Euroglosa
Eurozóna má u nás pověst státu ve státě, který si pořádá vlastní summity a rozhoduje téměř o všem. Je to ovšem optika čistě středoevropská. Třeba Američané mají poměrně jasnou představu o tom, kdo je pánem společné měny. Lucemburský premiér Jean-Claude Juncker, který eurozóně předsedá, to rozhodně není.
Bruselský think tank Bruegel si dal tu práci a prošel si agendu amerického ministra financí Timothyho Geithnera za posledního dva a půl roku. Mimochodem, agendu veřejně přístupnou na internetu, kde jsou začerněna jen jména hotelů, nikoli lidí, s nimiž se potkal. Zatímco Junckerovi volal Geithner všehovšudy dvakrát, v případě Evropské centrální banky se činil. Na stole Jean-Clauda Tricheta, respektive jeho nástupce v čele ECB Maria Draghiho, zvonil aparát celkem 58krát.
Nepřekvapí ani zjištění, kdo že je pro USA druhým nejdůležitějším mužem rozhodujícím o osudech společné měny. Evropská komise, či stálý předseda Rady alias prezident Herman van Rompuy? Kdeže, je to německý ministr financí Wolfgang Schäuble. S ním si jeho americký protějšek volal 36krát. Na druhou stranu se svým britským kolegou Georgem Osbornem vedl Geithner za posledních třicet měsíců jen devatenáct hovorů.
A ještě doplňme, že do Prahy nevolal za první letošní půlrok ani jednou.
Jediné číslo do Evropy, o němž snil Henry Kissinger, jen tak existovat nebude. Je ale potěšitelné, že svůj notýsek s evropskými kontakty Geithner poctivě vytahuje. Zatím. A jak poznáme, až ho omrzí žhavit linku do Frankfurtu a Berlína? Docela snadno. To pak v jeho diáři nebude stát „call to“ ale „call from“. Pak už ale bude Geithner asi ten poslední, komu by Evropa mohla zavolat o radu.
O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz
