Mobilní telekomunikace zažívají v zemi ojedinělý boom
Mladému Moskvanu přecházejícímu s cigaretou Rudé náměstí zazvoní v kapse mobilní telefon. Dnes běžná realita, leč před pouhými několika lety vize pro průměrného Rusa zcela neznámá. Ruský telekomunikační trh v posledních letech roste, fixní operátoři v současnosti obsluhují kolem 45 milionů zákazníků, počet mobilních čísel v zemi se odhaduje na 110 milionů. Právě mobilní telekomunikace zažívají obrovský boom, penetrace mobilními telefony se rok co rok téměř zdvojnásobuje. V současnosti se pohybuje mezi 65 až 70 procenty, přičemž ještě do konce roku by měla vzrůst na 80 procent. Svou roli v Ruské federaci neztratily ani pevné linky, které ještě v polovině loňského roku tvořily 49 procent objemu tamního telekomunikačního trhu, jehož úhrnné tržby dosáhly v roce 2004 více než 440 miliard korun. Jen pro porovnání: tato suma by příjmovou stránku rozpočtu České republiky na letošní rok pokryla více než z poloviny.
Impozantní předpoklady.
Ruské ekonomice se daří. Pozitivní makroekonomická situace, příliv zahraničního kapitálu, to vše má vliv na to, že tamní hrubý domácí produkt roste v průměru o sedm procent ročně. Rozmach zažívají také ruské telekomunikace, objem trhu se v posledních třech letech zvýšil pokaždé téměř o polovinu, přesto se na celkovém HDP podílí přibližně jen dvěma procenty, což je o čtyři až pět procentních bodů méně než v západní Evropě či v Česku. „To ukazuje na fakt, že ruská ekonomika není ještě zcela tržní, a také že telekomunikace byly v minulosti velice zanedbávané. Na druhé straně nabízí nízká startovací úroveň skvělé předpoklady pro impozantní růst celého telekomunikačního sektoru,“ říká Michal Čupa. Ten od loňského února působí jako provozní ředitel v největším ruském alternativním operátorovi Golden Telecom.
Jako v Americe.
Ruský trh fixních telekomunikací je organizován zcela jiným způsobem než v Česku. Neexistuje dominantní operátor s celonárodním pokrytím, jako je například Český Telecom. Jemu podobná organizace, Ruský Telecom, byl v 90. letech minulého století rozdělen na 89 regionálních operátorů na základě regionálního členění, a navíc byla ze skupiny vyčleněna společnost Rostelecom, donedávna takřka monopolní dodavatel dálkových, tedy meziměstských hovorů a veškerého telefonického spojení do zahraničí. Státní úředníci před několika lety rozhodli o opětovném spojení menších regionálních operátorů do devíti velkých firem. Celý holding, vyjma moskevské metropolitní sítě společnosti MGTS, zastřešuje firma Svjazinvest, ze 75 procent ovládaná státem. „Tento model holdingové struktury byl na začátku 80. let uplatňován ve Spojených státech, kde jako tranzitní operátor působila společnost AT&T. Později se obdobný model použil například v Brazílii,“ říká Dalibor Vavruška, analytik ING pro rozvíjející se telekomunikační trhy.
Slabá dominance.
Dominantní operátoři, tedy regionální provozovatelé fixních sítí se zabývají zejména obsluhou rezidenčního trhu, klientely z řad domácností. Výše měsíčních paušálů pro tyto zákazníky je regulována státem a dosahuje zhruba 140 až 180 rublů, tedy asi 125 až 160 korun, přičemž tato suma již obsahuje lokální hovorné. „Dominantní operátoři jsou neuvěřitelně slabí, po mnoho let neměli pro firmy a podnikatele takřka žádnou nabídku. Všichni velcí zákazníci jsou obsluhováni alternativními operátory a například v Moskvě je několik telekomunikačních firem, které obsluhují jen jednu ulici nebo pouze jedno byznys centrum. Golden Telecom má na trhu korporátních klientů v Moskvě podíl asi 75 procent. Říci, že jsme alternativní operátor, je tedy fakticky správné, nicméně v evropském kontextu to znamená zcela něco jiného než v ruském. Z tohoto hlediska jsme jakýmsi korporátním dominantním operátorem,“ vysvětluje poměry Čupa.
