Smrt ve středu je skeptikovým žalozpěvem nad koncem svobody a demokracie na Západě
Prezidentovu vicekancléři Petru Hájkovi se v červnu podařilo udělat zázrak. Přestože zjevně nejde o mediálního oblíbence, poskytla média obrovskou neplacenou reklamu jeho nové knize Smrt ve středu. V Hájkově reklamě pak hrálo několik novinářů, kteří se při tom ochotně totálně znemožnili. Ztrapnění novináři a většina jejich kolegů se poté tvářila, že všechno je v pořádku, jako v Andersenově pohádce o císařových nových šatech.
Králové jsou nazí
Milan Šíma v časopise Instinkt, Barbora Kroužková a Petr Fischer v České televizi a Luboš Xaver Veselý v rádiu Frekvence 1 vedli ve svých médiích s Petrem Hájkem v červnu rozhovory. Všichni s ním „kriticky“ diskutovali o jeho nové knize, všichni z ní citovali věty, které již dříve byly ocitovány v deníku MF Dnes, a všichni nakonec pod tíhou své nevědomosti na přímou Hájkovu otázku přiznali, že diskutovanou knihu nečetli.
Redaktor Hospodářských novin Petr Fischer, který byl přizván do diskuse s Petrem Hájkem do České televize do pořadu Vedlejší efekty, vysvětloval, že knihu sice nečetl, ale že jí „listoval v knihkupectví“, jenže mu prý bylo líto za ni zaplatit, a tak si ji nekoupil.
Bývalý televizní moderátor Milan Šíma, který již několik let vede pro různá média rozhovory Na tvrdo či Bez obalu, v časopise Instinkt zdůvodnil, proč knihu nečetl a přesto o ní s Hájkem hovoří: „V knihkupectví, kde jsem byl, ji ještě neměli. Já jsem si ale o vašich názorech, které tam uvádíte, přečetl v tisku.“ Nechme stranou, jestli autor řádků tisku, který Šíma četl, knihu vůbec přečetl, protože Šíma nakonec Hájkovi říká: „Mě ale vaše knížka vlastně nezajímá.“
Moderátor Frekvence 1 Luboš Xaver Veselý na Hájkovu poznámku, že když s ním jako autorem chce o té knize diskutovat, tak si ji má přečíst, odpovídá: „Ale pane Hájku, neříkejte mi, co bych měl, zkuste mi odpovědět na otázku.“ A po chvíli ještě doplní: „Tak jenom na vysvětlenou, pane Hájku. Já myslím, že dobře vím, co mám číst, a co nemám číst.“
Oběs se ve středu
Všechny tři rozhovory stojí za poslech, respektive za přečtení, a zejména pak pro toho, kdo celou knihu Smrt ve středu četl. Dle jejího mediálního obrazu by se mělo jednat o dílko lehce vyšinutého paranoidního jedince, který hlásá, že Usáma bin Ládin neexistuje a že útoky na newyorská dvojčata 11. září 2001 zosnovaly tajné služby USA. Obě věty se sice víceméně shodují s větami, které čtenář v knize najde, ovšem shrnout do nich celou knihu je stejně přesné, jako shrnout bibli vytrženými větami: „Jidáš utekl; šel a oběsil se“ nebo „Jdi a jednej také tak“.
Hájkova kniha přitom není ani zdaleka tak zábavná, bulvární a lehce čitelná, jak by se z ukázek v tisku, které si přečetl Milan Šíma, mohlo zdát. Ve skutečnosti jde o dvě stě padesát stran skepse nad vývojem naší civilizace, demokratického Západu. Hájek popisuje její rozklad a za viníky má média (dle něj již nežijeme v demokracii, ale v mediokracii a média jsou nejsilnější, nevolenou a z podstaty nekontrolovatelnou mocností světa) a rezignaci politiků a politických stran na pravo-levé soupeření, na reprezentaci zájmů jednotlivých skupin (místo toho jsme svědky naprosté programové vyprázdněnosti a posunu všech stran do takzvaného středu). A zároveň k tomu autor dodává, že jde o nemoc, kterou nelze vyléčit, o nepřítele, kterého nelze porazit. Ač pravičák a konzervativec, souhlasně cituje anarchistickou větu: „Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali.“ A pro boj s médii dává radu na minimalizaci škod: Nad médii vyhrát nemůžete, proto nebojujte. V tomto kontextu popisuje a interpretuje svět a události posledních dvou desetiletí, včetně tolikrát citovaných kontra-interpretací jedenáctého září a teroristické ikony bin Ládina.
