Nikdy v minulosti nekandidovalo v maďarských parlamentních volbách tolik stran jako nyní – celkem jich je 31. Dnes přitom v parlamentu sedí jen čtyři uskupení.
Většinu kandidátů na jejich místa tvoří dosud neznámé organizace či hnutí, které často nemají ani internetovou stránku a nevyskytují se na sociálních sítích. Patří mezi ně například Strana maďarských činů, jež má jen telefon, který nikdo nezvedá. Je tu i Strana nové dimenze slibující wi-fi na veřejných prostranstvích zdarma. Strana maďarského hospodářství chce zase prosadit rybářské lístky zdarma. Další strany se zase názvem nápadně podobají hlavnímu opozičnímu sdružení. Registraci pidistran umožnila změna pravidel v novém volebním systému.
Proto, aby někdo mohl kandidovat na individuální kandidátce, stačí pětistovka předběžných podpůrných hlasů. Získat je není žádný velký kumšt. Každý kandidát má pak nárok na milion forintů na kampaň. Pravda, musí je vyúčtovat, a pokud nezíská alespoň dvě procenta hlasů v daném volebním obvodě, musí peníze vrátit.
Mnohem výhodnější je v maďarském smíšeném volebním systému založit celostátní stranickou kandidátku. Na ni má nárok strana, která dá v zemi dohromady alespoň 27 individuálních kandidátů, což také není nijak složitý úkol. Formace, jež tuto podmínku splní, získává z centrálního rozpočtu minimálně 149 milionů forintů. Podle celkového počtu kandidátů to může být i přes půl miliardy. Tyto peníze na kampaň navíc není třeba vracet ani v případě, že strana utrpí totální fiasko. Vyúčtovat sumu je sice třeba, ale kreativitě se meze nekladou.
Za mimořádné tvůrčí schopnosti je ale potřeba pochválit především vládní strany Fidesz a křesťanské demokraty, autory nového systému. Díky volebním lístkům velikosti prostěradla na francouzskou postel je mnohem větší šance, že se hlasy opozice roztříští.
Čtěte také:
Náš člověk v Budapešti: Švagrovské šarvátky
Zemědělskou půdu budou moci vlastnit pouze maďarští malorolníci