Vzhledem k rozdělení trhu a silné regulaci v oblasti dálkových a mezinárodních hovorů je v Rusku poměrně drahý tento typ hovorného. Například mezinárodní zákazník Golden Telecomu sídlící v administrativním moskevském komplexu platí za minutu volání do Evropy průměrně 50 centů, tedy zhruba třináct korun. „V oblasti dálkových kapacit funguje jen velmi malá konkurence, tudíž ceny s rostoucím počtem uživatelů stoupají, nikoli klesají, jak jsme tomu zvyklí v Evropě,“ dodává Čupa.
Fixní přezaměstnanost.
V Ruské federaci má v současnosti telekomunikační licence přes šest tisíc firem, ale jen pět subjektů vyhovělo podmínkám výběrového řízení pro udělení licencí pro dálkové a mezinárodní hovory. „Je to další krok v deregulaci trhu. Rusko směřuje k možnostem, kdy si zákazník bude moci vybrat, který operátor mu bude pomocí služby Volba operátora či Předvolba operátora poskytovat meziměstské a mezinárodní hovory,“ říká Vavruška. Upozorňuje, že na ruském fixním trhu je obrovská přezaměstnanost. „V Rusku připadá na jednoho zaměstnance zhruba sto linek, což je přibližně čtyřikrát méně než v Česku,“ tvrdí.
S velkými nadějemi se také očekává masivnější nástup vysokorychlostního internetu, služeb DSL. Internetová penetrace totiž nyní dosahuje zhruba jen devíti procent a největší část zákazníků se na internet dostává prostřednictvím vytáčeného připojení dial-up. „Týdně máme kolem 450 tisíc aktivních zákazníků, což je asi dvacet procent celkového internetového trhu. Průměrný zákazník měsíčně utratí kolem deseti dolarů. Za ty si koupí deset, maximálně patnáct hodin na síti,“ vypočítává Čupa.
Mít domů zavedený rychlý interenet je v Rusku, a to i ve velkých městských aglomeracích, prozatím vzácností. Z téměř 4,4 milionu zákazníků moskevského operátora MGTS využívá v současnosti DSL služby zhruba 200 tisíc domácností, do konce letošního roku by jich mělo být asi 330 tisíc. „Zřízení DSL přípojky není podmíněno digitalizací ústředen, která v MGTS nyní dosahuje zhruba 30 procent. DSL služby jsou v současnosti přístupné prakticky všem našim zákazníkům,“ říká Olga Zamaldinová, náměstkyně a ředitelka technologického oddělení MGTS. „Všeobecně se v Rusku broadbandu přikládá značná důležitost, pro operátory to je velká příležitost. Po vlně masivního nakupování mobilních telefonů či počítačů nadchází doba rychlého internetu,“ předvídá Vavruška.
Mobilní růst.
Zatímco penetrace pevnými linkami se v Rusku pohybuje mezi 25 až 27 procenty, přičemž v Moskvě dosahuje tento index dle údajů analytické společnosti IDC téměř 60 procent, mobilní telefon mají v současnosti už dva občané Ruské federace ze tří. „Zatímco na konci roku 2004 mobilní penetrace dosahovala úrovně 49,7 procenta, v současnosti je to už kolem 65 procent. Reálný počet uživatelů mobilů je však, jako jinde ve světě, nižší než množství aktivních SIM karet,“ říká Natalie Korotková, analytička ruské pobočky IDC.
Dalibor Vavruška soudí, že trh mobilních komunikací v Ruské federaci je jedním z nejrychleji rostoucích na světě, byť první licence na provozování GSM sítí byly vydány již v roce 1993. „Poslední dva roky se penetrace vždy zdvojnásobila, na konci letošního roku by měla atakovat hranici 80 procent,“ odhaduje Vavruška. Ještě napjatější je situace ve velkých městech, především v Petrohradu a Moskvě. „Penetrace v těchto aglomeracích výrazně převyšuje republikový průměr, v Petrohradu dosahuje 103 procent, v Moskvě dokonce 118 procent,“ říká Sergej Aslanyan, viceprezident největšího ruského mobilního operátora MTS.
