GRÉGRŮV SEN SE STAL SKUTEČNOSTÍ

Vládní rozhodnutí předurčuje, že kupcem bude francouzká EdF

Půjde–li vše podle vládního plánu, může se na konci roku 2001 stát vlastníkem české elektroenergetiky francouzský státní monopolistický gigant Electricité de France (EdF). A to se všemi důsledky pro spotřebitele. Vyplývá to z informací týdeníku EURO. Na rozdíl od tvrzení vlády nepůjde o žádnou privatizaci, ale jen o to, že většinu elektráren, distributorů a celou přenosovou soustavu místo českého státu bude kontrolovat jiný stát. Jde o totální vítězství koncepce ministra průmyslu a obchodu Grégra nad návrhem ministra financí Mertlíka, který počítal se samostatným prodejem podniku ČEZ a distributorů. Vláda podle premiéra Zemana se k návrhu ministra Grégra jednoznačně přiklonila. Nicméně Libor Vacek, Mertlíkův mluvčí, v rozhovoru pro týdeník EURO řekl, že Mertlík jako jediný byl proti… Grégr řekl, že konkurenční prostředí v elektroenergetice představuje celý evropský trh. Český je v evropském kontextu podle něj příliš malý na to, aby se tříštil. Dodal, že proto v evropské energetice probíhá vlna fúzí. „Nevěřil jsem svým očím. Pokud ministři hledali nejhorší variantu, tak ji nalezli. V rozhodnutí nevidím žádnou výhodu, komentoval verdikt v rozhovoru pro týdeník EURO hlavní ekonom Patria Finance Ondřej Schneider. „Když jsem se dozvěděl, co Grégrovo ministerstvo navrhlo, myslel jsem si, že jde o vyjednávací taktiku, že navrhne něco zcela nepřijatelného a na konci z něj přece jen něco zůstane. Ale Grégrovi schválili vše, dodal. Více než šest hodin trvalo jednání vlády o osudu české elektroenergetiky. Prodá se státní podíl ve společnosti ČEZ včetně přenosové soustavy (ČEPS) spolu s podíly v šesti distribučních společnostech (kromě Pražské energetiky a Jihočeské energetiky), v nichž má stát podle informací vlády majoritu. Toto rozhodnutí, které se setkalo s nepochopením většiny odborníků i analytiků, zcela jistě přinese vlnu kritiky na hlavu ministra Grégra i premiéra Zemana. Privatizace by mohla být dokončena koncem roku 2001 až počátkem roku 2002. „Záleží to na spoustě proměnných, řekl ministr Mertlík. Ve všech distribučních společnostech jsou minoritní akcionáři, záleží například na jejich postupu, uvedl. Hlavní ekonom společnosti Patria Finance Ondřej Schneider v tom vidí velký problém. „Ve většině distribučních společností je stát většinovým majitelem, tudíž může říci, co chce, ale je to nešťastné rozhodnutí. Zahraniční akcionáři do nich vstupovali s určitou představou a vláda jim dva roky říkala, že to tak možná i bude. A minulý týden najednou řekla, že to tak nebude, míní Schneider. Domnívá se, že ministři si zřejmě vůbec neuvědomují manažersko–právní problémy, které v těchto distribučních společnostech mohou nastat při integrování šesti firem, které jsou nyní oddělené. „Každá z nich se obchoduje jinak na burze nebo v RM–Systému. Nikdo neví, zda se začnou slučovat, nebo se něco z nich zachová. Mně se to zdá jako neuvěřitelně složitá věc, na jejímž konci je tak pochybný výsledek, že skutečně nevidím rozumný důvod, proč to vláda rozhodla takto dělat, říká Schneider. Sto miliard!!! „Vláda stanovila kritéria privatizace, prohlásil po jednání ministrů premiér Zeman, který hodnotu privatizace elektroenergetiky odhadl na sto miliard korun. Podmínek je pět: konkurenceschopnost a stabilita odvětví, liberalizovaný trh elektřinou v souladu s pravidly Evropské unie, optimální ceny elektřiny pro konečného uživatele, maximalizace výnosů z privatizovaných státních podílů a minimalizace dopadu na zaměstnanost i v souvisejících odvětvích. „Není to taková tragédie, oba návrhy mají přednosti i nedostatky, řekl Mertlík k tomu, že jeho varianta neuspěla. Dodal, že nyní jde o to, aby se zvolená metoda privatizace