V maďarském politickém slangu se objevil nový výraz – portugalský zákon. Znamená, že něco sice není naše, ale prosadíme legislativu, díky které bude. Dosud přitom Maďaři znali leda tak modrý portugal a fotbalistu Cristiana Ronalda. To, že kdysi nádherná budova na Andrássyho bulváru, bývalý baletní ústav, je v portugalských rukou, podle mě nikdo nevěděl. Díky rozhovoru premiéra Viktora Orbána a primátora města Istvána Tarlóse, to už ví kdekdo.
Oba přátelsky besedovali během zkušební jízdy nových autobusů MHD před kamerami a mikrofony, když dopravní prostředek projel kolem téměř zničeného domu. Premiér se primátora zeptal, co s ním, když tak hyzdí naše krásné město. Primátor opáčil, že těžko říct, ruina patří Portugalcům, nemáme zákonné možnosti do toho zasahovat.
Orbán na to: Vymyslete, předložte návrh zákona, my vám to v parlamentu prosadíme. Tato scénka sklidila na internetu velký úspěch, dostala se zřejmě i do zahraničí, protože už se ozvali z Lisabonu. Je jim prý líto, že je portugalský majetek v Maďarsku ohrožovaný předsedou vlády.
Domácí komentátory bych mohl citovat donekonečna, unisono zdůrazňují, že Orbán rozhoduje o všem sám. A připomínají „přisvojení“ peněz z penzijních fondů, oproti čemuž je nějaký ústav legrace.
Nebo čerstvý případ. Město Pécs v čele se starostou ze strany Fidesz oslavuje, protože odkoupilo od francouzské společnosti Suez vodárny za tři miliardy forintů namísto požadovaných deseti. Vyjednávání bylo nestandardní a sumu uhradí za Pécs stát na znamení díků, že se šikovně podařilo vyštvat další nadnárodní firmu.
Až nyní dobře chápu význam Orbánových slov, která zazněla dva dny před natočením autobusového videa, shodou okolností v Portugalsku: „Evropa musí respektovat vůli tvořivých národů.“ Maďaři tvořiví jsou, to je nesporné.
Čtěte také:
Gregor Martin Papucsek: Maďarsko je silné, to Evropa je slabá
Gregor Martin Papucsek: Orbánovo kouzlo mizí, selhává i dvojí řeč
Maďarsko zavede zvláštní daň na rozvody vody, elektřiny a plynu
