Vláda bude rozhodovat o prodeji Českého Telecomu. Vypadá to, že ho asi schválí. Ne že by o smysluplnosti akce byla přesvědčena, ale nemá z čeho zaplatit vysněné stíhačky. Erární sýpky jsou vymetené. Aby sociální demokraté preferovaného cíle dosáhli, přimhouří oči i nad cenou telekomunikační firmy. Šedesát miliard a nějaké drobné za státní podíl. Ještě před dvěma lety by to sami považovali za žert, dnes se to přejde mlčením. Může být přece i hůř.
Čtyřiadvacet gripenů za jedenapadesát procent akcií, vláda nad vzdušným prostorem za vládu nad telefonní sítí. Je to dobrý obchod? Těžko. Už druhý den po koupi ztratí každé z letadélek pár procent ze své ceny a dříve nebo později z nich stejně zbude jen hromada železného šrotu. Všechno se ale zaobalí do působivých větiček o posílení obranyschopnosti země a o offsetových programech. O tom, že zbytek armády půjde o žebrácké holi, taktně pomlčíme.
Když už se ministři dohodli, že výměna Telecomu za britsko-švédskou vzdušnou flotilu je správná, mohli myšlenku dotáhnout k dokonalosti. Půlku telekomunikačního království dostane ten ženich, který do republiky přiveze nejvíce khaki techniky. Byl by to velkolepý pohled od Vltavy, jak před budovou Fondu národního majetku na Rašínově nábřeží najíždějí od Palackého náměstí tahače s arzenálem konsorcia vedeného Swisscomem a z druhé strany od Podolí si to valí konvoj pod praporem Tele Danmark (TDC). Komisaři stojící před barákem nestačí počítat stroje…
Proč přehazovat peníze z účtu na účet jako hnůj vidlemi? Jeden gripen nechť je do budoucna privatizačním platidlem! Potíž je v tom, že odstátnění v této materializované podobě by ztratilo některé jinotaje. K čemu by asi straně byla ocasní ploutev, kterou by se někomu podařilo uříznout ze zeleného žraloka? Zemanův kabinet možná ani tak netrvá na nákupu gripenů, jako má spíše strach, že již za rok nějaké jiné stíhačky bude kupovat nějaká jiná vláda, a ty nebudou evropské, ale americké.
V tuto chvíli je tedy pro ministry druhotné, kdo Telecom kupuje a co zamýšlí. Záleží na váze měšce. Kabinet tak velkoryse přehlédne i některé detaily, které telekomunikační privatizaci dělají ještě pitoresknější, než z ní činí směna na gripeny. Pohleďme na první z konsorcií (Swisscom-CVC Capital Partners-Spectrum Equity Partners). Je vlastně komické, že jedna firma je tak trochu prodejcem akcií a souběžně i kupcem (Swisscom), že zástupci jedné rodiny se angažují na straně poradce tendru i na straně investorů (Johannes a Konstantin Kinští), jedna banka radí při tendru a zároveň se podle důvěryhodných zdrojů chce podílet i na financování konsorcia (JP Morgan). Samozřejmě nás ale všichni ubezpečí, že je to právně čisté a střetu zájmů brání „čínské zdi“. Aby se v tom prase vyznalo, komentoval by to expresivně dědeček.
Ovšem ani druhé z finálových uskupení (TDC-Deutsche Bank-Blackstone Group) není právě poslem lepších zpráv. Máme snad považovat za úspěch, že Český Telecom koupí stejné duo jako před několika měsíci České radiokomunikace? Výrok antimonopolního úřadu lze odhadnout dopředu. Je sice pravda, že z „rádia“ mohou tito investoři „exitovat“, ale potom se nabízí otázka, proč se to divadlo předtím vlastně hrálo. Kdy se už dočkáme privatizace, v níž budou všichni hrát čitelnou roli, její přínos pro zlepšení tržního prostředí bude nezpochybnitelný a mimořádné a neopakovatelné výnosy budou používány k mimořádně důležitým účelům? Třeba k nějaké reformě.
