Stejně jako obávaná zbraň čerpá tento vůz sílu z vodíku. Clarity je ovšem užitečnější
Představte si automobil, jehož jedinou „zplodinou“ je voda. Který nepotřebuje ke svému provozu fosilní paliva. Který přitom odveze pět lidí ve stejném pohodlí a luxusu jako kterýkoli dnešní vůz střední třídy. Sci-fi? Kdepak, běžná realita roku 2011. Tedy pokud jsme ochotni číst slovo „běžná“ s oběma očima notně přimhouřenýma…
Pouze k pronájmu
Týdeník EURO měl jedinečnou možnost usednout na několik minut za volant jednoho z pouhých dvou vozů Honda FCX Clarity, které se nacházejí v Evropě, a ochutnat, jak vypadá pravděpodobná budoucnost individuální dopravy.
Podle firmy Honda je FCX Clarity první „sériově vyráběný automobil poháněný palivovými články na světě“. Zatím jich sice existuje jen okolo padesáti a nikdy jich nevznikne více než dvě stě, ale japonská automobilka chce tímto prohlášením zdůraznit skutečnost, že nejen samotný vůz, ale i jeho výrobní proces splňují všechny nároky na sériovou produkci. Většina z dosud vyrobených FCX jezdí v Japonsku a Kalifornii, kde existuje rozumná vodíková infrastruktura alespoň na území některých aglomerací. Honda pronajímá tyto automobily předem vybraným zákazníkům na tříletý kontrakt za 600 dolarů měsíčně.
Navenek se Honda FCX Clarity tváří jako konvenční pětidveřový pětimístný hatchback, snad jen silueta karoserie prozrazuje větší než obvyklý důraz na aerodynamiku. Svým vzezřením však není FCX o mnoho výstřednější než, řekněme, hybridní Toyota Prius. Vzhledem k tomu, že se jedná v podstatě o prototyp, překvapí úroveň dílenského zpracování: vnější panely karoserie i plasty v interiéru přesně lícují, všechna tlačítka i páčky fungují a nikde nejsou žádné viditelné kabely či jiná provizorní řešení, jako tomu bývá u pojízdných konceptů či předsériových aut, do nichž jsou občas novináři vpuštěni. Zkrátka normální auto… až na několik maličkostí. Například na to, že elektromotor roztáčející přední kola je poháněn svazkem palivových článků, uloženým svisle v tunelu mezi oběma předními sedadly. A že palivové články jsou kyslíko-vodíkového typu, přičemž kyslík slouží jako okysličovadlo a vodík jako palivo.
Nejen znalci letecké historie si v tento okamžik mohou vybavit Hindenburg, ale Honda ujišťuje, že tlaková nádrž na vodík pod zadními sedadly je dokonce bezpečnější než palivové nádrže běžných aut s benzinovými motory.
Vodík má budoucnost
Podle mezinárodních studií (např. www.zeroemissionvehicles.eu) je vodík nejlepším palivem pro budoucnost, protože ho lze, alespoň teoreticky, vyrábět udržitelnou cestou z obnovitelných zdrojů a odpadním produktem jeho spalování není nic horšího než čistá voda. Některé automobilky, zejména německé BMW, experimentují s použitím vodíku jako paliva do běžných motorů s vnitřním spalováním. Takový přístup je proveditelnější, neřeší však základní problém spalovacího motoru: nízkou účinnost, která v praxi nepřesahuje dvacet procent. Honda přitom tvrdí, že nejnovější evoluce jejího svazku palivových článků dosahuje jednašedesátiprocentní účinnosti.
Nepamatuji si, kdy naposled jsem usedal za volant testovaného auta s takovým napětím jako do FCX. Nejde ani tak o fakt, že v celé Evropě jsou pouze dvě, ani o cenu, kterou Honda úzkostlivě tají, ale nebojí se přiznat, že kdyby měla mezi plánovaných dvě stě kusů rozpočíst veškeré náklady na vývoj samotného vozu i jeho výrobní linky, musela by si účtovat miliony eur. V tento okamžik se ale naléhavěji vtírají jiné otázky: Čeho se jako řidiči budeme muset vzdát? Může vodíkový elektromobil konkurovat dnešním autům? Zkrátka, jaké to vlastně bude?
