Když trhy otřesy stráví, brzy zapomenou. A opět bude lákat vidina vysokých zisků
Nechtěné dítě slaví první narozeniny. Skličující výročí si nepřipomínají jen v jeho rodišti – v USA; pozvánku dostal celý vyspělý svět, přestože o ni nikdo nestál. Stockton. Malé kalifornské multietnické městečko, vzdálené autem hodinu a půl od San Franciska, je považováno za epicentrum rozsáhlé hypoteční krize, která se rozšířila po celých Spojených státech amerických na začátku loňského léta. Tehdy většina ekonomů přepokládala, že náklady na překonání komplikací sice budou horentní, USA se s tím ale dokážou poprat. Dopad na ostatní země prý nebude žádný, v horším případě velmi omezený. Ještě koncem loňského roku odborníci z Merrill Lynch odhadovali, že v letošním roce americká ekonomika poroste o 1,4 procenta. Ti největší optimisté předpovídají zvýšení o něco málo přes dvě procenta. Jenže někde se stala chyba.
Dnes by každý uvítal, kdyby se roční růst amerického hrubého domácího produktu dostal alespoň na jedno procento. Investiční banka Merrill Lynch se více než na ekonomické prognózy musí soustředit na vlastní přežití. Jistou smrt překonala jen díky záchranné ruce Bank of America, která ji získá zhruba za padesát miliard dolarů. Ikona amerického investičního bankovnictví nebyla sama, kdo se ocitl na pokraji krachu. Jiní dopadli mnohem hůře. Například Lehman Brothers či zatím poslední případ - Washington Mutual. Své dobře placené posty museli opustit vlivní šéfové firem, které se dostaly do problémů. Jeden z prvních odešel z Wall Street šéf Citigroup Charles Prince, následoval Stanley O´Neal z Merrill Lynch, Ken Thompson z Wachovia…
Přesně před rokem panovala na finančních trzích nejistota, rozvahy bank byly debaklem, centrální banky poskytovaly ekonomikám masivní injekce hotovosti. Výročí připomíná déjà vu. Nervozita přetrvává, rozvahy bank se příliš nevylepšily, centrální banky dále pumpují peníze. Index Dow Jones Industrial je po roce o čtrnáct procent níže, výkonnost americké ekonomiky je poloviční, finanční instituce doposud odepsaly 350 miliard dolarů a ceny nemovitostí se na některých místech USA propadly o čtyřicet procent. Odhady škod, které krize způsobila, se stále zvyšují. Jeden z prvních účtů zněl na 200 miliard dolarů, poté se cifra zvýšila na 400 miliard dolarů, 800 miliard dolarů, 1600 miliard dolarů. Zveřejněným údajům již nikdo příliš pozornosti nevěnuje. Dokud nebude celá krize zažehnána, nelze vystavit účet.
Jednu jistotu máme – letos neslavíme výročí poslední. Americké deníky uvedly, že bude bankám trvat nejméně pět let, než se vzpamatují. Trhy čekají na dobré zprávy z amerického realitního trhu. Data ale ukazují, že ani zásahy vlády optimismus nepřinesly. Prodej nových domů ve Spojených státech se v srpnu meziměsíčně propadl o 11,5 procenta a dostal se na nejnižší úroveň za více než sedmnáct let. Přestože průměrná cena nového bydlení se meziročně snížila o rekordních 11,8 procenta, počet zájemců o koupi se pohybuje na nejnižší úrovni od roku 1991.
Po roce od vypuknutí krize jsme všichni pochopili, že banky poskytovaly hypoteční úvěry i na tak vratkých základech, že by ve standardních podmínkách mohly sloužit jen na úhradu domečků z karet. Banky postupně uklízejí ve svých portfoliích. Televizní kanál CNBC citoval šéfa Commerzbank a prezidenta německé bankovní asociace Klause-Petera Müllera: „Banky a bankéři si začali znovu uvědomovat a starat se o to, co přesně mají ve svých portfoliích. Trochu méně nereálného finančního inženýrství a trochu více solidního bankovnictví. Jinými slovy: zpět ke kořenům.“ Že by se konečně všichni poučili? Zcela jistě ne. Pokud trhy otřesy stráví, brzy zapomenou. A opět bude lákat vidina vysokých zisků, které zaručí nějaké umně zabalené investiční produkty či jiné finanční hračky. Atraktivní profit je svůdnější než obava z rizika. A zase se bude slavit.