„V Rusku existuje několik desítek mobilních operátorů a vyjma několika celorepublikových to jsou většinou firmy orientující se jen na určitý region či oblast. Protože vnitrostátní roaming mezi jednotlivými sítěmi je stále drahý, pro lidi cestující z regionů do Moskvy či Petrohradu na delší dobu je jednoduší pořídit si ve městě novou předplacenou kartu s novým číslem. Stejné je to u cizinců ze zemí bývalého Sovětského svazu, kteří jezdí do Ruska za prací,“ říká Čupa.
Průměrná útrata klesá.
Ruští mobilní operátoři však nejsou spokojeni s průměrnou měsíční útratou klientů, kterou měří index ARPU (průměrná útrata na zákazníka). Z údajů IDC vyplývá, že zatímco na konci roku 2003 dosahoval index hodnoty sedmnáct dolarů, tedy 420 korun, vloni v prosinci to bylo již jen 250 korun. „Reálná výše indexu je o něco vyšší, protože tato čísla zahrnují i držitele neaktivních SIM karet, kteří číslo používali jen omezenou dobu,“ vysvětluje Natalie Korotková. „Odhaduje se, že až čtvrtina SIM karet je nadhodnocená, nereálná. Každopádně nový zákazník, kterého ruští mobilní operátoři dnes získávají, dosahuje průměrného ARPU indexu kolem sedmi až osmi dolarů, tedy maximálně 200 českých korun,“ dodává Vavruška.
Stále menší ochota zákazníků utrácet začíná operátory znepokojovat. U dvojky mobilního trhu, společnosti VimpelCom, spadla hodnota ARPU indexu za poslední rok z 10,9 dolaru na 7,3 dolaru, tedy zhruba na 180 korun. Ještě větší meziroční propad vykázal operátor MTS: zatímco v prvním kvartále loňského roku utratil průměrný zákazník 14,1 dolaru, letos to bylo již jen 9,1 dolaru, necelých 230 korun. Pro srovnání: nejvyššího ARPU indexu z českých mobilních operátorů dosahuje Oskar, u kterého klient vloni průměrně utratil 623 korun, následuje T-Mobile s hodnotou indexu 470 korun a Eurotel s průměrnou útratou 460 korun.
Levné volání.
Důvody současného stavu jsou dva. Mobil si začali pořizovat méně majetní obyvatelé, kteří tolik neutrácejí a ceny za užívání mobilu jsou nízké. „Hovorné i další mobilní služby jsou v Rusku výrazně levnější než kdekoli jinde ve světě. I když se ceníky v jednotlivých regionech liší, je možné říci, že průměrná cena minutového hovoru v rámci Ruska se pohybuje kolem čtyř až pěti centů, tedy kolem jedné až 1,20 koruny. Jednoznačným cílem je získat co nejširší klientskou základnu,“ tvrdí Vavruška. Například odeslání jedné textové zprávy SMS, které v Rusku používá asi 90 procent majitelů mobilů, vyjde na tři až šest centů, tedy maximálně 1,50 koruny.
Zcela jiné je také rozložení trhu dodavatelů mobilních telefonů. Zatímco v Evropě téměř neochvějně vládne s podílem zhruba 40 procent finská Nokia, v Rusku bodují především korejský Samsung a americká Motorola. „Tím, že na ruském trhu mobilních telefonů neexistuje superdominance Nokie, daří se téměř každému jinému výrobci,“ říká Eldar Murtazin, analytik ruského portálu mobile-review.com. Zatímco v České republice se ročně prodá kolem dvou milionů nových mobilů ročně, ruský trh vloni „spolkl“ více než 24 mobilních terminálů a odhady pro letošní rok hovoří o 30 až 32 milionech prodaných telefonů.
Není kapacita.