Kniha je sice špatně napsaná (text je těžkopádný, některé věty obtížně srozumitelné, mnohé věty a argumenty několikrát opakované) a občas ideologicky zaslepená, ale přesto je inspirativní a hodná více než Fischerova prolistování v knihkupectví. Hájek navrhuje udělovat filmové Oscary i v kategorii Infozábava. Argumentuje, že bushovský „marxistický“ neokonzervatismus zhoubně infikoval ODS. Ukazuje, že neokonzervativní idea „preventivního úderu“ má stejný základ jako zelená „předběžná opatrnost“. Posměšně se trefuje do přesvědčení západních států, že mají nejen právo, ale i jakousi morální povinnost na export Dobra do celého světa. Obhajuje koncept lidských zájmů a jejich reprezentaci a prosazování skrze soupeření politických stran. Nabízí uvažovat o státu jako o akciové společnosti a v tomto kontextu se dívat na jeho zadlužování či na všeobecné volební právo (volit mají jen „akcionáři“, tedy ti, kteří mají nějaký majetek a přispívají do státního rozpočtu). Vášnivě hájí svobodu a staví ji do protikladu ke konceptu všeobecných lidských práv.
Oidipovský komplex Reflexu Časopis Reflex, který Hájek v roce 1991 spoluzákladal a jehož byl i šéfredaktorem, rovněž cítil potřebu se s otcem zakladatelem vyrovnat. Ve svém posledním červnovém čísle na stránce věnované kultuře se do Hájka a jeho knihy trefili všichni tři porotci soutěže Never more. Pavel Mandys z Týdne, Kateřina Kadlecová z Reflexu a překladatel Viktor Janiš předvedli překvapující shodu, když si unisono za objekt hodný kulturního „Nikdy více“ vybrali Petra Hájka a jeho Smrt ve středu. Reflex pak mohl svou anticenu „objektivně“ udělit: „Never more stoupá na Hrad k nadopicím, kam globální oteplování, racionální věda ani zdravý rozum nedosáhnou.“ Oidipovským komplexem zjevně mohou trpět nejen osoby fyzické, ale i osoby právnické. Nechce se moc věřit, že Mandys, Janiš a Kadlecová dostali ve stejný týden do rukou Hájkovu knihu, nějak se skrze ní prokousali a tak je to znechutilo, že právě k ní směřovali svoji nominaci na Never more. Realisticky vzato, celá kauza by si udělení této anticeny zasloužila – jejími laureáty měli být novináři Milan Šíma, Luboš Xaver Veselý, Barbora Kroužková a Petr Fischer, kteří s Hájkem vedli o knize „bezobalový“ rozhovor, aniž by ji četli.
Výběr z Hájkovy knihy:
Udělujme filmové Oscary i v kategorii Infozábava.
Bushovský marxistický neokonzervatismus zhoubně infikoval ODS.
Neokonzervativní idea „preventivního úderu“ má stejný základ jako zelená „předběžná opatrnost“.
Západ věří, že má exportovat Dobro do celého světa.
Všeobecné volební právo destruuje demokracii.
Svoboda stojí v protikladu ke konceptu všeobecných lidských práv.
(Hájek, Petr: Smrt ve středu. Dokořán, Praha 2009)
Petr Hájek (57) je vicekancléřem prezidenta republiky. Vystudoval FAMU, v osmdesátých letech pracoval jako novinář v časopisu Květy, v roce 1991 spoluzakládal časopis Reflex (byl jeho šéfredaktorem). Napsal několik beletristických knih, dva knižní rozhovory (s Bolkem Polívkou a Václavem Klausem), jako poslední vyšla filozoficko-politologická úvaha Smrt ve středu.
