Opozice radí vládě, aby se už nepokoušela o privatizaci
Neustoupíme ani o píď, hlásali svorně Miloš Zeman a jeho nejoblíbenější ministr Miroslav Grégr po zrušení soutěže na privatizaci elektroenergetiky s tím, že ani Electricité de France(EdF) ani italsko-španělské konsorcium ENEL/Iberdrola nesplnily podmínky prodeje. EdF sice údajně nabídla 213 miliard korun, ale s návrhy na změnu podmínek, ENEL s Iberdrolou přišly se sumou 136 miliard, přijaly podmínky a slíbily přidat peníze, kdyby vláda zmírnila kritéria. Ani jedna taktika na Grégra a Zemana neplatila.
Zeman po rozhodnutí kabinetu zdůraznil, že vláda není po úspěšné privatizaci plynárenství a Unipetrolu v situaci, kdy je nucena prodávat za každou cenu. „Vláda nepotřebuje lepit žádné díry. Dosavadní výnosy 150 miliard jsou naopak na hranici toho, co je česká ekonomika schopná absorbovat,“ řekl. Návrh dalšího postupu privatizace předloží Grégr spolu s ministrem financí Jiřím Rusnokem do 28. února.
Nejasných 213 miliard. Zástupci Italů - jak uvedl deník MF Dnes - sdělili, že ENEL nabídl necelých 140 miliard, ale zmíněných 213 miliard od EdF nikdo nebyl schopen potvrdit. Navíc obálka EdF se neotevírala a zřejmě bude zaslána zpět Francouzům. Znamená to, že někdo v této kauze musel být bystrozraký. Nebo EdF pustila tuto informaci či desinformaci sama? Vždyť Grégr po zasedání vlády prohlásil, že jeden ze zájemců nakonec ještě přidal patnáct miliard, ale i tak byly nabídky pod žádaných minimálních 200 miliard. To by odpovídalo informaci, že EdF nemá na východoevropské akvizice vyčleněno více než 200 miliard korun.
Zklamaný Jelínek.
„Zrušením tendru náš mandát pro privatizaci končí,“ řekl týdeníku EURO předseda společnosti Deloitte & Touche Otto Jelínek. „Jsme zklamáni. Udělali jsme všechny odborné kroky na nejvyšší profesionální úrovni, každý se snažil udělat vše proto, aby se překlenula propast, která existovala mezi očekáváním vlády a tržní realitou. To se nepodařilo, i když musím říci, že k dohodě jsme byli mnohem blíže, než si myslíte,“ dodal Jelínek.
Avšak firma Deloitte & Touche možná i tak nepřijde zkrátka, protože jí Fond národního majetku údajně průběžně platí prokazatelné náklady spojené s privatizací. Informace o výši těchto plateb není dostupná, protože je součástí mandátní smlouvy. Týdeník EURO má informace, že by mohlo jít o 100 tisíc dolarů za každou etapu služeb. Jelínek náš dotaz týkající se těchto plateb nechtěl komentovat.
Při dokončení prodeje by poradce dostal jednorázově více než 800 milionů korun. Ve vládním usnesení 742/2001 se uvádí, že Deloitte & Touche dostane za prodej elektroenergetiky po ukončení privatizace 0,4 procenta z inkasované prodejní ceny, která převýší 200 miliard korun a 0,35 procenta z částky do 200 miliard. Další usnesení ze 17. prosince minulého roku jednoznačně upřesňuje, že nabídnutá částka se musí vyšplhat na 200 miliard.
Anglosasy nechceme.
V užším kole výběru bylo loni v prosinci odmítnuto konsorcium International Power/British Energy, protože chtělo změnu podmínek. Tu však požadovala i EdF, které vláda dala šanci, aby v soutěži pokračovala. K vyloučení francouzské firmy navíc měla komise další závažný procesní důvod: pozdě odevzdanou nabídku. „Manažeři z anglosaských zemí už říkají, že si tady připadají hůř než v Pákistánu. Okolnosti české privatizace jsou pro ně naprosto nepochopitelné,“ tvrdí jeden ze spolupracovníků konsorcia.
