Komunistické nesmysly dosáhly dalšího dna. Poslanec Stanislav Grospič ukázal, že i bez základního vzdělání lze dělat politiku.
Republika dnes slaví 101. narozeniny. Volno by si jistě rádi užili i Věra, Pavlína a Tomáš Dostálovi. Tedy pokud by je 3. dubna 1981 v jejich domě nepřepadl a kladivem neumlátil sovětský okupant Jurij Nikolajevič Kononov. Devětadvacetiletá Věra ani její šestiletá dcera a čtyřletý syn neměli jakoukoliv šanci.
Sovětští okupanti však Čechoslováky nevraždili jen kladivem. Zvlášť oblíbeným nástrojem byly dopravní prostředky jakéhokoliv tvaru a váhy - nákladní auta, tanky či obrněné transportéry. Své by nám o tom mohl říct Jozef Levák ze Zvolena, kdyby jej v jeho osmatřiceti letech hned 21. srpna 1968 nerozmašírovaly pásy sovětského tanku.
Levák, otec čtyř dětí, nesouhlasil s tím, aby se v jeho zemi proháněla cizí vojska a rozhodovala o tom, kam se Československo vydá. A tak si na protest lehl na cestu. Stanislav Grospič by si dnes možná vsadil na to, že sovětský velitel konvoje zastavil a Jozefa Leváka nechal odnést nebo alespoň zatknout. Kdeže. Důstojník zavelel a ležícího Leváka během chvíle mnohatunový tank rozdrtil.
Okupanti však vraždili i ohněm. V srpnu 1968 v Desné uhořela Marie Vodáková se sedmiletou vnučkou Marií Vodákovou, která u prarodičů v horách trávila prázdniny. Obě přišly o život při výbuchu paliva vytékajícího ze sovětské cisterny.
Sedm mrtvých. Srpen 1969 má víc obětí, než se dosud vědělo
A tohle je jen naprostý zlomek těch, kteří zahynuli od 21. srpna 1968 do odchodu posledního okupanta v roce 1990 a kteří si dnes - na rozdíl od poslance Stanislava Grospiče - nemohou užívat státního svátku. Podle Vojenského historického ústavu zemřelo během okupace 410 československých civilistů.
Když tak Grospič minulý týden v Českém rozhlase prohlásil, že oběti okupantů umíraly vesměs při dopravních nehodách, lže. Mezi roky 1969 a 1990 takto zemřelo 255 Čechoslováků. Naprostá většina těchto nehod navíc vznikla zaviněním okupantů.
Svými slovy ale Grospič především dokazuje, jak nicotnou váhu má v komunistickém mozku lidský život a lidský osud. Moskva zkrátka nevraždila nikdy a nikde, všechno to jsou jen zbloudilé střely, skoky pod rozjetá kola nebo statistické chyby, že.
Grospičovi by měl děda Mráz anebo některý z jeho sedmi poslaneckých asistentů dát letos pod stromek Černou knihu sovětské okupace s přehledem všech 410 mrtvých. Těžko doufat, že mladoboleslavskému poslanci při jeho hlouposti dojde, jaké nesmysly mu vycházejí z úst a jak silně jeho slova zřejmě zasáhla příbuzné obětí. Nicméně zjistí, že doba tutlání a neuvěřitelných výmluv sovětských vrahů, jenž velmi často unikli jakémukoliv potrestání, je už naštěstí třicet let pryč.
Čtěte další texty Ondřeje Stratilíka
