„Do Gruzie teče kapitál z celého světa, primárně do nemovitostí,“ říká Petr Zapletal, zatímco točí volantem auta, aby se vyhnul ušatému praseti a dvěma kravám, které se potulují na silnici mezi investičním hotelem Magnetic a městem Batumi. Přírodě a tradičnímu životnímu stylu se totiž v Gruzii nejde vyhnout ani v okolí měst. Teď v listopadu lze vzdálenost dělící resort, na jehož budování se podíleli Češi a další investoři pod Zapletalovým vedením, překonat za půl hodiny, o prázdninách je tu ale tak plno, že cesta trvá přes 120 minut.
Do země na pobřeží Černého moře proudí v létě jen z České republiky přes 37 tisíc turistů a dávno už nejde jen o batůžkáře. Gruzie láká milovníky jídla a pití stejně jako hazardní hráče. Cestovní ruch je zároveň nejdůležitějším zdrojem příjmu místních – v zemi mající za sebou několik válek sice digitalizace a všudypřítomné kamery téměř vymýtily kriminalitu, ale stejně tak zde skoro neexistuje průmysl nebo výzkum, tedy ani konkurence pro nové podniky. Naprostá většina obyvatel pracuje v zemědělství, protože v horách mimo pobřeží zůstávají celou zimu v tamní panenské přírodě odříznutí od veškeré civilizace.
„Když v Gruzii zmíníte, že jste z České republiky, přivítají vás v Batumi s otevřenou náručí. U nás si každý cestovatel přijde na své. Myslíme si, že naše nádherná příroda je dar od boha. Pro další segmenty turismu máme produkty, jako je luxusní zboží, casina nebo památky,“ uvádí vedoucí oddělení cestovního ruchu v Batumi Tinatin Zoidze.
O nejlukrativnější region – Abcházskou republiku nacházející se na takzvané ruské riviéře, kam se stahují zbohatlíci z celého Východu – však Gruzii v devadesátých letech připravilo Rusko a i nyní po mnoha nepokojích zůstává Abcházie autonomním územím. Proto se místní snaží přesunout přímořská letoviska do další autonomní oblasti, jež je ale s vládou v Tbilisi zadobře, a sice do Adžarské republiky.
Léto na dluh
Největším městem Adžárie je právě Batumi. Ekonomika v jeho okolí ze 35 procent závisí na cestovním ruchu. Místní většinou pracují pouze v létě během sezóny a v zimě žijí z našetřených peněz, nebo, častěji, si půjčují, aby se připravili na tu další.
Proto bylo pro její obyvatele tak důležité po pandemii postavit turistický ruch opět na nohy. „Vypracovat plán obnovy pro nás bylo samozřejmě náročné, ale spolu se soukromým sektorem jsme vymysleli projekt na podporu rychlé nápravy. Snížili jsme daně pro soukromé firmy a diverzifikovali seznam zemí, odkud sem lákáme turisty. Se zisky jsme na tom stejně jako před pandemií, oproti roku 2019 máme dokonce o 20 procent víc. Myslíme si, že Batumi bylo prvním regionem, který cestovatelům znovu otevřel své hranice a přišel s konkrétním plánem obnovy, kterého se držíme,“ konstatuje Zoidze.
S tím souvisí i takzvané letní ceny – v sezóně na pobřeží veškeré zboží a služby stojí násobně víc než v zimě, a to obzvlášť pro cizince. Letos se ale i v listopadu cenovky drží na prázdninových hodnotách a vše naznačuje, že to tak zůstane i nadále.
České zkušenosti
„Většinu transakcí na realitním trhu také obstarávají cizinci,“ souhlasí a doplňuje adžarský ministr financí Jaba Phutkaradze. „V posledních letech se investorské skupiny diverzifikovaly. Pořád tu máme tradiční investiční partnery z Kazachstánu a Ázerbájdžánu, ale musím říci, že v posledních letech přišel příliv financí z Polska, Skandinávie, Izraele nebo arabských a asijských zemí,“ podotýká s tím, že zemi se dostává široké podpory i od české vlády.
„Stavíme nové nemocnice a české firmy nám pomáhají je vybavit postelemi a dalším zdravotnickým materiálem. Některé z nich sice nevstoupily na trh, ale spolupracují s lokálními prodejci,“ tvrdí Phutkaradze. Na jaře přivítal delegaci třiceti podnikatelů a Miloše Vystrčila, s nímž diskutoval o dalším možném vývoji česko-gruzínských vztahů.
V současnosti se do České republiky z Gruzie dováží například mouka, ořechy, ovocné likéry, čaj nebo víno. „Gruzínskou technologii výroby vína začali používat i někteří vinaři na Moravě, ale potenciál je mnohem větší než jen víno,“ zmiňuje prezidentka Česko-gruzínské obchodní komory Nino Mchedlidze.
Tuzemské firmy dále vkládají svůj kapitál především do energetiky, budují vodní a větrné elektrárny nebo energii rozvádí. Společnost Energopro, která distribuuje téměř 80 procent elektřiny v celé Gruzii, pochází rovněž z Čech. Další oblastí, o niž mají zdejší podnikatelé zájem, je zpracování odpadů nebo zásobování vodou. „Vyhlašujeme tendry a doufáme, že se české firmy zapojí, protože jejich zkušenosti opravdu potřebujeme,“ prohlašuje šéf státní kasy.
Pozemek v moři
Zahraniční investory lákají v Gruzii především nízké daně a mzdy – státu místní obyvatelé odvádějí zhruba dvakrát až třikrát méně než Češi, ale průměrná mzda činí zhruba 800 lari, což odpovídá 7165 korunám.
