V maďarské metropoli už mnozí vědí, co je to injera, mamoul nebo třeba babaganug... Dobrodružnější gastronomické povahy je už dokonce ochutnaly s dlouhou řadou dalších jídel, jež pro své návštěvníky připravuje desítka bister, malých restaurací, kaváren, cukráren a pekáren po celém městě. Jde o zhmotnění „utečeneckých receptů“. Žiletkový drát na jižních hranicích Maďarska se tím jistě nestane přívětivějším.
K poznání domorodců, že příchozí jsou také lidé, však napomohou jistě, protože všude ve světě platí, že když už ne láska, tak alespoň pochopení prochází žaludkem. I jen přičichnutí ke gastronomické kultuře národů, jehož příslušníci se zemí prohnali a v neztenčené míře stále „prohánějí“, může být prvním krokem.
Jednoduše: v Budapšti máme dny syrské, afghánské, eritrejské a somálské kuchyně, jež se už kuchaři a pekaři od běženců stačili naučit. Akci vymyslela nadace Artemisszió, která dialog mezi různými kulturními, etnickými a společenskými skupinami nese v erbu. Od svého založení měla sotva větší příležitost přispět k lepšímu vzájemnému poznání lidí ze vzdálených a rozdílných zemí než nyní.
Název celé akce – Körítés – je navíc geniální slovní hříčka. To slovo v maďarštině znamená gastronomickou přílohu, na jídelním lístku například brambory či rýži. Stačí však změna jediné hlásky – místo „ö“ dáme „e“ – a dostaneme „kerítés“, což znamená plot. O jaký plot v tomto případě může jít, je nasnadě. Ostnatý plot se obloženému, naloženému talíři nikdy nevyrovná!
