Staronový kabinet chce přežít rok 2006
Na počátku éry Stanislava Grosse bylo slovo, a to slovo bylo od Václava Klause. „Bylo by velkou chybou, kdyby vláda měla jen pocit, že má dožít do konce volebního období,“ pobídl prezident osmnáctičlennou vládní sestavu k nepopulárním krokům při slavnostním ceremoniálu na Pražském hradě minulou středu. Jenže Gross štulec Klausovi vrátil i s úroky. Odpověděl, že jeho kabinet ke svým úkolům nebude přistupovat s vědomím dvou zbývajících let, ba že se chce na problémy dívat z nadčasového pohledu a „pracovat na koncepcích a strategiích, které budou hledět za horizont roku 2006“. Tím potvrdil, že jedině vítězství ČSSD v příštích volbách byl účel předčasného odstranění Vladimíra Špidly. Vlastně lze s nadsázkou říci, že Klaus s Grossem minulý týden odstartovali volební kampaň.
Balvany na cestě.
Do 24. srpna, kdy by se ve sněmovně mělo hlasovat o důvěře nové vládě, však Grossovi zbývá odstranit řadu překážek. Mluví se o tom, že nespokojené zástupce zemanovského křídla v sociální demokracii, na něž nevybyla ministerská křesla, bude před jednáním o důvěře nutno „odškodnit“ alespoň náměstkovskými posty či jinými místy ve státních institucích. Například předseda zahraničního výboru sněmovny Vladimír Laštůvka (ČSSD), kterému vadí setrvání lidoveckého ministra zahraničí Cyrila Svobody ve funkci, by se měl dle některých zdrojů stát velvyslancem v Německu, a vystřídat tak Borise Lazara, který v Berlíně působí od roku 2001.
Nicméně lukrativních trafik je málo a zuřících zemanovců poměrně hodně. Navíc případ bývalé ministryně zdravotnictví Marie Součkové ukázal, že se některé nabízené posty odmítnou z důvodu malé atraktivnosti. Týdeník EURO má informace, že si Součková nejdříve řekla o post velvyslankyně v Německu, a když ji bylo nabídnuto jen místo konzulky v Drážďnech, tak to odmítla.
Způsob řešení situace uvnitř ČSSD pomocí trafik nemusí premiérovi stačit k uchování dlouhodobé stabilní podpory vlády v Parlamentu a Gross - ať chce, či nechce - se bude muset dohodnout s komunisty pro případ, kdyby šéf lidovců Kalousek, který se čím dál jasněji profiluje na politika číslo dvě za prezidentem Václavem Klausem, chtěl vládu shodit. Není totiž pravdepodobné, že by si ve střednědobém horizontu Gross s Kalouskem mohli opravdu důvěřovat.
Jak říkají informace týdeníku EURO, v době sestavování nové vlády komunisté Grossovi naznačili ochotu ke spolupráci, pokud jim poskytne možnosti ovlivnit dění kolem podniku ČEZ, v němž má stát kontrolu.
Reformní PR.
Skutečnou reformní politiku asi nelze od nové vlády čekat. Jmenování nestraníka Martina Jahna vicepremiérem pro ekonomiku má Grossovi spíše přinést kladné body v hodnocení od ekonomické veřejnosti a podnikatelských kruhů. Mladý, schopný ekonom s dobrým vzděláním však spíše než nové nápady a tlak na reformy přinese srozumitelnou a přesvědčivou komunikaci. Nakonec ve své původní funkci šéfa CzechInvestu byl Jahn více tvůrcem public relations než ekonomickým stratégem či obchodníkem. To koresponduje i s doměnkou části sociálních demokratů, že jejich reforma veřejných financí je správná a účinná, jen je špatně vysvětlována.
Kromě toho Jahn také Grossovi poslouží ke zkrocení ambicí Bohuslava Sobotky, který si sice udržel křeslo ministra financí, ale bez velké pozornosti přišel o post místopředsedy vlády, do něhož ho jmenoval Vladimír Špidla ještě v době, kdy se domníval, že může omezit vliv Stanislava Grosse na kabinet. Není vyloučeno, že mezi Jahnem a Sobotkou bude docházet k názorovým střetům a premiér bude spíše na straně svého nového koně.
