně využily. Rád by proto při přípravě státního rozpočtu prosadil účelové vázání konkrétních částek v jednotlivých kapitolách, aby tyto peníze nakonec neskončily jako mzdy pro další úředníky.
Tento postup má naopak ušetřit často neefektivně utrácené peníze. Resorty dosud samy investovaly do komunikační infrastruktury a vytvářely vlastní sítě. Vedle MPSV mají rozsáhlou infrastrukturu i ministerstva financí, vnitra a obrany. Nadbytečná zařízení, která nebudou nutná pro zajištění státní bezpečnosti, například v armádě a policii, by na základě uzavřené smlouvy měl odkoupit Český Telecom. Předběžný odhad výnosu z tohoto prodeje činí úctyhodné dvě a půl miliardy korun. Samotný provoz by měl být zhruba o dvacet procent levnější, díky tomu, že všechny služby budou nakupovány centrálně.
K funkci patří informace.
Systém státní správy by měl zajistit, že odpovědný úředník na ministerstvu či starosta malé obce, bude mít přístup k datům shromažďovaným státními úřady podle svého oprávnění. Například místní úřad, který bude vybírat firmu pro postavení čističky nebo vybudování chodníků, si bude moci ověřit, zda například nedluží státu daně či s ní nemají státní úřady jinde vážné problémy. Obce budou moci lépe spolupracovat třeba s MPSV při vyřizování sociálních dávek a bude menší riziko jejich neoprávněného vyplácení.
Základem systému má být jednotná síť centrální státní správy, nazývaná Govnet. Na ní budou navázány jednotlivé takzvané virtuální privátní sítě, v nichž budou jejich uživatelé definovat oprávnění k přístupu k databázím podle funkčního zařazení úředníka. Například starosta bude moci nahlédnout do katastrálních záznamů své obce, hejtman se dostane až na krajskou úroveň, ředitel finančního úřadu třeba na celou republiku. Naopak osoby stojící mimo komunikační infrastrukturu, tedy především občané, budou mít v tomto případě přístup pouze k vlastním záznamům. Dodavatel služeb potom zajistí, že přenos dat bude dostatečně rychlý a kvalitní, ale především bezpečný. Úředník na místní úrovni bude moci vyřizovat záležitosti občanů velmi rychle, bez vyžadování dalších a dalších dokladů a zdlouhavé komunikace s nadřízenými orgány.
Funkční Govnet má díky vyspělé ochraně také výrazně snížit riziko neoprávněných zásahů do státních databází ze strany hackerů. Samotné databáze však zůstanou ve správě jednotlivých resortů.
Občané nebudou potřebovat pro přístup k elektronické státní správě vlastní počítač, protože Telecom je povinen zřídit dostatečné množství veřejných informačních terminálů, které budou fungovat například na předplacené karty Trick. Budou však potřebovat elektronický podpis, který jim vydá na základě zákona Certifikační autorita. Státní úředníci se ale asi obejdou bez elektronického podpisu. Jeho cena dosahující sedmi set korun se zdá ÚVIS přemrštěná v situaci, kdy existují alternativní možnosti identifikace, které například využívají banky.
Šiška soudí, že by nic nemělo bránit tomu, aby ještě letos začala integrace resortních sítí do Govnetu. Jako pilotní projekt je připravována integrace sítě ministerstva práce a sociálních věcí, ještě letos se mohou připojit i další resorty.
Dobudování komunikační infrastruktury patří mimochodem také k závazkům České republiky vůči Evropské unii. V roce 2000 se totiž vláda zavázala přistoupit k takzvanému Akčnímu plánu eEurope+, jehož součástí jsou programy online propojení státní správy, elektronického přístupu občanů k veřejným službám a vybudování evropského systému digitálních informací pro globální sítě. Proto je také součástí rámcové smlouvy propojení Govnetu se sítí TESTA II, která umožňuje přístup k informačnímu zdrojům Evropské unie.
Konkurence za čtyři roky.
Alternativní operátoři často kritizují přidělení velké státní zakázky na poskytování služeb komunikační infrastruktury Českému Telecomu. Možná i oprávněně. V této fázi se však zdá nutné systém dobudovat a spustit. Nakonec smlouva s Telecomem je jen na čtyři roky. Potom budou mít opět všichni šanci utkat se o nepochybně tučné sousto. Situace bude o to zajímavější, že v té době už bude jasné, o co se vlastně soutěží, protože státní informační systém bude v plném provozu.
Evropa na drátě Projekty elektronické státní správy jsou postupně spouštěny ve všech zemích unie. Každá země však postupuje samostatně, na základě svých podmínek a možností.
Dánsko.
Strategii k postupu k e-government řídí ministerstvo pro výzkum a informační technologie se 170 zaměstnanci. V zemi funguje datová infrastruktura místní správy a krajských úřadů v rámci sítě KMD-Net. Společnost KMD založily Asociace místní správy a Asociace krajské správy. Například systém v Kodani, Aalborgu a Odense spojuje 83 tisíc počítačů v místní správě. Komunikaci s občany ověřuje projekt v šedesátitisícovém Helsingoru, jehož obyvatelé mohou na internetu provádět kalkulace, vyplňovat různé formuláře, mohou požádat o změnu lékaře, objednat si nové pojišťovací služby, ale k odesílání musí využívat poštu, protože nefunguje elektronický podpis.
Španělsko.
Odpovědnost za komunikační infrastrukturu mají regionální vlády. Jako nejúspěšnější projekt je uváděna infrastruktura Barcelony, která se má rozšířit na celé Katalánsko. Funguje zde elektronická administrativa vyřizující stížnosti, žádosti o různé certifikáty, včetně vysoce bezpečných výpisů z matriky.
Rakousko.
Elektronické služby poskytuje centrální Úřad práce, který spravuje pojištění v nezaměstnanosti. Připravuje se systém registrace vozidel, který má být privátní a uvolnit kapacity policejních a okresních úřadů. Propojí registraci s databázemi pojišťoven.
Německo.
Velmi důležitá je informační superdálnice spojující úřady v Berlíně a Bonnu. Komunikační infrastrukturu spravuje Deutsche Telecom. Ten také připojuje na internet přes ISDN všech 44 tisíc německých škol.
V okrese Stendal v Sasku-Anhaltsku funguje systém Bismark, který zahrnuje služby na místní a státní úrovni, i služby bank a spořitelen. Je možné registrovat adresu, žádat o pas a občanský průkaz a využívat další služby.
V Brémách jsou tři úrovně přístupů ke službám, a to pro občana, profesionála a obchodní společnost. Profesionál může například vyřídit koupi vozidla, administrativu spojenou se stavbou budov a komunikovat se zdravotními zařízeními.
Velká Británie.
Vláda chce vytvořit první bezpečnou celovládní síť na světě. Jejím základem má být portál, v němž se budou sbírat data od občanů a firem různými kanály. Odtud mají být informace distribuovány do systémů vládních úřadů. Letos by měl být zprovozněn pilotní projekt pro sdílení daňových informací, připravuje se propojení systému pro sociální dávky.
Občané by měli mít přístup k veřejným službám nejen přes počítač, ale i přes digitální televizi či přes call centrum.
