Havířovský patriot si svou životní cestu našel už jako teenager. „Graffiti jsem začal dělat v patnácti letech. Běhali jsme s batohy po městě, ale postupně jsem začal chodit po úřadech a vyřizovat legální plochy, kde bychom mohli pilovat ‚skillz‘ a zlepšovat své malování. Postupně začaly přicházet i komerční zakázky,“ říká Khoma. Naplno se začal věnovat zakázkám pro klienty v roce 2014. „Tehdy jsem seděl v kanclu a věnoval se projektovému managementu, což byl důležitý bod mé cesty. Práce mě naučila zakázky řídit. Určitě bych neuspěl, kdybych jenom maloval bez této zkušenosti,“ dodává. Od té doby pracoval pro město Havířov, hotel Hilton, olomouckou Street Pizzu nebo třeba IKEA. Nedávno vedl také projekt Umění třídit pro firmu Asekol, v rámci něhož výtvarníci a writeři obohacovali svým designem červené recyklační kontejnery. Vznikly na nich futuristické malůvky elektrospotřebičů, které přebírají vládu nad zemí, komiksové ztvárnění Svaté Trojice nebo karikatura šéfkuchaře Přemka Forejta.
FAMILY BYZNYS Do svého osobního projektového managementu musel před pěti lety zařadit i další „projekt“, rozrůstající se rodinu. Narodila se mu dcera a před rokem a čtvrt také syn. „Změnilo mi to celý život. Uvědomil jsem si priority a graffiti se stalo od té doby regulérní obživou. Člověk musí kvůli dětem opustit některé koníčky,“ vysvětluje Khoma. Jeho časovou zaneprázdněnost tak odnesla muzika, rap, kterému se věnoval ještě pod přezdívkou Khomator. „Dnes víc poslouchám a sleduju, než mluvím,“ dodává s tím, že kdo ví, co bude zítra.
Svým dětem se snaží Khoma předávat i různorodé kreativní impulzy, i když přímo nečeká, že třeba z jeho dcery vyroste mladá writerka. „Nechávám děti volně vyvíjet. Pokud mají tendenci k nějaké aktivitě, rád je v tom podpořím. Obecně platí, že děti se často automaticky zajímají o to, co vidí u rodičů,“ říká.
Khoma nezůstává „jen“ u dcery, nedávno udělal workshop s malováním i pro ostatní děti z montessori školky, kterou jeho starší potomek navštěvuje. „Často chodím dělat workshopy do škol. Tohle bylo poprvé pro předškoláky, kteří ještě dlouho u jedné aktivity nevydrží, i tak to ale bylo úžasné,“ popisuje svou novou pedagogickou zkušenost.
JEDNOU WRITER, VŽDYCKY WRITER Zbytek energie pak Khoma soustředí hlavně do své práce, která je podle něj pokaždé jiná. „Moje motto je Milovat a tvořit, protože to prostě vyjadřuje můj životní postoj. Ať už sprejuju graffiti, stojím u velké stěny a maluju pro firmu, nebo maluji dětský pokoj, užívám si rozmanitost,“ říká. U svých klientů se drží jednoho pravidla: chce je poznat a znát jejich očekávání. „Zpravidla do projektu dávám i svůj pohled na věc. Stává se, že mají lidé dost kýčovité nápady a nedokážou si přesně představit, jak může malba vypadat,“ upřesňuje Khoma. Inspiraci pak čerpá všude kolem sebe, z ulic, z architektury i z přírody. „Někdy mě inspiruje pouhá souhra stínů. Všechno zajímavé si zaznamenávám v hlavě a pak to přetvářím ve své dílo,“ říká bývalý raper.
Graffiti a město jsou pro Khomu jedna entita. Tvrdí, že kdyby pouliční umění v ulicích nebylo, byla by města o hodně ochuzená. „Když vidím krásně udělaný vlak, super zónu, povedené tagy, muraly, mám radost. Graffiti je městský sport pro lidi, kteří ho dělají, představuje často únik z prázdnosti velkoměst a všednosti,“ přiznává. Řada ortodoxních writerů se postupem času pak stejně podle něj často přesouvá ke komerčním zakázkám, jelikož mnohdy zjistí, že se tím, co milují, dá i slušně uživit. I Khoma přiznává, že si fixu na tagy bere vždycky s sebou. „To je láska na celý život,“ uzavírá.
O autorovi| Vladan Vaněk @kendrick_vladan
