Máte rádi všelijaké ty margaríny, flory, ramy a podobné náhražky másla, protože jsou zdravější? Propadl jim dnes kdekdo, jsou moderní, a dokonce i postmoderní. Jsou pohodlnější, protože se po vyndání z ledničky mohou přímo měkce mazat, nemusí se tvrdě z celého kusu hoblovat jako máslo, že? Jsou příznivěji nakloněné vaší štíhlé linii? A hlavně, déle vydrží, nekazí se, nežluknou, nekysnou, neplesnivějí, nehnijí, nepřitahují hmyz? Napadlo vás někdy proč? Protože by je ani moucha do huby nevzala. Jsou to syntetické produkty, na nichž není nic jedlého, kromě kalorií, kterých mají zhruba stejný obsah jako máslo. Ten tukovitý. Chemicky se jen jednou jedinou molekulou liší od plastu. Je to přidaná molekula vodíku, proto margaríny patří k takzvaně „hydrogenovaným“ produktům. Mají-li nějakou další živinu nebo příchuť, je to z příměsí.
Takovéto pomluvy si na margaríny vymýšlejí potravinářští chemici na Harvardu, jako by neměli nic užitečnějšího na práci. A ještě taky takovéto: margaríny vám dávají o padesát procent větší šanci na infarkt než máslo. Nepovzbuzují trávení jiných živin v potravě, tak jako je povzbuzuje máslo, takže co s nimi jíte, jako byste nejedli. Snižují v těle obsah cholesterolu HDL (toho hodného), ale zvyšují obsah cholesterolu LDL (toho nehodného). Oslabují tělesnou imunitu, zvyšují riziko rakoviny a oslabují výživnost mateřského mléka, takže ohrožují zdraví kojenců. Jestli se vám zdá, že jsou to samé lži, které přejdou, jakmile nějaký jiný vědec zas objeví něco škodlivého v másle, tak si alespoň vlastními chuťovými buňkami ověřte rozdíl mezi míchaným vajíčkem na margarínu a míchaným vajíčkem na másle. Jestli vám bude chutnat líp to margarínové, už nikdy nečtěte žádnou Pravicovou kuchařku.
Rakovinotvorným sajrajtům v jídle jako by nebylo možné se vyhnout. V Anglii je Food Standards Agency objevila v bramborových lupíncích nejen těch běžných supermarketových (nejhorší má prý Tesco), ale i v těch luxusních, jako jsou Pringles, a dokonce i v biologických bramborových, petrželových a mrkvových lupíncích ze slavné farmy Highgrove prince Charlese. Obsahují prý rakovinotvornou chemikálii zvanou akrylamid, která vzniká prudkou vysoce tepelnou úpravou škrobu. Takže, převedeno do každodenní přípravy škrobu, nás nepřekvapí, když někdo tvrdí, že z prudce smažených hranolků máte na rakovinu větší náběh než z bramborové kaše.
Tak jsme se zase trochu postrašili směrem k půstu a mezitím jsme abecedně došli k cibuli. Tu většinou známe jako ingredienci doplňkovou, příchuťovou nebo podpůrnou, ale my si vyhledáme několik receptů, v nichž cibule hraje hlavní roli. Můžeme si z nich udělat několikachodovou velmi chutnou a výživnou večeři.
Na uvítání hostů ještě vstoje k skleničce šampaňského nám poslouží indické předkrmové nebo cocktailové jednohubky zvané „onion bhadži“. To je smaženka z cibule pokrájené na tenké nudličky prokvedlané v těstíčku z „gram flour“. Tak se indicky říká cizrnové moučce, která se španělsky jmenuje „harina de garbanzo“, italsky „farina di ceci“ a je na ní důležité to, že obsahuje hodně výživných karbohydrátů, ale žádný lepek. Dělá se z cizrny do měkka povařené, pak v troubě do sucha propečené a nakonec na mouku pomleté. V indických hokynářstvích po celé Británii se dostane už hotová předbalená, ale vy si s ní pro uklidnění můžete dát tu několikahodinovou práci, při které se dozvíte něco nového z rádia. Nenajdete-li v Česku cizrnu, zkuste to s hrachem nebo třebas i s jemnou moučkou kukuřičnou.
K moučce přidáme špetku mletého chilli nebo ostré papriky, mletou kurkumu, pečivový prášek (jedlou sodu), sůl, pepř a podrcená semínka kumínu (římského kmínu) indicky zvaného džíra a fenyklu, na drobno pokrájených pár čerstvých zelených feferonek a vodu. Cibuli v ní hezky promícháme a uplácáme na bochánky, a ty pak hloubkově rychlosmažíme ve friťáku nebo woku, do zlatova a křupava. Podáváme ještě teplé. Zbudou-li nám nějaké na vychladnutí, můžeme je jíst za studena nebo znovu ohřáté, ale rozhodně v obyčejné troubě, nikoli mikrovlnce, ta by zničila jejich křupavost i chuť.
Po bhadži posadíme hosty ke stolu a podáváme jim pravou francouzskou cibulačku „soup à l´oignon“ (vizte recept). Tím jsme ale cibulovou večeři teprve načali, pokračovat bude příště.
Francouzská cibulačka
Nadrobno nakrájenou cibulku s nadrobno nakrájeným česnekem v obrovském množství osmahneme do tmavohněda, zalijeme vařící vodou nebo zeleninovým vývarem, trochu přisolíme, hojně opepříme a obylinkujeme, třebas tymiánkem, majoránkou nebo petrželkou, přisolíme a uvedeme do varu, nejlépe v tlakovém hrnci, pak teplotu stáhneme (u papiňáku vypneme) a necháme pomalu dobublávat až do důkladného rozvaření. Rozlijeme do ohnivzdorných polévkových misek, pokryjeme topinkami z bagety, posypeme strouhaným ementálem a dáme na několik minut pod gril.
ČLÁNKY DO MAILU