co nejlépe provedla. „Tragédie to samozřejmě není, ale jde o rozhodnutí, které není v nejlepším zájmu ekonomiky. Nevím, čí zájmy vláda zastupuje nebo jakým způsobem si myslí, že má zastupovat zájmy ekonomiky a spotřebitelů, ale zvolená varianta prodeje není nejlepší, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO Karel Pleva, ředitel poradenské firmy A. T. Kearney. „Snažíme se o deregulaci, o demonopolizaci a to, co už bylo od sebe odděleno, tedy výroba a distribuce, je tímto rozhodnutím vlády opět dáváno dohromady jednomu investorovi, dodal Pleva. Ministři uložili Mertlíkovi a Grégrovi předložit vládě do 31. října podmínky na výběr poradce pro spolupráci při výběru strategického partnera a ve stejném termínu předložit návrh na složení meziresortní výběrové komise pro výběr poradenské instituce. Návrh na složení komise pro vyhodnocení nabídek musí ministři předložit do 31. března příštího roku. Mertlík mluví jako Grégr. Mertlík tvrdí, že i varianta prodeje jednoho balíku jednomu investorovi splňuje základní předpoklady pro liberalizaci trhu. Upozornil na možnost státu koupit si zpět přenosovou soustavu ČEPS, která je dcerou podniku ČEZ, od vybraného investora. „Nabyvatel bude mít povinnost do jednoho roku po privatizaci nabídnout státu ČEPS. Stát bude mít něco jako opční právo na ČEPS a bude na něm, jak se rozhodne, uvedl Mertlík. Může se ale prý ukázat, že stupeň liberalizace bude v té době takový, že už to nebude potřeba. Co se ale stane, když liberalizační trend bude opačný? Že by Mertlík věřil tomu, že Francouzi budou vlajkonoši liberalizace u nás? Ještě den před zasedáním vlády Mertlíkův mluvčí řekl, že ministerstvo financí navrhuje vyčlenit ČEPS z podniku ČEZ. „Podle ministerstva financí je ČEPS jediný kus energetiky, kde by si měl stát zachovat majoritu, dodal. Ne náhodou Grégrův resort původně navrhoval s prodejem ČEPS počkat tři roky. Zřejmě šlo o snahu určité období nechat přenosovou soustavu v plné kontrole společnosti ČEZ, aby na náš trh žádný konkurent nebyl vpuštěn a aby se ČEZ finančně posílila. Investor bude v paradoxní situaci - část toho, co nyní kupuje, tedy ČEPS, bude muset za rok prodat. Jako by mu česká vláda říkala: „Prodám ti celý dům, ale za rok mi vrátíš půdu a sklep. Je to chytrá taktika. Ale jak vysvětlit budoucímu investorovi, že nynější situace, zákony a rozpočet nedovolí, aby stát od společnosti ČEZ odkoupil přenosovou soustavu, takže ji nejdříve prodá do zahraničí, a až dostane peníze, koupí ji zpět? Investor zřejmě při podpisu smlouvy bude vyžadovat od vlády další smlouvu o smlouvě, která stanoví veškeré podmínky zpětného prodeje přenosové soustavy. Ví Miloš Zeman, kolik ze sto miliard zaplatí investor za ČEZ a kolik za ČEPS? Kolik nyní stojí ČEPS a jakou bude mít cenu za dva roky, kolik za ni stát zaplatí investorovi? To těžko někdo dokáže napsat do smlouvy. „Když to uvidí normální právník ze zahraničí, příště, až pojede jednat do Prahy, si rovnou nasadí šaškovskou čepici, protože mu bude jasné, že jede do zvláštní země, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO nejmenovaný vládní poradce. Problém je v tom, že přenosová soustava velmi vysokého napětí není podle dostupných informací v žádné zemi mimo kontrolu mateřského státu. Prodat základní infrastrukturu do zahraničí jen proto, že státní rozpočet má potíže, je příliš nebezpečné dobrodružství. „Je celkem jedno, komu bude ČEPS patřit. Problém je, že regulace u nás nefunguje a ten gigant bude neregulovatelný bez ohledu na to, zda jej vlastní Francouzi či někdo jiný, tvrdí Schneider. Bude to velká rána. Odborníci mají za to, že vytvoření monopolu odnesou spotřebitelé. „Kdyby na českém trhu soutěžilo několik silných zahraničních společností, přineslo by to spotřebitelům lepší kvalitu