Mark Mobius je úspěšný díky tomu, že ho zajímá reálný život, nejen statistiky
V tomto čísle týdeníku Euro přinášíme rozhovor s Markem Mobiusem, jemuž žurnalisté na celém světě přidávají ke jménu přívlastek „emerging markets guru“. Co to obnáší, dostat takový epiteton constans? V podstatě maličkost… Kromě toho, že musíte být opravdu chytrý a hodně pracovitý, musíte vstoupit do hry úplně na začátku nové éry investování do cenných papírů z rozvíjejících se zemí. Musíte tam docela dost let prožít a trávit v terénu 250 dní do roka. Mark Mobius o sobě říká, že nalétal přes 30 milionů mil (těch bodů na frequent flyer programech, a ta uhlíková stopa, napadne vás), ale hlavně – rád okopává pneumatiky. To znamená, že rád chodí do fabrik, vnímá, nejen co mu říkají vlivní, ale i jak vypadá život na ulicích, baví se s taxikáři a zajímá ho, co si myslí pokojské nebo prodavačky v obchodech.
Cit pro detail vám poskytne vhled, který ze statistik jen tak nevyčtete.
Dvě země, stejná noc Jste v zastrčené uličce někde na předměstí, už je tma a na veřejné osvětlení zapomeňte. Na osmi metrech čtverečních vidíte scénku. Před vchodem do jednopokojového bytu, který je zároveň obývákem, kuchyní, studovnou a ložnicí, hlava rodiny ve světle holé žárovky opravuje motocykl. Na propanbuobálka tanovém vařiči paní domu ve woku kuchtí nějakou zeleninu s kouskem masa, rýže v elektrickém rýžovaru je už hotová. Dědeček s babičkou v klidu sedí a dívají se na televizi.
Jedno dítě píše u lampičky domácí úkoly, druhé prostírá stůl. Bude se večeřet.
Jiné předměstí, jiné město, jiná země, stejná tma. Blížíte se k něčemu, co hlučí jako nálevna a vylézají odtamtud lidé na vratkých nohou. Zježené chlupy na vašem předloktí nesrovnatelně urgentněji než jakákoli satelitní navigace nakazují: otočte se.
Obě země mají stejný hrubý domácí produkt na obyvatele, stejný růstový výkon za posledních pět let a v obou najdete scénky prvního i druhého typu, záleží na poměru mezi nimi. Je úplně jasné, do čeho se kde dá investovat. První země potřebuje dobrou vládu a svobodný mezinárodní obchod, aby přilákala investory, ale bude to úplně jiný charakter a udržitelnost růstu než v zemi, kde převažuje dojem, že na tom s lidským kapitálem a jeho rozvíjením není nejlíp. Tam bude růst nejspíš záležet na komoditním cyklu a přírodním bohatství.
Kouzla detailů Takže Mark Mobius je guru právě díky tomu, že má rád nejen data a grafy, „velký obrázek“, ale i ten drobný detail, to okopávání pneumatik. Že to dovede ušetřit velké peníze, potvrzuje albánská historka. V devadesátých letech, kdy se všude na Východě privatizovalo jako o život a Češi měli určitý časový náskok, docela dost lidí, kteří se tehdy podíleli na privatizačních dealech anebo zakládali investiční společnosti, zkoušelo štěstí na Balkáně nebo v postsovětských republikách. Užili si divočiny.
Jeden z nich mi vyprávěl, jak se rozhodl „zdekovat“ z Albánie a ukončit činnost tamní pobočky své investiční firmy, když viděl, jak dvě třetiny Albánců „zainvestovaly“ do různých „letadel“, nabízejících zázračný výnos. Když dospělí muži, kteří by mohli skály lámat, raději u kafíčka v kavárnách vyčkávají, až se protrhne piňata a všichni budou po zásluze zasypáni dolary a markami, nastává pro regulérní investiční podnikání čas to zabalit. Stejně nemáte jak kolektivnímu blbnutí konkurovat – tím, že nabízíte realistické zhodnocení?
Dotyčný dobře udělal – do roka a do dne, když naivní investoři přišli v téhle nejchudší zemi Evropy o víc než miliardu dolarů, došlo v Tiraně k povstání, vláda byla svržena, armádní sklady vyrabovány. Zmizelo více než šest set tisíc zbraní včetně 19 migů a jeden a půl miliardy dávek munice. Elementární obnovu pořádku zajišťovali bývalí kolonizátoři z Itálie v čele jednotek OSN. Nevím, co dělali o pár let později v ČEZ, když rozhodovali o investici do tamní elektrické distribuční společnosti, ale nejspíš se vyhýbali těm bočním neosvětleným uličkám. Na smyslu pro detail ze života periferie se nedá prodělat.
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
