Guttenberg by se divil

ELEKTRONICKÝ PAPÍR Po letech výzkumů a testování se technologie takzvaného elektronického papíru pomalu začíná prosazovat v praxi. Vedle využití pro elektronické noviny či knihy se používá i jako displej mobilního telefonu, reklamní billboard nebo zobrazovač v hodinkách.

ELEKTRONICKÝ PAPÍR Po letech výzkumů a testování se technologie takzvaného elektronického papíru pomalu začíná prosazovat v praxi. Vedle využití pro elektronické noviny či knihy se používá i jako displej mobilního telefonu, reklamní billboard nebo zobrazovač v hodinkách.

Elektronický papír je jednou z převratných technologických novinek, jimž je předpovídána velká budoucnost. Technologie totiž kombinuje výhody klasického papíru a elektronického displeje. Díky tomu je škála jeho možného využití velmi široká.

E-papír má některé společné vlastnosti s klasickým celulózovým papírem, je však založen na zcela jiném principu. V podstatě se jedná o velmi tenký displej. Ten, na rozdíl od běžných displejů, které k zobrazení využívají prosvětlení zezadu, odráží světlo zvenčí podobně jako klasický papír. Díky tomu je čtení možné i za slunečního světla a z ostrého úhlu. Daleko méně také namáhá oči.

Oproti běžnému papíru má tu výhodu, že může být zobrazovaný text kdykoliv změněn. Výhodou před běžnými displeji je nízká spotřeba energie. Ta je totiž potřeba jenom při změně zobrazení na e-papíře.

e-PAPÍR A e-INKOUST

Snahy o vytvoření elektronické alternativy ke klasickému papíru se datují až do sedmdesátých let minulého století. Výzkumný tým Nicka Sheridona z firmy Xerox vyvinul první prototyp elektronického papíru nazvaný SmartPaper, tedy chytrý papír. Ten je založen na principu mnoha mikroskopických trubiček o průměru přibližně 20 až 100 mikrometrů, které obsahují bipolárně nabité, černobílé částičky. Trubičky jsou vyplněny olejem a částice se tak mohou volně otáčet. Působením elektrické energie se částice natočí buď bílou, nebo černou barvou nahoru. Tím vznikne na displeji požadované zobrazení. Jiný typ elektronického papíru vznikl v devadesátých letech. Technologie se nazývá elektronický inkoust a jejím autorem je Joseph Jacobson z firmy E-ink. E-inkoust funguje na principu mikrokapslí nanesených na plastický materiál. Mikrokapsle obsahují bílé částice v černém oleji. Použitím elektrického náboje pak částice buď zůstanou v horní části (je tedy vidět bílá barva), nebo se usadí dole, a pak se kapsle jeví jako černá.

Vedle těchto dvou černobílých variant elektronického papíru existuje i verze barevná. Nejjednodušší způsob vytvoření barevného tisku či obrazu spočívá v pokrytí výše popisovaného monochromatického papíru tenkým optickým filtrem. Díky němu se každý pixel může zobrazit ve třech základních barvách – zelené, modré a žluté.

Se zcela novou technologií barevného elektronického papíru přišla v roce 2005 společnost Fujitsu. Pro svůj e-papír použila filmový substrát, který dokáže zobrazovat i uchovávat barevný obraz. Ten je tvořen třemi základními barevnými vrstvami (červená, modrá a zelená). Elektrické energie je přitom stejně jako v předešlých případech potřeba pouze při změně zobrazení. Podle Fujitsu je tak spotřeba zařízení stokrát až tisíckrát nižší než u běžných zobrazovacích zařízení. Oproti displejům z tekutých krystalů navíc papír od Fujitsu nemění barvu ani při ohnutí nebo stisknutí displeje.

Souběžně s Xeroxem, E-ink i Fujitsu pracují samostatně na vývoji a výrobě elektronického papíru další společnosti. Jejich technologie vycházejí například z modifikovaných LCD nebo elektrochromických displejů.

PŘEČTĚTE SI e-NOVINY A e-KNIHU

Velice slušné technické parametry zobrazení kombinované s nízkou energetickou náročností předurčují elektronický papír pro nejrůznější komerční využití. Prozatím je jeho nasazení v praxi limitováno především poměrně vysokou cenou. I ta ale, stejně jako u jiných technologických novinek, postupně klesne. Proto například Fujitsu předpokládá, že by jeho verze epapíru mohla v blízké budoucnosti nahradit každou formu dnešního klasického papíru.