Nečekaně všední, zní odpověď. Vzhledem k exotické konfiguraci hnacího ústrojí jaksi podvědomě očekáváte podobně exotický jízdní projev, ale Honda FCX Clarity jede, brzdí a zatáčí jako normální auto. Dobrá, komfort odpružení na nerovnostech by mohl být lepší a odhlučnění podvozku propracovanější, ale to je tak všechno. Díky příznivému rozdělení hmotnosti (vpředu není těžký spalovací motor) a přímému řízení se dokonce záhy přistihnete, že některé zatáčky projíždíte svižněji, než by se s tak drahým unikátem slušelo. Také zrychlení je docela slušné, protože FCX Clarity není při hmotnosti 1625 kg o mnoho těžší než běžná Honda Accord a elektromotor dává svých 256 Nm od nejnižších otáček.
Svědectví o tom, že zrovna řídíte auto budoucnosti, se tak omezuje na zvláštní hvízdání při akceleraci, které připomíná rozjíždějící se trolejbus, a futuristickou grafiku palubních přístrojů. Zpočátku se možná neubráníte mírnému zklamání: A to má být všechno?
Normální auto
Až s odstupem si člověk uvědomí, že právě „normálnost“ je zdaleka největším triumfem Hondy FCX Clarity i jejích konstruktérů. Svědčí totiž o míře dotaženosti celého projektu. Je-li vodík vskutku palivem budoucnosti, bude zapotřebí zodpovědět ještě mnoho otázek a vyřešit řadu problémů, než ho lidská civilizace začne používat ve velkém místo nafty a benzinu. Ty se však dotýkají převážně výroby vodíku a dostupnosti infrastruktury (viz Kde tankovat vodík?). Pokud jde o Hondu, ta může v klidu se založenýma rukama čekat, až se vodíková budoucnost uráčí přijít. Japonská automobilka je na ni už připravena.
Value for money 9/10
Radost z jízdy: 37/40
Komfort: 23/30
Praktičnost: 15/20
Charisma: 10/10
Celkem: 85 ze 100
Honda FCX Clarity Cena: 600 USD měsíčně Motor elektromotor napájený palivovými články, 100 kW, 256 Nm Nejvyšší rychlost 160 km/h
Kde tankovat vodík?
První českou čerpací stanici na vodík provozuje Ústav jaderného výzkumu (ÚJV) ve středočeských Neratovicích, kde experimentálně jezdí jeden autobus s vodíkovým pohonem. Neratovický případ dobře ukazuje všechny problémy, jež bude muset vodík na cestě do nádrží běžných aut překonat.
Ačkoliv původním záměrem bylo odebírat vodík z blízké Spolany, kde ho vzniká tuna denně jako odpadní produkt, nakonec ho vozí firma Linde Gas v lahvích na kamionu z Ostravy. Spolanský vodík totiž nebyl pro použití ve vozidlech dostatečně čistý. Na stojanu sice svítí cena 18,60 za kg, ale ta je doslova vymyšlená. Kdyby do ní měl ÚJV zahrnout náklady na zbudování stanice a podpůrné infrastruktury, desetinná čárka by se musela posunout o hodně pozic doprava. Podobně umělým způsobem „podle benzinu“ stanovuje cenu i těch nemnoho čerpacích stanic, jež prodávají vodík v sousedním Německu.
Největším problémem však zůstává, alespoň prozatím, „udržitelnost“ produkce vodíku, který se průmyslově vyrábí převážně s využitím fosilních paliv. Technologie výroby z obnovitelných zdrojů nicméně již existují. Samotná Honda nabízí k FCX Clarity domácí stanici, jež vyrábí vodík elektrolýzou za pomoci solárních panelů, a celá norská „vodíková dálnice“ HyNor tvořená 580 kilometry dálnic a dvanácti vodíkovými pumpami je koncipována jako udržitelná – to znamená, že vodík v tamních stojanech byl vyroben výhradně z obnovitelných zdrojů.