„Česká cesta“ není špatná, pokud nechybí odpovědnost
V tržním prostředí netrvá nic věčně. Velké podniky mizí v nicotě a z malých se stávají lídři trhu. Ještě po lis–topadu 1989 mohla být konzervárna v Babicích u Uherského Hradiště považována ze bezvýznamnou. Byl to jeden z osmi závodů jihomoravských Slováckých konzerváren Uherské Hradiště, dalšími byly třeba Linea Nivnice či Moravanka Dubňany. V Babicích se vyráběly téměř výhradně paštiky a konzervárenské produkty z masa, okrajově pak sterilovaná zelenina. Konzervárna se však na začátku roku 1991 osamostatnila a jako státní podnik Biofruct Babice vstoupila do privatizace. Byla snad jediným podnikem svého druhu v republice, který nebyl rozmělněn na kupony (absolutní většina konzerváren) či restituován (okrajová metoda), ale prodán v přímém prodeji předem určenému zájemci. Novými majiteli se stali tři manažeři pod vedením polistopadového ředitele Biofructu Leoše Novotného. Babická firma byla přejmenována na Hamé, a. s. Uznání odborné veřejnosti. Letos již byla Hamé Babice na základě ankety mezi předními českými manažery, analytiky a zástupci oborových sdružení zařazena do prestižního žebříčku „Sto obdivovaných firem České republiky , vyhlašovaného sdružením Czech Top 100. Ve skupině podniků potravinářského a tabákového průmyslu skončila dokonce na třetí příčce, hned za Budějovickým Budvarem a Plzeňským Prazdrojem, před Danone Čokoládovnami a Bohemia Sektem. Firma sídlící v Babicích v minulých letech pohltila některé své konkurenty a nyní je největším českým konzervárenským podnikem s ročním obratem tři miliardy korun, který zaměstnává téměř 1800 lidí (v roce 1991, v době privatizace, obrat 160 milionů a 293 pracovníků). Ve výrobním sortimentu lze nalézt již osm set položek – paštiky, masové konzervy, hotová jídla, zeleninové výrobky, kečupy, rajské protlaky, marmelády, džemy, povidla, kompoty, ovocné přesnídávky a od letošního roku i sirupy. Z evropského pohledu patří nyní ke konzervárenským podnikům střední velikosti. Není již zřejmě potravinářského obchodu, v němž by Hamé svými výrobky nebyla zastoupena. Dlouhodobý zájem. Hamé neměla cestu k tuzemské nadvládě nijak umetenou. Stejně jako další firmy se musela vypořádat se starými závazky i privatizačními úvěry. Generální ředitel a předseda představenstva Leoš Novotný vidí hlavní rozdíl v přístupu k získanému majetku. „Náš zájem byl od počátku dlouhodobý, nesnažili jsme se jako řada investičních fondů o okamžité zisky. Ředitel je však přesvědčen, že daleko více než na metodě privatizace záleží na odpovědnosti. „Myslím si, že bychom firmu dokázali pozvednout i jako zástupci fondu, pokud by z jeho strany byla dobrá vůle . Šéf Hamé nijak svou nynější konkurenci nepřeceňuje. „Určitě na konzervárenském trhu nepanuje tak ostrý boj jako třeba v oblasti výroby nápojů, hodnotí situaci. Ze čtyřky dvojka. Český konzervárenský trh pod vlivem privatizace dosti prořídl. Řada výrobních podniků zkrachovala a nakonec zůstali jen čtyři velcí hráči a vedle nich několik menších. Ve vůdčím kvartetu zbyl kromě Hamé ještě Koli Holding z Nového Města nad Metují, olomoucké Seliko a jihomoravská Otma. Seliko se však vinou působení firmy Olpran Group dostalo do velmi vážných potíží, nakonec je noví vlastníci poslali do likvidace. Životaschopná výroba Selika byla převedena na čtyři nově vytvořené dceřiné společnosti (EURO 11/2000). Podobně dopadl i Koli Holding, na jehož majetek byl loni prohlášen konkurs. Některé dcery Koli Holdingu se však spojily s firmami skupiny Seliko pod jednu hlavičku – obchodní společnost Koli & Seliko Group. Poměry v tomto uskupení však zdaleka nejsou stabilizované. Babická Hamé, poté co v letech 1996 až 1998 koupila konzervárnu Pika Bzenec, Frutu Miroslav a Frutu Podivín, loni na podzim převzala i Otmu, druhou největší konzervárenskou společnost na českém trhu. Od vlastníků koupila podíly ve firmách Otma–Sloko Uherské Hradiště–Mařatice a Otma–Slovácká Fruta Kunovice. Antimonopolní úřad spojení povolil na začátku letošního roku. Tím se známá značka Otma stala vlastnictvím Hamé a oba koupené podniky dalšími pobočnými závody