V americkém Pittsburghu se tento čtvrtek uskuteční summit G20. Témata jsou již dlouhou dobu jasná: platy bankéřů, větší regulace bankovního sektoru, přísnější kapitálové požadavky a účetní pravidla. Shoda pochopitelně nepanuje ani v jednom, jak už naznačila zahřívací schůzka ministrů financí a šéfů centrálních bank G20 počátkem tohoto měsíce v Londýně. Možný kompromis se rýsuje ohledně mediálně nejatraktivnějších, avšak strukturálně nepříliš významných bonusů bankovních manažerů. Lídří skupiny G20 by se mohli dohodnout na závazných pravidlech, která by omezila vyplácení odměn a obsahovala i sankce za jejich porušení na národní úrovni.
Mnohem méně vzrušující, ale o to závažnější, je otázka kapitálu. Všichni jsou zajedno, že čím více „čistého“ vlastního kapitálu budou banky držet, tím kvalitnější budou mít polštář proti ztrátám. Otázkou je v tomto případě načasování. Například Japonci, jejichž banky mají velký podíl vlastního kapitálu v preferenčních akciích, tvrdí, že bankovní dohled na Západě se v tomto ohledu snaží o příliš rychlou změnu.
Reforma kapitálových požadavků je o to obtížnější, že se vedou složité dohady kolem účetních pravidel. Všichni sice tvrdí, že chtějí náročné globální standardy, každý si však pod tímto pojmem představuje něco jiného. Američané preferují oceňování aktiv na trhu, zatímco kontinentální Evropa se přiklání k uhlazeným bilancím, které budou určeny primárně pro regulátory, a nikoli pro investory.
Zřejmě nejvíce v mlze je posílení dozoru nad finančním sektorem. Ne všechny státy, Českou republiku nevyjímaje, jsou nakloněny zásahům do národního finančního dohledu. Přitom k tomu, aby nová pravidla měla šanci na úspěch, by musela být aplikována důsledně po celém světě.
Co lze tedy čekat od schůzky G20 v Pittsburghu? Zřejmě jen balík sice cenných, ale poněkud bezzubých návrhů reforem, které do budoucna nechají finanční systém, potažmo daňové poplatníky dále kráčet kolem propasti v podobě dalšího drahého kolapsu.
