Japonsko sice patří mezi jednu z nejsilnějších ekonomik světa, ani to ale nebude podle mnohých analytiků stačit k tomu, aby tato ostrovní země přečkala aktuální koronavirovou krizi bez úhony. Ba naopak, podle agentury Reuters jí spousta z nich předpovídá během druhého čtvrtletí letošního roku velmi strmý pád, v důsledku kterého by se tamní hrubý domácí produkt mohl snížit o závratných 22,2 procenta.
Ohroženy jsou zejména malé a střední podniky, kterým se nedostává v těchto dnech tolik potřebné hotovosti a které tak jsou vzhledem ke své nezáviděníhodné situaci odkázány na pomoc státu.
„Je to těžké, spousta lidí se opravdu bojí. Je to jako ocitnout se na popravišti a čekat, jestli přežijete, nebo ne,“ cituje zmíněná agentura Šinosukeho Hirosa, šéfa menší náborové agentury, která právě v důsledku pandemie přišla o 90 procent všech svých zakázek.
Pokud podobné společnosti skutečně zkrachují, tisíce lidí se
najednou ocitnou bez práce. Výzkum Kjótské univerzity přitom jasně naznačuje,
že mezi rostoucí mírou nezaměstnanosti a počtem sebevražd existuje přímá úměra.
Na každé jedno další procento lidí bez práce v Japonsku v průměru připadá
2 400 osob, jež si dobrovolně vezmou život.
30 tisíc sebevrahů ročně
Pokud by současná pandemie přetrvala do března příštího roku, odhadují univerzitní pracovníci, že se nezaměstnanost v zemi vycházejícího slunce vyšplhá na hranici šesti procent, což bude mít za následek 34 tisíc takto zbytečně zmařených životů. Pakliže by se krize protáhla ještě o dalších 12 měsíců, vzroste míra nezaměstnanosti na osm procent a počet sebevrahů se navýší na bezmála 39 tisíc, což by dokonce překonalo i smutný rekord z roku 2003, kdy svůj život dobrovolně ukončilo téměř 34,5 tisíce Japonců.
Po tristním období mezi lety 1998 až 2011, během nichž byla ve zdejší společnosti podobná čísla jakýmsi standardem, se nakonec podařilo počet sebevražd snížit až k hranici 20 tisíc osob ročně. A to mimo jiné i zásluhou speciálních „horkých linek“ zřízených právě za účelem toho, aby se zoufalí lidé ocitající se na samém prahu nervového zhroucení měli komu svěřit se svými problémy, a znovu tak mohli přehodnotit to, co se následně chystají udělat.
„Je tu tolik lidí, kteří se s námi chtějí spojit a popovídat
si s někým, ale skutečnost je taková, že nemůžeme odpovědět úplně všem,“
vysvětluje Reuters ředitelka dobrovolnického callcentra Tokyo Befrienders Mačiko
Nakadžama. To bylo z důvodu pandemie na čas uzavřeno, nyní už je ale opět
v provozu, byť zatím jen částečně. Namísto čtyř pracovníků zde telefony
zvedá pouze jeden, a ty přitom zvoní celkem pravidelně.
„Všichni se snažili s karanténou nějak popasovat, ale teď si začnou říkat: ‚Proč jsem to dělal? Jakou mám vlastně naději?‘ “ dodává Nakadžama, podle které začnou sebevraždy v dohledné době opět přibývat.
Vláda musí jednat okamžitě
Během dubna se sice jejich počet ve srovnání se stejným obdobím loňského roku snížil o 20 procent, Hisao Sató z vládní neziskové organizace poskytující ekonomické poradenství se nicméně domnívá, že se jedná pouze o jakési „ticho před bouří“, které je spjato s jistým mezinárodním fenoménem, kdy se během probíhající krize podíl sebevražd v rámci celé společnosti snižuje, aby následně opět prudce vzrostl.
I proto vyzývá Sató vládu své země k urychlenému jednání. Stát by podle něj měl přijít s plánem na efektivní finanční pomoc ohroženým podnikům, a zamezit tak potenciálnímu propouštění. „Musíme jednat teď, než ta úmrtí přijdou,“ zdůrazňuje.
