Politikaření za oponou
Lze neúspěchy v privatizaci energetiky, telekomunikací, Unipetrolu přičíst na vrub vládě:
- Špidlově 12,1 %
- Zemanově 61,6 %
- Klausovým 26,3 %
Za neúspěchy v privatizaci manažeři většinou viní vládu Miloše Zemana. „Zemanově, zejména nejpracovitějšímu ministru Grégrovi,“ zní jedna lakonická odpověď, charakterizující názory téměř 62 procent respondetů. Ovšem většina z nich připomíná, že svůj podíl na neúspěšných privatizacích mají všechny kabinety: „Obecně si myslím, že horší model privatizace, než vymyslela Klausova vláda, by se dal jen těžko najít. Pokud jde o konkrétní neúspěchy v energetice, telekomunikacích a Unipetrolu, nejspíše bude vina na vládě Zemanově s tím, že Špidla tomu zarazil hřebík do rakve.“
Tento názor potvrzuje i další odpověď: „Ani jedné vládě nelze přičíst všechno, každá má na něčem svůj podíl. Klausova vláda měla privatizovat rychleji a mohla klidně zprivatizovat Unipetrol i Telecom, a to za výrazně lepší ceny. Zemanova vláda zcela nezvládla privatizaci Unipetrolu, protože se dala českou cestou (protekce, úplatky, půjčky). Neměla se vůbec pouštět do privatizace Telecomu, nabízená cena je prostě špatná. Špidlova vláda se - alespoň podle toho jak se chová dnes - dopustí patrně stejných chyb jako předchozí, protože potřebuje peníze, a tak bude prodávat i za málo peněz a riskantně.“
„Všem dohromady. Je to výsledek politikaření v tom nedobrém smyslu slova, které se odehrává za oponou. Jde totiž bohužel o křesla a peníze, co jsou a jakoby nejsou,“ tvrdí jiný respondent.
Za Zemanovou obsadily nezáviděníhodné druhé místo Klausovy vlády. „Pokud by se chovaly jako pravicové a ekonomicky liberální, tak se sociální demokracie nemusela k moci dostat, nebo by alespoň neměla co privatizovat,“ odpovídá jeden z ředitelů. „Dnešní privatizační taškařice jsou smutnou dohrou neosocialistického pseudokapitalismu, v jehož rámci se takzvané pravicové vlády snažily co nejdéle udržet řízení ekonomiky v rukou státu, a z důvodů, o kterých raději nebudu spekulovat, volily co nejméně standardní a co nejméně transparentní formy privatizace státního majetku. Při troše snahy (nebo spíše vůle) mohlo být vše zprivatizováno do let 1996/1997 a nepovedenými privatizacemi jsme se dnes již nemuseli zabývat.“