Každá vojenská operace, do níž se Izrael pustí, vytvoří velký tlak na delikátní pletivo jeho vazeb na další země v regionu. Současná operace v pásmu Gazy není výjimkou. Pár hodin poté, co byla zahájena operace Obranný pilíř, se Egypt rozhodl stáhnout velvyslance z Izraele a Jordánsko vyslalo několik panických zpráv.
Tyto dva arabské státy – jediné, které mají podepsané mírové dohody s Izraelem – schytají většinu politických šrapnelů odletujících od izraelsko-palestinského konfliktu. V Egyptě i Jordánsku je mnoho sil a hnutí požadujících, aby se ve vztahu k Izraeli přitvrdilo. Ale obě země nejsou jen velkými symboly a ukázkami mírových dohod, které fungují, jakkoli nejsou dokonalé.
Tyto dohody jsou hlavně naprosto klíčové pro izraelskou bezpečnost. Ta se nijak neposílí, jestliže armáda zvládne zabít pár dalších představitelů Hamasu a zničit pár dalších skladů raket, ale zničí také naše vztahy s Egyptem a Jordánskem a obrátí pozornost světa od Sýrie ke Gaze a Jeruzalému.
Der Standard: Špatně pochopený rozsudek
Byla to hvězdná hodina pro nacionalisty, kteří osvobození Anteho Gotoviny hystericky oslavovali. Reakce na verdikt haagského soudu ukazují, že mnoho Chorvatů se dosud s bývalým generálem indentifikuje. S generálem, který v roce 1995 vedl vojenskou operaci, jejímiž následky byly útěky, vyhánění a vraždy Srbů v Krajině. To je závažné.
Reakce ukazují také jedno zásadní nepochopení. Zatímco mnozí nyní prohlašují celý chorvatský národ za zcela očištěný a nevinný, odvolací soudci v Haagu přišli v zásadě se střízlivým, technickým rozsudkem, jímž napadli závěry svých kolegů. Tyto závěry označili za chybné. Nic víc.
Bylo by samozřejmě lepší, kdyby se obžaloba vztahovala na konkrétní zločiny, místo aby se Gotovinovi předhazovalo jen „kriminální jednání“. Nyní bohužel zůstává „operace Bouře“ právně i společensky neuzavřenou kapitolou. To je špatné pro Chorvaty, pro vztahy se Srbskem, pro region a velmi hořké pro vyhnané Srby.
The Daily Telegraph: Čína beze změny
Na sedmi členech nejvyššího vedení politbyra Komunistické strany Číny je cosi povzbudivě konzervativního. Střízlivě oděni v tmavě modrých oblecích nevyvolávali ani stín nadějí, že by noví čínští vůdci odhodili kravaty, aby demonstrovali svou modernost. Netřeba připomínat, že to jsou všechno muži.
I když v širším 25členném politbyru jsou tentokrát dvě ženy – je to poprvé od roku 1969, kdy ve vedení strany seděla Maova manželka. Zjev může klamat. Ale v tomto případě téměř jistě neklame. Nová elita řídící druhou největší ekonomiku světa je přesně taková, jak vypadá: opatrná, konformistická a obezřetná. Čínští komunisté s hrůzou sledovali kolaps SSSR i arabské jaro.
A jak se velmi brutálně ukázalo na náměstí Tchien-an-men, rozhodli se rozdrtit vše, co zavání reformním entuziasmem nebo demokratickou ambicí. To ale může stranu stát život. Od Maova šílenství udělala Čína velký pokrok. Ale jak ekonomika zpomaluje a korupce bují, dělat stále totéž se nezdá jako příliš rozumná politika.