Ve srovnání s Českou republikou či zeměmi západní Evropy jsou Rusové pozadu ve využívání nebo spíše zavádění nových mobilních služeb, jakou jsou multimediální zprávy MMS, připojení k internetu přes mobil a další. „Řada pokročilejších služeb funguje jen omezeně nebo vůbec ne. Problém však není v tom, že by nebyla poptávka, v Rusku je zájem takřka o všechno, co je nové, moderní. Operátoři však nemají kapacitu na zavádění služeb. Pro firmy je prioritou udržet funkčnost sítí, teprve poté mohou vymýšlet nové služby,“ říká Vavruška. V ruském mobilním byznysu totiž stále pokračuje obrovský nárůst poptávky, a operátoři nestíhají dobudovávat sítě, byť nejsilnější mobilní trojka za loňský rok proinvestovala do infrastruktury zhruba čtyři miliardy dolarů, tedy kolem 100 miliard korun. Například Český Telecom společně se svou mobilní dcerou Eurotelem vloni uvolnil do kapitálových investic necelých šest miliard. „Všichni ruští operátoři mají problém s nedostatečnou kapacitou, i proto jsem přesvědčen, že kapitálové investice se letos ještě zvýší. Za současného hektického stavu se ale operátoři snaží z každé jednotky kapacity maximalizovat výnos, a datové služby, kromě SMS zpráv, toto kritérium nesplňují,“ tvrdí Vavruška. „Řada operátorů by i přivítala, kdyby se už počet zákazníků přestal zvyšovat, aby si trochu vydechli a mohli analyzovat, co klienti žádají a potřebují. Ale neutuchávající konkurenční boj mezi nejsilnějšími společnostmi MTS a VimpelCom tlačí všechny zbývající operátory, aby pokračovali,“ dodává.
Dominantní předplacenky.
Současný obrovský růst ruského mobilního trhu, který je oproti Evropě zpožděn o několik let, je způsoben nepříliš kvalitní fixní sítí a především ekonomickou krizí, která zemi potkala v roce 1998. „V té době nárůst GSM technologií ve světě kulminoval, kdežto Rusové řešili zcela jiné problémy,“ konstatuje Vavruška. Protože po krizi nechtěl žádný operátor „půjčovat“ peníze do domácností prostřednictvím tarifních služeb placených zpětně, rozšířily se mimořádně předplacené karty, kterých je v Rusku ze 110 milionů mobilních čísel asi 80 procent. „Například v Moskvě máme na předplacených kartách dokonce 85 procent všech klientů,“ doplňuje Aslanyan. Dalibor Vavruška také připomíná, že životní náklady v Rusku jsou vzhledem k vysoké regulaci služeb na přijatelné úrovni, a disponibilní příjmy obyvatel tak rostou rychleji než jejich reálný příjem. „Právě to vytváří prostor pro nabídku mobilních operátorů, kteří přišli s velmi zajímavým produktem. Právě proto jsou mobilní operátoři tak úspěšní.“
Největší na východě.
Ruskému mobilnímu trhu vládne od jeho vzniku na počátku 90. let firma MTS. Majoritu v ní ovládá společnost Sistema, největší ruský podnik, který se nevěnuje podnikání s nerostným bohatstvím. Do holdingu Sistemy patří několik dalších firem, například moskevský provozovatel fixní sítě MGTS, výrobce elektroniky Sitronics, pátá největší ruská pojišťovna Rosno, Moskevská banka pro obnovu a rozvoj, a také česká společnost Strom telecom, která firmám ve skupině dodává například ústředny a systémy pro účtování. Kromě ruského trhu je MTS přítomna také na Ukrajině, v Uzbekistánu a Turkmenistánu; na všech trzích jako největší hráč. Celkově poskytuje služby 44,1 milionu klientů. „Co do počtu zákazníků i velikosti obratu jsme největším mobilním operátorem ve východní Evropě. To však není nic zvláštního, je to jen výsledek naší práce,“ konstatuje Alexader Vroněc, první viceprezident společnosti Sistema Telecom. Desetiprocentní podíl v MTS drží prostřednictvím T-Mobile také německý operátor Deutsche Telekom, ale těsně před koncem loňského roku se Němci rozhodli z ruského trhu stáhnout a svůj podíl odprodat. V současnosti se vyjednává o způsobu prodeje akcií, jejichž hodnota činí zhruba 1,5 miliardy dolarů, což představuje asi 37 miliard korun. Společnost MTS nedávno oslavila pětileté výročí vstupu na newyorskou burzu, během této doby se cena akcií zvýšila téměř šestinásobně. Vloni utržila 3,89 miliardy dolarů, plánem pro letošek je obrat kolem pěti až 5,5 miliardy dolarů, tedy minimálně 125 miliard korun, uvádí Vroněc.
