Miloš Zeman nevidí důvod, proč by se měl stát zbavovat hnědouhelných dolů a privatizovat je, když dosahují dobrých hospodářských výsledků. Řekl to v minulém týdnu šéfovi hornických odborů Cyrilu Zapletalovi a myslel to patrně vážně. Zdá se, že český premiér již úplně zgrégrovatěl. V tom případě lze jeho ctěné pozornosti doporučit firmy Český Telecom, České radiokomunikace či ČEZ. Tyto podniky dosahují ještě lepších hospodářských výsledků než doly, a tak by se do nového pojetí ekonomiky, kde se privatizují jen bankrotující firmy, hodily. Nejlépe v pojetí národních podniků či výrobně hospodářských jednotek.
Je celkem pochopitelné, že odbory bojují za každé pracovní místo, i když je z dlouhodobého hlediska neudržitelné, jak je tomu právě v Podkrušnohoří. Méně obvyklé je, když na to slyší šéf kabinetu, jehož prvořadým cílem by měla být restrukturalizace ekonomiky. Jako by toho měl premiér už plné kecky, a tak ve stopách svého smluvně opozičního předchůdce odtlačuje problém do budoucnosti. Ať už totiž bude vlastníkem Sokolovské uhelné či Severočeských dolů stát, nebo soukromý investor, měl by mít jediný cíl, a tím je uvedení těžebních firem do stavu, kdy budou schopny odolávat konkurenčním tlakům po otevření českého energetického trhu. Jen to je skutečně záslužná činnost pro dlouhodobé zachování tisíců pracovních míst. Jenže cenou je propuštění dalších lidí. Stát pak musí pomáhat vzniku nových příležitosti v perspektivních firmách a to stojí peníze a kvalifikovanou práci. Ani jedním z toho vláda zjevně nedisponuje, a tak je veřejnosti narýsována nová pozoruhodná linie, v níž bude státem kontrolovaná společnost ČEZ (drobní akcionáři mohou k tomuto tunelování jen držet ústa a krok) kupovat spoustu drahého uhlí, vyrábět z něj v Česku nespotřebovatelnou elektřinu a tu vyvážet. Po liberalizaci na evropském trhu prudce spadly ceny a náš prakticky monopolní výrobce má na jednotku energie citelně vyšší náklady než evropská konkurence. Když však vláda nařídí, bude vyvážet i se ztrátou, kterou někdo musí zaplatit. Budou to zbývající akcionáři ČEZ a spotřebitelé. K tomu je pochopitelně třeba udržet energetický monopol. Komu se zdá, že toto není nejvhodnější způsob podpory zachování a tvorby nových pracovních míst, je, jak už je v premiérově slovníku obvyklé, blbeček.
Punktum, vyřízeno. Grégr je guru. Škoda, že mu to nevyšlo s prodloužením těžby uranu dvakrát dražšího, než je ve světě. Mohli jsme tak ještě mrzačit stovky lidí při jeho těžbě, postavit ještě další Temelín a vyvážet ještě více elektrické energie.
Vždyť svět je krásný a existují tisíce bezbolestných řešení. Proč se tedy zabývat například budoucností pro změnu černouhelného hornictví a oddělením jeho útlumových částí tak, aby podnik přežil vstup do EU. Už více než rok takto odkládají úředníci ministerstva průmyslu a obchodu řešení tohoto problému. Podobně dlouho trvá kóma hutnického gigantu Vítkovice a do podobného stavu se propadá Nová huť. Vládou prošly metráky papíru na téma restrukturalizace hutnictví, ale skutek utek. Tandem Zeman-Grégr však určitě něco vymyslí. Mohli bychom zase začít dělat pár tisíc tanků ročně. Irák a Libye by určitě měly zájem, samozřejmě, když bude dobrá cena a platební podmínky, jako jsou s těmito zeměmi doposud. Koneckonců Zemanův šéfporadce Šlouf se právě vrátil z podobné cesty a věděl by jak na to. To by se zachraňovala pracovní místa.