služeb a nižší ceny. O to částečně přijdeme, zastaví se deregulace a demonopolizace, říká Karel Pleva. „Spotřebitelé budou mít smůlu. Například EdF je podnik, který ovládá sto procent francouzského trhu a nechce se podřizovat direktivě Evropské unie. U nás by se zřejmě chovala stejně jako doma, protože to jinak neumí. Měli bychom trochu kvalifikovanější státní model energetiky, než máme nyní. Pro úplně největší odběratele, kteří mají zkušenosti z Evropské unie, to asi nebude žádná rána, mohou se dohadovat o ceně dodávek, ale pro menší podniky a pro domácnosti je to konec nadějí. Dodávky budou kvalitní a spolehlivé, ale šance na cenovou konkurenci vylučuji, tvrdí Schneider. Dodává, že nikde není napsáno, že vytvoříme–li velkou firmu, bude vše v pořádku. Silné jsou firmy, které jsou konkurenci vystaveny a které v ní obstojí, nikoli firmy, kterým stát vytvoří privilegované prostředí. „Ceny jsou pořád svým způsobem zdeformované, proto nelze očekávat, že by malí spotřebitelé v dohledné době z privatizace profitovali, říká analytik ČSOB Vladimír Modrý. Jako v bankovnictví. Analytici nesdílí optimismus Miloše Zemana, že tento způsob prodeje maximalizuje výnosy. „Když se prodává takový kolos, tak se podstatně omezí počet zájemců jen na některé evropské giganty. Kdyby se sektor prodával po částech, mohlo mít zájem mnoho středních investorů z Evropy či z USA, míní Ondřej Daťka z Patria Finance. O nabízený balík podle informací týdeníku EURO zřejmě nebude mít zájem německý E.ON (chtěl by spíše jen distribuční firmy) či britský National Power, který by raději kupoval elektrárny, ale už spíše ne jaderné. Ani Karel Pleva není přesvědčen, že se investoři o nabízený balík elektroenergetiky poperou. „Zájem o distribuci mělo více firem než o výrobu. Rozhodnutí vlády dává možnost menší části investorů, a tím pádem ani výnos nemůže být nejvyšší. Investory, kteří u nás v energetice již podnikají, asi nepotěšíme a je možné, že se podaří – jak už se podařilo několikrát – některé zajímavé společnosti odehnat. Například americký Texas Utilities. Někteří z nich to možná vzdají, řeknou si jako už mnozí před nimi, že Česká republika není rozumná země, a tak jdeme pryč. Stalo se to v bankovnictví v případě Deutsche Bank a v telekomunikacích. My nějak vždy ztratíme možnost prodat naše firmy dráž, dodává Pleva. Největší šance na získání prodávaného balíku má francouzský EdF. Potvrzuje to i řada odborníků, se kterými týdeník EURO hovořil. O tom, že EdF je největším favoritem, přinesly s odvoláním na nejmenovaného úředníka Grégrova resortu článek Hospodářské noviny již začátkem července. „Rozhodnutí Zemanova kabinetu prodat státní podíly EdF je zřejmě nezvratné. Buď této firmě, anebo nikomu, uvedl tehdy úředník s tím, že ve prospěch francouzské firmy rozhodla její zkušenost s „jádrem . Dostupné informace říkají, že toto tvrzení nikdo nedementoval. Je to privatizace? Energetický expert ODS, poslanec Oldřich Vojíř soudí, že tato vláda je vedena zřejmě jen snahou vytěžit z privatizace maximum peněz na krytí svých definitivních projektů, jako jsou Konsolidační banka, Státní fond dopravní infrastruktury či Státní fond bydlení. Jinak by prý neumožnila prodat elektroenergetiku, která má vysoce dominantní postavení ve výrobě a až monopolní postavení v distribuci a přenosu, jednomu státnímu subjektu, jako je EdF. „Jestliže EdF má největší šanci – a to tak vypadá – tak nevím, z jakého slovníku pochází slovo privatizace, když se státní firma prodá státní firmě, ptá se Karel Pleva. „Panuje oprávněná obava, že jediný, kdo bude mít zájem, bude státní EdF, tvrdí prezident Liberálního institutu Jiří Schwarz. „V tomto případě by ČSSD porušila podmínku opoziční smlouvy s ODS, protože by sociální demokraté ČEZ opět zestátnili, dodal.