Divoký východ.
Dvojka ruského mobilního trhu, společnost VimpelCom, vystupující pod obchodní značkou BeeLine, patří do impéria petrolejářského oligarchy Michaila Fridmana. Jeho Alfa Group, do které spadá například největší soukromý finanční dům Alfa Bank a částečně i fixní alternativní operátor Golden Telecom, ve VimpelComu drží téměř třetinový podíl. Nedávno se mezi Fridmanem a norskou telekomunikační firmou Telenor, která má ve VimpelComu podíl 26,6 procenta, rozhořel spor o budoucnost firmy. Alfa totiž prosazuje odkoupení nejmenšího ukrajinského mobilního operátora Ukrajinske Radiosystěmy, proti čemuž naopak bojují Norové, kteří již jsou na ukrajinském mobilním trhu zastoupeni podílem 56 procent v tamní dvojce, společnosti Kijevstar. Situaci na trhu ještě zkomplikoval fakt, že Alfa Group prostřednictvím své dceřiné společnosti CT-Mobile před několika měsíci ovládla čtvrtinový podíl v třetím největším ruském mobilním operátorovi, společnosti MegaFon. Tu ovládá švédsko-finská telekomunikační firma TeliaSonera téměř s 36 procenty, navíc dalších osm procent akcií drží spřízněný fond IPOC. Do aféry je zřejmě zapleten i dánský právník Jeffrey Galmond, který ovládá společnost Telecominvest, 31procentního akcionáře MegaFonu. Telecominvest totiž v Petrohradu v roce 1994 založil současný ruský ministr informačních technologií a spojů, a blízký spolupracovník prezidenta Vladimíra Putina, Leonid Rajman. „Všichni tři mobilní operátoři mají kontakty na špičkovou politiku. Rusko není typ země, v níž by bylo pro zahraničního investora jednoduché přijít a transparentně koupit nějakou atraktivní firmu. Pro významnější podnikání je v Rusku určitý typ politické podpory naprosto nezbytný,“ vysvětluje Vavruška.
Velká privatizace.
V nejbližších měsících navíc stát plánuje zprivatizovat svůj tříčtvrtinový podíl ve Svjazinvestu, společnosti ovládající osm obrovských regionálních fixních operátorů. O způsobu privatizace Svjazinvestu, který má ročně tržby asi šest miliard dolarů, tedy 150 miliard korun, se prozatím jen diskutuje. „Stát zvažuje, zda může prodat majoritu jedinému vlastníkovi, nebo zda by byl pro něj výhodnější a jistější model privatizace po menších balících, například čtvrtinových,“ říká Vroněc. Stát si svůj podíl ve Svjazinvestu cení až na 20 miliard dolarů, přibližně 500 miliard korun, ale žádný ze zájemců, kterých je v současnosti zhruba pětadvacet, prý není ochoten nabídnout více než šest miliard dolarů. „To se státu nevyplatí, momentálně nepotřebuje rychlé peníze. Proto jako nejpravděpodobnější variantu vidíme vytvoření aliance tří nebo čtyř operátorů,“ předpokládá Vroněc. „Ačkoli by daleko transparentnější a především efektivnější bylo prodat panregionální operátory jednotlivě, všeobecně se očekává, že dojde k privatizaci celého Svjazinvestu do třech velkých skupin, které si operátory posléze stejně rozdělí,“ odhaduje Vavruška. Ačkoli stát opakovaně deklaroval, že privatizace se uskuteční ještě letos, Vavruška i Čupa jsou skeptičtí. „Proces je málo transparentní, zvládnout to letos je téměř nemožné. Soudím, že cesta k privatizaci je ještě dlouhá,“ míní Čupa.
Ruský telekomunikační trh (v miliardách korun)
- 2001 - 167
- 2002 - 226
- 2003 - 328
- 2004 - 443
Pramen: Ruské ministerstvo telekomunikací, IKS-Consulting