babické firmy. Dnes tak z pohledu tuzemského kapitálu proti sobě stojí pouze dvě uskupení – Hamé na jedné a Koli & Seliko Group na druhé straně. Těm v některých segmentech trhu konkurují další. V oblasti masné konzervárenské výroby jsou to především Kostelecké uzeniny z Kostelce u Jihlavy, dobře si vede třeba i podnik Vamberecké maso uzeniny. V oblasti konzervování zeleniny potom nelze přehlédnout firmy Alibona Litovel, brněnskou Znojmii Trade Mark (s výrobou ve Znojmě) a Frutu Lednice. Polsko a Maďarsko lákavější. Zahraniční kapitál se v této branži do České republiky příliš nehrne, zatím spíše paběrkuje. Významnou výrobní firmou je společnost hitko, s. r. o., z jihočeského Veselí nad Lužnicí, s produkcí sterilované zeleniny. Je ze sta procent vlastněna společností efko Frischfrucht und Delikatessen Gessellschaft z rakouského Eferdingu. Kečupy a dressingy pod značkou Spak vyrábí v Sušici další firma s rakouským kapitálem SPAK–VSD Austria. Hlavně díky celoplošné reklamní kampani je v Česku nyní dosti vidět sterilovaná a zmrazená zelenina, zeleninové směsi a saláty francouzského konzervárenského koncernu Bonduelle. Jeden z lídrů evropského trhu však v České republice místní výrobu nemá, a jak týdeníku EURO sdělila product manažerka české pobočky Bonduelle Kateřina Hejlová, zatím o tom neuvažuje. V Maďarsku a Polsku některé základní zeleninové výrobky Bonduelle vyrábí. V podobné pozici je u nás nyní i americký koncern H. J. Heinz. Ten sice v Česku jako výrobce od roku 1995 působil, ale pouze v mlékárenské výrobě, vlastnil mlékárnu v Zábřehu na Moravě, známou především výrobou Sunaru pro kojence. Provozy však v minulých měsících odprodal tuzemským zemědělcům a stal se z něj čistý dovozce potravin. Pavel Tesař z agentury Impact, která americký koncern mediálně zastupuje, uvádí, že kromě Sunaru, nyní již vyráběného ve Velké Británii, H. J. Heinz dováží do České republiky také kečupy, hotová jídla v tomatové omáčce, omáčky, dressingy, dochucovací přísady a konzervované produkty z tuňáka. Z východní Evropy však H. J. Heinz jako producent neodešel, některé výrobky (kečupy) k nám dováží ze svých výrobních závodů v Polsku a Maďarsku. Posledním významnějším zástupcem zahraničního kapitálu v českém konzervárenském průmyslu je nizozemská Nutricia jako spoluvlastník firmy Deva z Nového města nad Metují (druhým vlastníkem je Koli Holding). Deva vyrábí pod značkou Hami dětskou a kojeneckou nemléčnou výživu. Konkurence rozhodne o budoucnosti. Generální ředitel Hamé Babice Leoš Novotný o ziscích společnosti hovořit nechce, ale říká, že po celou dobu od privatizace je v černých číslech. Firma prý nemá závazky po lhůtě splatnosti a ročně 80 až 120 milionů korun investuje do modernizace. Dobrozdání o finančním zdraví a solventnosti mohou podle Novotného podat jak finanční ústavy (Komerční banka, ČSOB), tak dodavatelé – masokombináty či výrobci obalů. Vratislav Blaha, obchodní ředitel kyjovské společnosti Vetropack Moravia Glass, která babické firmě dodává obalové sklo, říká, že Hamé je obchodním partnerem s velmi dobrou platební morálkou. „Ještě se nám nikdy během několika let spolupráce nestalo, že by nám dlužila byť jen korunu po lhůtě splatnosti. Je to pro nás naprosto seriózní firma. Šéf Hamé Leoš Novotný míní, že jejich dobré ekonomické výsledky jsou důsledkem neustálého „obrovského tlaku na snižování nákladů a zvyšování produktivity práce . Jak uvádí, od roku 1991 zvýšila firma produktivitu o 252 procent. I přes relativně bezproblémovou současnost nepohlíží ředitel zcela bez obav na budoucnost. Firma etablovaná na sousedním slovenském trhu ve střednědobém plánu sice uvažuje o další expanzi ve východní Evropě včetně zahájení vlastní výroby v některých zemích (Rumunsko, Bulharsko, Rusko, Polsko), ale realizace všech představ závisí i na tom, jak se zachovají velcí evropští s světoví hráči. Novotný je totiž realista a neumí si představit, že by tuzemská firma dokázala sama delší dobu úspěšně vzdorovat skutečně ostrému tlaku nadnárodních koncernů. Otázku, zda Hamé i v budoucnu zůstane ryze českou firmou, tak raději nechává nezodpovězenou.