Vůbec první praktické využití e-papíru ohlásila v dubnu 2004 firma Sony. Ta uvedla na japonský trh prohlížeč elektronických knih LIBRIé EBR-1000EP založený na technologii E-ink. Na americký trh pak Sony vypustila přístroj s několika vylepšeními v roce 2006 pod názvem Sony Reader. Elektronické knihy bylo možné sice i před vydáním zařízení číst na jiných přenosných zařízeních, výhoda prohlížeče od Sony ale spočívá v šestipalcovém SVGA displeji. Ten byl vyvinut se záměrem co nejbližší podoby s klasickým papírem. Displej má rozlišení 800 krát 600 pixelů (170 bodů na čtvereční palec), což je téměř dvojnásobek obyčejného počítačového monitoru. Díky tomu se i kvalita zobrazení blíží novinovému tisku. Prohlížeč má rozměry 126 krát 190 krát 13 milimetrů a váží i s bateriemi 300 gramů. Přiblížit čtení co nejvíce klasické knize má i „otevírací“ design prohlížeče.

Další výhodou LIBRIé je právě zmiňovaná úspora energie. Prohlížeč ji totiž potřebuje pouze při aktualizaci stránky. Díky tomu dokázal Sony LIBRIé zobrazit až 10 tisíc stránek na čtyři alkalické AAA články.

Firmu Sony následovaly další společnosti. V loňském roce se na trhu objevilo hned několik prohlížečů: iLiad od iRex Technologies s osmipalcovým displejem, STAR-eBOOK od tchajwanské společnosti eRead nebo Jinke Hanlin eReader, oba se šestipalcovými displeji založenými na technologii vyvinuté ve spolupráci firem E-ink a Philips.

Potenciál elektronického papíru se však neomezuje pouze na e-knihy. Jeho využití zvažují i vydavatelé novin. Těm se totiž nabízí ještě daleko širší možnosti uplatnění. Oproti „statickým“ knihám totiž mohou noviny obsahovat aktuální pohyblivé obrázky. Ještě zajímavější je pak reklamní potenciál elektronických novin či časopisů. S jejich pomocí bude totiž možné reklamu ještě přesněji zacílit a personalizovat. Při masivnějším rozšířením pak nemalou roli hraje i možnost úspor za tištění papírového vydání.

Jako první otestoval možnosti této technologie nizozemský deník De Tijd. Ten v roce 2006 rozdal mezi předplatitele k testování 200 přístrojů iRex iLiad a dodával na ně elektronickou verzi novin. Důkazem spokojenosti s výsledky testování je zájem dalších tištěných titulů o iLiad. V letošním roce přístroj bude na vzorku 300 čtenářů testovat italský deník La Republica a zájem údajně projevil i věhlasný New York Times.

UPLATNĚNÍ: BILLBOARDY, PLATEBNÍ KARTY, HODINKY

Úspěšnost elektronického papíru v oblasti tiskovin je prozatím nejistá a závisí především na ochotě jeho využívání ze strany uživatelů – čtenářů. V jiných sférách ovšem jeho nástupu nic nebrání. Ideální je například využití u „proměnlivých“ reklamních billboardů nebo cenovek v regálech obchodů.

Zajímavé využití e-papíru testuje také společnost Smartdisplayer. Ta zkouší implementovat miniaturní E-ink displeje do bankovních platebních karet. Ty by pak mohly sloužit jako zmenšená náhrada za tokeny sloužící ke generování jednorázových hesel například do internetového bankovnictví.

Displeje firmy E-ink se prosadily i v hodinářském průmyslu. Japonská firma Seiko totiž vyrobila hodinky, kde je displej s vysokým kontrastem integrován přímo v jejich náramku a nenarušuje tak jeho profil. Podobně použila elektronický papír firma Motorola, která jím vybavila svůj supertenký telefon s názvem Motofone.

ROZHODNOU SPOTŘEBITELÉ

O úspěchu či neúspěchu elektronického papíru v praxi rozhodnou především spotřebitelé. Zatímco měnícím se billboardům nebo luxusním hodinkám a mobilům se zřejmě bránit nebudou, využití v polygrafickém průmyslu je prozatím velkou neznámou. Při čtení novin, časopisů i knih jsou totiž podle dosavadních zkušeností uživatelé poměrně konzervativní a epapír jim nenabízí nic převratného. Tištěná média přitom prozatím, i když ztěžka, odolávají i nástupu internetu.

Dokud tedy e-papír nenabídne opravdu vysokou přidanou hodnotu oproti běžnému papíru, zřejmě se masový přechod čtenářů k elektronickým čtečkám konat nebude.