Šéf strategie Plzeňského Prazdroje se na startu kariéry potýkal s grafy
Také Marka Pracha (41) zastihla sametová revoluce na vysoké škole. Ne ovšem na medicíně, jak jeho maminka původně doufala. „Rozhodně to ale nebyl žádný nátlak. Já jsem navíc nikdy lékařské zákroky neměl moc rád, takže bylo jasné, že doktorem nebudu,“ vzpomíná rodák z jihočeského Tábora. Už od gymnázia, které studoval ještě za minulého režimu, měl ale sen vypravit se do světa. S hrdostí vzpomíná, že jako malé dítě uměl zpaměti nakreslit celý africký kontinent včetně států. Záliba v cizích krajích jej přivedla ke studiu mezinárodního obchodu a financí na VŠE. Roky na české univerzitě si Marek Prach proložil studijními intermezzy v USA a Rakousku. A když v roce 1994 odpromoval, přidal se ke společnosti McKinsey. „Měl jsem tenkrát dvě nabídky. Jedna byla do firmy s rychloobrátkovým zbožím, druhá k poradcům. Protože jsem v první firmě nikoho neznal a u McKinsey už tenkrát pracoval můj spolužák, rozhodl jsem se jít k nim,“ říká.
Kurs čepování piva Čerstvý absolvent začal pracovat jako „business analyst“. Neměli v polovině 90. let generální ředitelé a manažeři problém s tím, že se jim při práci dívali pod ruce konzultanti ve věku jejich dětí? „Nebylo to tak, že by se absolventi objevovali v zasedacích místnostech představenstev. Naše role nebyla, abychom se hned po škole stali lídry,“ vzpomíná Marek Prach. Mladé analytiky naopak firma „exportovala“ do sousedních zemí, aby tam nabrali zkušenosti. Prach proto první rok strávil v Německu. Nejtěžší na poradenských začátcích pro něj byly možná překvapivě grafy. Těch bývalo v powerpointových prezentacích, obvyklém výstupu konzultantské práce, hojně. „A bylo poměrně striktně dáno, na co můžeme jaký graf použít. Jestli je v dané situaci lepší sloupcový, nebo koláčový. Byla s tím spousta práce a já už ke konci v grafech i přemýšlel,“ říká s nadsázkou. Coby konzultant radil hlavně společnostem v bankovnictví a v segmentu spotřebního zboží. Ve firmě strávil sedm let. Dva roky navíc studoval v USA na Kellogg School of Management. V roce 2003, když se mu narodil druhý syn, ale změnil profesní kurz. „Chtěl jsem trávit víc času s rodinou. Poslední tři roky jsem pořád cestoval, protože mí klienti byli mimo Prahu,“ vysvětluje své pohnutky. Teprve poté, co se rozhodl změnit práci, začal přemýšlet o dalším směřování. Nakonec zamířil do Plzeňského Prazdroje patřícího do pivovarnické skupiny SABMiller. Dnes je ve společnosti ředitelem strategie. Neměl prý předepsáno, co vše se u nového zaměstnavatele musí naučit o pivu. Přesto prošel kurzem o jeho výrobě, distribuci i čepování. „Když děláte v nějakém oboru, musíte ho mít prozkoumaný zprava, zleva, shora i zezdola,“ myslí si Marek Prach. A dává za příklad tvrzení kanadského novináře Malcolma Gladwella. Ten ve své knize přišel s vysvětlením, co je společným jmenovatelem úspěchu britských Beatles a miliardáře Billa Gatese. Je jím usilovné a dlouhodobé cvičení, které v součtu trvá minimálně deset tisíc hodin. V případě Beatles mělo podobu mnoha odehraných koncertů v hamburských klubech. V druhé verzi šlo o tisíce hodin studentského programování. „V tomto smyslu je McKinsey dobrý tréninkový tábor pro práci s top managementem,“ říká Prach. Když odcházel z poradenství, reálně zvažoval přechod do bankovního sektoru. Nyní, po sedmi letech v pivovarnictví, už výraznou kariérní změnu neplánuje. „Banky v krizi zkrachovaly, pivovary ne,“ usmívá se při vysvětlování. A seriózněji dodává, že banky fungují odlišně a je v nich jiná atmosféra. A jemu lépe vyhovuje současné pracovní prostředí. „Takže do budoucna víc přemýšlím spíše o příležitostech v rámci skupiny SABMiller,“ dodává.
