Když se člověk trochu analyticky podívá na nejnovější návrhy daňových změn z dílny sociální demokracie, tak ho může potěšit, že nejsilnější vládní strana projevuje po delší době významné známky poticiké inteligence. Argumentace pro rovnou daň bude najednou pro ODS zřetelně obtížnější, protože vysvětlit, že patnáct je méně než dvanáct, není zrovna jednoduchým úkolem. A z toho, že nyní bude muset i pravice zaměstnat šedou kůru mozkovou a co nejrychleji dopracovat svůj koncept tak, aby byl jasný a přesvědivý, budou mít prospěch jistě i voliči ODS.
Zároveň se však až vtíravě připomíná krátká pohádka, která nedávno kolovala po internetu. Vypráví se v ní, že kdysi žilo bylo deset pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně jeden tisíc korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně.
Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo po celé roky a nikdo si nestěžoval. Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou stálými zákazníky.
To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z nich platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd. Hostinský jim navrhl, aby se o úsporu podělili v poměru, v jakém platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže stoprocentní úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 procent. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 procent. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 procent. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 procent. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora šestnácti procent. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo. Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal.
„Takže já z těch dvou stovek zlevnění dostanu jen deset?“ křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval, „a tenhleten dostane hned stovku!“ „To je pravda!,“ křičel pátý pán, „já ušetřím jen deset korun, ale on desetkrát víc!“ „Opravdu, takže jemu stovku a mně jen dvacku?!“ přidal se sedmý. Rozkřičeli se i první čtyři pánové: “ A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!“
A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho. Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.
V pozici ztlučeného pána se díky navrhovaným změnám objeví možná až čtyřicet procent daňových poplatníků. Jen budou muset dál k tomu stolu chodit a platit svou původní sumu, zatímco o slevu se rozdělí ti, co platili dosud málo, nebo dokonce nic. Tedy pokud to nejsou lidé schopní si najít dobrou restauraci na Kypru, Gibraltaru či Kajmanských ostrovech. Poslanec Jan Mládek tvrdí, že vynálezcem daňové úlevy, která přidává peníze i těm, kteří žádné daně neplatí, je polský socialista Jerzy Hausner. Lze pochopit, že majetní voliči ODS tuto vládu valně nezajímají, ale přece jen nelze přehlédnout v nové daňové koncepci ČSSD jistou ne nepodstatnou míru nespravedlnosti.
Lze velmi orientačně vypočítat, že letos zhruba třicet procent daní z příjmů ze závislé činnosti, konkrétně 25 miliard korun, zaplatí pět procent zaměstnanců s měsíčním platem nad čtyřicet tisíc korun. Dalších dvacet miliard zaplatí lidé s měsíčním platem mezi 20 a 25 tisíci. Naopak občané s příjmem pod dvacet tisíc korun, kterých je zhruba šedesát procent z celkového počtu zaměstnanců, zaplatí dohromady na daních jen zhruba deset miliard. Celkem státní rozpočet počítá s tím, že mu zaměstnanci přinesou 83 miliard korun. Z toho je zřejmý efekt existující progrese.
Sociální demokraté si často stěžují, že progresivita daní je v Česku jedna z nejnižších v Evropě, protože nejvyšší sazba daně z příjmu činí jen 32 procent. To je ale také hodně demagogický argument. K této sazbě je totiž ještě nutné připočítat 13,5 procenta zdravotního a sociálního pojištění. To totiž v Česku zcela unikátně ve srovnání s celým vyspělým světem není nijak zastropováno. A tak lidé s vysokými příjmy v České republice na rozdíl od srovnávaných zemí prostě platí z částky zdaňované dvaatřicetiprocentní sazbou ještě zmíněné zdravotní a sociální pojištění, což je v jiných zemích nevídané. A v tom případě se dostáváme na úroveň velmi sociálních a vysoce zdaňujících států západní Evropy. A tak způsob boje ČSSD s Modrou šancí je sice pochopitelný, ale nic to nemění na tom, že v Česku jsou daně opravdu grosse.