Anglosaské konsorcium však chtělo koupit pouze část nabízeného majetku. Týdeník EURO má informace, že to byly pouze tepelné a vodní elektrárny a nabízené distribuční společnosti. Státu by tak zůstaly páteřní přenosová soustava a jaderné elektrárny. Distribučky měl následně převzít německý E.ON. Za tento zúžený balíček prý bylo nabídnuto zhruba 140 miliard korun, tedy stejná suma, jakou slíbilo konsorcium ENEL/Iberdrola za celý balík.
Euforie z Transgasu.
Neúspěch prodeje odborníci i politická opozice vlády očekávali. „Vláda se pokusila sloučit neslučitelné. Chtěla privatizovat rychle, za 200 miliard a s těžkými podmínkami pro investora,“ řekl pro ČTK poslanec ODS Martin Kocourek.
„Jsou to megalomanské pokusy. Všichni zájemci s tím měli obrovské problémy, vymýšleli všechno možné, jak to udělat, ale vláda si na sebe sama ušila v euforii z vydařené privatizace plynárenství hroznou boudu,“ řekl týdeníku EURO zdroj blízký EdF. „Za prvé žádala alespoň 200 miliard, za druhé si řekla, že SPA (Share Purchase Agreement – pozn. red.) se nebude měnit. Ale SPA na plyn je o něčem jiném než na elektřinu.“
Při jednáních o podmínkách zástupci Deloitte & Touche údajně jenom krčili rameny a investorům říkali: „My vaše připomínky chápeme, ale nechtějte po nás, abychom něco změnili, my nemůžeme změnit nic. To může jenom pan ministr, a on se rozhodl, že nic nezmění.“
Noční jednání s šéfem EdF. Prezident EdF Francois Roussely v úterý večer (8. ledna) jednal s premiérem Zemanem a ministrem Grégrem v pražské Kramářově vile. „Nešlo o to, aby se za zády Italů a ostatních ministrů dohodli, že udělají deal. Roussely jen chtěl říci, co je možné a co možné není,“ řekl týdeníku EURO zdroj blízký EdF. Jakákoliv flexibilita ze strany zástupců české vlády prý zmizela. Francouzům řekli: „Chceme alespoň 200 miliard, musíte přijmout čisté SPA bez podmínek a nebudeme o ničem diskutovat.“ Na Francouzské straně pak zavládlo velké rozčarování.
Horníci děkují zachránci Grégrovi.
Premiér Zeman hrdě říká, že od investora potřebuje závazek, aby po dobu patnácti let odebíral 27,5 milionu tun hnědého uhlí ročně. „Vláda nechtěla obětovat horníky vyšší ceně,“ řekl Grégr.
„Uhlaři by mu ale sami řekli, že jim stačí, když od nich ČEZ odebere 22 milionů. A jestliže vláda chce za porušení této podmínky obrovské sankce, které jsou uplatnitelné každý rok, tak takový požadavek nemůže být přijatelný pro žádného investora. Kdyby se odběr uhlí vyhodnocoval třeba v pětiletých cyklech, bylo by to přijatelnější. Když máte jeden rok propad, druhý nebo třetí rok existuje možnost odběr zvýšit. Ale v podmínky počítají každý rok pokutami, které jsou v hrozných řádech,“ řekl zdroj blízký EdF.
Grégr prý má plán.
Vláda udělala obrovskou chybu, protože tímto rozhodnutím zůstane sektor neprivatizovaný ještě minimálně rok a půl. Nikdo nebude přijímat žádná zásadní rozhodnutí, v distribučních společnostech bude situace generálním ředitelům vyhovovat, protože jejich soukromí menšinoví vlastníci budou něco říkat, ale státní úředníci odpovídající za majoritu nebudou vědět, co mají dělat. Tak se pro jistotu zřejmě nebude dělat téměř nic. Odborníci se shodují, že tento stav bude mít negativní následky. Navíc německé RWE, které koupí Transgas, se pomalu stane nejvýznamnějším konkurentem podniku ČEZ (EURO 1/2002).