Další věc je prudce se rozvíjející realitní trh. Kde ještě před dvaceti lety nestálo nic, nenechali dnes architekti mezi mrakodrapy ani metrové rozestupy. Pobřeží Černého moře rychle zaplňují apartmány, jichž se v Batumi prodá každý měsíc tisícovka.
Obchodují se tu budovy v různém stadiu rozestavěnosti, čemuž odpovídá cenové rozpětí od 500 dolarů za metr hrubé stavby až po dva půl tisíce dolarů za metr ve vybaveném apartmánu. Specifikem místního trhu je skutečnost, že se zde prodávají jednotlivé obytné jednotky v nehotových domech, které si každý obyvatel dokončí podle svého.
Většina moderních novostaveb však slouží jako hotely. Na ně se tu orientují všichni investoři včetně nejbohatšího Gruzínce a expremiéra Bidziny Ivanišviliho. Ten sem přivezl vzrostlé stromy z celého světa a otevřel dendropark, vybudoval koncertní haly a jako jeden z mála lidí na světě si koupil ,pozemek‘ v moři. Poblíž Batumi chce totiž postavit po vzoru Dubaje umělý ostrov, samozřejmě za pomoci zahraničních investorů. V regionu Ivanišvili dále provozuje pětihvězdičkový hotel Paragraf, který sousedí právě s československým hotelem Magnetic.
Češi na černé pláži
Komplex Magnetic patří skupině První investiční a na starosti ho mají Zapletal se svou manželkou Danielou, která spolupracovala i na jeho architektonické podobě. Hotel v současnosti sestává ze dvou budov se 129 pokoji a restaurací. Byl otevřen 8. srpna letošního roku a už stihl ve zkušebním provozu přivítat první hosty, z nichž 40 procent byli Gruzínci, a přinést do oblasti takové novoty, jako je vlastní rozvoz pizzy, který zde (možná kvůli poloze uprostřed borových hájů) dosud neexistoval.
V další fázi, jež nastane buď na konci letošního roku, nebo po příští sezóně, se zde vybuduje ještě restaurace pro tři stovky hostů, zatímco v rámci třetí etapy přibude wellness. Celková investice už přesáhla 14 milionů dolarů a projekt zdaleka není u svého konce.
Celý koncept investičního hotelu funguje tak, že investoři si za cenu čtyř tisíc dolarů za metr čtvereční koupí apartmán, dají ho hotelu do užívání a pak měsíčně platí tři dolary na metr za jeho servis. Z obsazenosti hotelu těží všichni podílníci dle stejného koeficientu, přičemž se spravedlivě dělí i o náklady na opravy. A pokud chtějí sami vyrazit na dovolenou na magnetickou pláž, platí za ubytování standardní cenu od 141 dolarů, mimo sezónu pak pouze náklady, což je zhruba polovina. Tímto způsobem se zatím prodala čtvrtina pokojů, přičemž dalších 25 procent je rezervováno.
Dle Zapletala se díky rychlému růstu cen nemovitostí v Gruzii a vysoké obsazenosti resortu na riviéře investice vrátí do 12 let. Devadesát procent výnosu hotelu jde totiž do kapes právě investorům.
Dělat něco jinak
Sám Zapletal se do Gruzie dostal před čtyřmi lety, když jako finančník z První investiční hledal projekt, kam by si jeho klienti mohli uložit peníze. Výnosnost nemovitostí v Česku už na něj dojem nedělala, a tak se šel podívat na žebříček nejlukrativnějších zemí Světové banky. Na jedné z předních pozic byla právě Gruzie, bezpečný stát, kde nebylo nic kromě obrovských příležitostí něco tvořit.
V Magneticu se Zapletal stal jediným akcionářem – to proto, že celý nápad pochází právě z jeho hlavy: „Pokud jdu dělat něco, čemu nerozumím, musím si najmout ty nejlepší lidi. Když jsme přicházeli do Gruzie, uvědomovali jsme si, že je to pro nás cizí trh, a řekli jsme si, že musíme dělat něco jinak, než je běžné. Vyznačujeme se kvalitou staveb a servisem, který se v Gruzii moc nevyskytuje.“
Společně s manželkou tedy najali stavbyvedoucího z Košic, konzultovali projekt s Miroslavem Kratochvílem ze Strabagu a mimo materiálů dováželi z Evropy i dělníky. „Dostali jsme do rukou hotový projekt, kde jsme toho ale spoustu změnili, protože řada věcí v něm nedávala smysl, takže co jsme mohli, to jsme předělali. Byly tam třeba ozdobné prvky, které by dělaly tepelné mosty, a tak jsme je odstranili. Dále jsme měnili dispozice, protože v pokojích byly příčky, které zbytečně zmenšovaly prostor. Měnily se i materiály, aby splňovaly vysoké evropské standardy. Přece jen je to investiční apartmán u moře a my nechceme, aby investoři museli po první sezóně platit náklady na opravu,“ popisuje a doufá, že místní příroda a další atrakce přilákají příští rok do Gruzie tolik návštěvníků, že jeho hotel bude v létě z 95 procent obsazený.
„Sedmašedesát procent regionu pokrývají lesy a máme tři národní parky patřící do dědictví UNESCO. To znamená, že příroda je nejhodnotnější produkt, který můžeme turistům nabídnout. Fauna, flora a vysoké hory lákají výletníky,“ jmenuje některé z důvodů k návštěvě této bezmála čtyřmilionové země Zoidze. „Nesmíme zapomenout na jídlo a pití. My nepijeme, abychom se opili, a nejíme, abychom byli sytí, ale abychom si užili atmosféru a společnost,“ uzavírá se smíchem ministr financí.
