Itálie je na tom ekonomicky slušně řečeno nedobře. Konec nadějí na oživení celé evropské ekonomiky, které by zemi pomohlo, staví před tamní vládu obelisk, se kterým prostě nehne. Za dobu, co Itálie platí stejnou měnou jako Německo, poklesla její konkurenceschopnost oproti nejbohatší zemi eurozóny o čtyřicet procent. Pokus o nápravu formou vnitřní devalvace a stlačení mezd v takovém rozsahu by Itálie nemohla přežít.
Návrat k liře a devalvace je tak naprosto logickou úvahou. Obzvláště v zemi, která na systému devalvací a vysoké inflace fungovala dlouhá desetiletí. Jenže euro to je příliš vysoká politická hra, aby v ní záleželo na logice a správnosti argumentace. Samotná Grillova petice konec společné měny na Apeninském poloostrově nepřinese, protože to by euro během velmi krátké doby skončilo na smetišti dějin.
Nicméně diskuse o tom, že právě tam společná měna patří, díky italskému komikovi právě začíná; a sranda to nebude, protože politických sil, které mají na věc stejný názor, je už na kontinentě poměrně dost a stále sílí. A nastává čas, kdy už nebude možné jejich hlas přecházet jako hlas nějakých krajně pravicových a xenofobních uskupení, jak se dnes snaží například německých establishment ocejchovat Alternativu pro Německo.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