Po obrovském fiasku budou zřejmě všichni zainteresovaní ministři vymýšlet méně či více nesmyslné varianty. Grégr uvedl, že vláda nemíní slevit z minimální ceny 200 miliard korun ani z nastavených podmínek SPA. Kupce prý bude hledat i nadále. „Mám představu o dalším postupu, ale nebudu ji sdělovat,“ řekl. Na přímou otázku však připustil možnost exkluzivního jednání jen s jedním vybraným investorem. „Přímý prodej není vyloučen, pokud bude respektovat splnění všech požadavků,“ řekl.
Grégr však nejspíše nemá žádný plán. Kdo najde odvahu dodat mu nápad? Časy, kdy jedna nejmenovaná poradenská firma nosila zadarmo na ministerstvo průmyslu a obchodu privatizační scénáře, jsou pryč. A Grégr nyní nosí hlavu tak vysoko, že mluví snad jen s pánem Bohem, s premiérem Zemanem a možná s náměstkyní Miladou Vlasákovou. Jak by mohl dát pokyn prostému referentovi, aby mu připravil návrh dalšího postupu pro privatizaci?
Že by opět EdF?
Opoziční politici radí vládě, aby se nepokoušela prodat energetiku bez výběrového řízení. „Pokud by kabinet chtěl přímý prodej, chce monopolistu na trhu s dopadem na cenu. Dá tak přednost finančnímu výnos před dlouhodobým přínosem pro ekonomiku,“ řekl minulý týden pro ČTK stínový ministr průmyslu za ODS a senátor Mirek Topolánek.
„Může se stát, že vládní úředníci vyzvou čtyři nebo pět uchazečů a začnou s nimi jednat bez výběrového řízení. A uvidí se, jestli je to možné. Pokud vláda bude trvat na svých podmínkách, tedy minimálně 200 miliard korun při tvrdých omezeních, tak to stejně nikdo nekoupí,“ řekl zdroj blízký EdF. „Možná, že si kabinet do konce února uvědomí, že takhle to prostě nepůjde a buď se zbaví stanovené minimální ceny, nebo připustí, že některé podmínky SPA zruší. Otázka je, zda někdo dokáže přesvědčit Grégra, aby ustoupil. Není ale vyloučené, že osloví-li vláda znovu EdF, tentokrát mimo veřejnou soutěž, najde s Francouzi společnou řeč… Týdeník EURO získal informace, že část ministrů uvažuje o prodeji po částech: jádro by koupila EdF, ostatní elektrárny Němci, Britové a další. V distribučkách by mohli získat majoritu investoři, kteří v nichž již léta drží velké balíky akcií. Avšak Grégr prý zatím o ničem takovém slyšet nechce.
„Nevěřím tomu, že by pan ministr přistoupil na takové rozparcelování sektoru. To je, jako by řekl, že se spletl, a to on neudělá. Jinak mám informace, že zástupcům EdF toto zatím nikdo nenabízel a nepovažuji za reálné, aby si vytrhli atomovky. Francouzi k nim budou chtít trh,“ řekl týdeníku EURO zdroj blízký EdF.
Problémy s Temelínem.
EdF údajně chtěla už v prosinci od vlády záruky za Temelín a smlouvu, že se stát i nadále bude starat o vyhořelé jaderné palivo. V opakované lednové nabídce sice Francouzi zvýšili cenu, ale vznesli další požadavky ohledně jádra. Týdeník EURO má informace, že žádají, aby vláda převzala zodpovědnost za případné budoucí spory s Rakouskem a zavázala se, že firmě uhradí veškeré škody, které by jí vznikly, kdyby Česko v průběhu příštích dvaceti let odstoupilo od jaderné energetiky.
„S atomovkami to není žádná legrace. Víme, že rakouský deník Kurier dělá novinové referendum kvůli Temelínu, jako předkolo. Jakmile tisk vyvolá obrovskou kampaň, tak Jörg Haider prosadí celonárodní referendum. Pokud se v něm odhlasuje, že Česká republika do Evropské unie ne!, bude to mít negativní dopady a ostatní politici se začnou Temelína ještě více bát,“ řekl v rozhovoru pro týdeník EURO manažer rakouské investiční banky.
