Haras Rafiq: Radikalizován může být kdokoliv

Žijeme v globalizovaném světě, kde je možné někoho radikalizovat přes internet až z druhého konce planety. Využívají toho i islamističtí náboráři. „Není to ale tak, že si jdete na internet koupit pár bot a stane se z vás džihádista,“ vysvětluje Haras Rafiq, ředitel think tanku Quilliam, který se zaměřuje na otázky boje s extremismem a v němž působí i bývalí islámští radikálové.

E15: Ve své práci se zabýváte islamismem. Ten ale někdy bývá v diskuzi směšován s islámem samotným. Jak byste jednoduše popsal rozdíl mezi nimi?

Islám je víra, která je praktikována dvěma miliardami lidí po celém světě různými způsoby. Islamismus je politická ideologie, a to totalitární. Bere si něco z fašismu, něco z komunismu. Má kořeny v určité interpretaci islámu. Sleduje přitom dva cíle. Za prvé chce
nastolení utopického islamistického chalífátu a prosazení jeho verze zákonů šaría. Za druhé chce, aby vlajka tohoto chalífátu zavlála ve všech koutech světa. Tato ideologie je něco jiného než islám, tedy víra.

Islamismus je relativně nový fenomén, starý zhruba sto let. Opravdu se rozšířil až poté, co se objevila saúdská salafistická teologie a petrodolary. Já sám jsem muslim. Vybral jsem si být muslimem a nejsem nijak nebezpečný. V každé víře je extremismus. Například kvůli Irské republikánské armádě také nemůžeme říct, že všichni katolíci jsou extremisté.

E15: Jak vážné téma je podle vás radikalizace v současné Evropě?

Myslím, že největší hrozbou v Evropě a po celém světě je džihádismus. Islamismus je touha vnutit druhým určitou formu zákonů šaría skrz islamistický chalífát. A ten, kdo toho dosahuje za pomoci násilí, je džihádista. Není jich mnoho, ale pro spáchání útoku stačí
jen několik lidí. Příkladem je útok v redakci Charlie Hebdo. Do Evropy se vracejí lidé, kteří byli vycvičeni v Iráku nebo Sýrii.

Radikalizace je reálným nebezpečím, protože víme alespoň o pěti tisících lidí, kteří šli bojovat do řad Islámského státu nebo al-Káidy. Navíc je tu síť dalších, kteří s nimi sympatizují. Ale hlavně žijeme v globalizovaném světe, kde můžete někoho radikalizovat přes internet i z druhého konce planety.

E15: Zmínil jste takzvaný Islámský stát, k němuž se připojují i Evropané. Často se jedná o mladé lidi. Kde mohou být radikalizováni?

Někteří experti by řekli, že radikalizace se děje především přes internet. A to proto, že do Sýrie a Iráku odcházejí lidé mezi 14 a 25 lety. A jedním z důvodů je možnost přesvědčit je osobně přes sociální média a internet obecně. Je k tomu ale potřeba říct jednu důležitou věc. Nefunguje to tak, že si jde člověk koupit na internet pár bot a stane se z něj džihádista. Buď tam musí něco hledat, nebo ho někdo musí najít. Radikalizace může proběhnout i v domovech nebo mešitách.

E15: Můžete uvést nějaký příklad?

Tři mladé britské dívky odešly bojovat do Sýrie a Iráku. Jedna z nich se jmenuje Amira Abase. Média jejího otce vyfotografovala, jak pláče s plyšovým medvídkem v ruce. Prosil, aby se dcera vrátila. Já upřímně věřím tomu, že chce, aby se vrátila. Později se ale objevil videozáznam, který ho ukazoval, jak jde v pochodu s teroristickou organizací, která je ve Velké Británii zakázána.

Když pálil britskou vlajku, byla s ním i jeho tehdy třináctiletá dcera. Doma sám vytvářel prostředí pro radikalizaci. Takže k té může dojít kdekoliv. Každý jednotlivec má kontakty všude možně – v rodině, škole i na dalších místech. A neexistuje profil někoho, kdo by nemohl být radikalizován.

E15: Existují ale i případy, kdy odešli náctiletí z rodin, které ani nebyly výrazně nábožensky založené a pro které bylo rozhodnutí jejich dětí velkým překvapením. Co je tedy pro mladé lidi tak lákavé na brutálním Islámském státu?

Mohou je k tomu vést různé křivdy. Například rasismus, problémy se sháněním práce nebo třeba tlak do nuceného manželství, případně zahraniční politika. Nebo když se žena dočte v novinách o případu pedofilie. Charizmatický náborář ji pak může přesvědčovat o tom, že západní kultura je nemorální a zkorumpovaná a její dítě v ní nic neochrání. Nabídne připojení k islamistům. Říkají, bůh chce, abys to dělal, bez toho nemůžeš být dobrým muslimem.

Motivací také může být pomsta za někoho, kdo byl zabit. Rovněž je to řešení pro psychicky nemocné lidi. Studie z jedné evropské země ukazuje, že více než čtyřicet procent usvědčených islamistů bylo diagnostikováno s Aspergerovým syndromem. Když se podíváte na propagační videa Islámského státu, uvidíte, že boj nabízejí jako léčbu depresí. Takže tito charizmatičtí náboráři nabídnou novou identitu lidem, kteří třeba ani nebyli praktikujícími muslimy. K radikalizaci může dojít opravdu velmi rychle, během týdnů nebo měsíců.

E15: Z jakého prostředí pochází ti, kdo se radikalizují?

Často se říká, že jsou to nevzdělaní lidé ze sociálně slabých skupin. Ale takový nebyl Usáma bin Ládin, vůdci Hizballáhu ani Muslimského bratrstva. Čtyřicet tři procent usvědčených islamistických teroristů chodilo ve Velké Británii na univerzitu. Osm z nich tam vedlo islámské univerzitní spolky.

Hlavní strůjce londýnských teroristických útoků Mohammad Sidique Khan byl plně integrován do britské společnosti. Nehledal odpovědi na existenční otázky ani se neradikalizoval kvůli rasismu. Jeho problémem bylo, že si chtěl vzít svou přítelkyni, ale otec ho chtěl oženit s pákistánskou sestřenicí. Mýtus, že jsou ti lidé nevzdělaní, hloupí a neintegrovaní do společnosti, jenom posiluje islamistický populismus.

E15: Jak by tedy měla vypadat účinná prevence proti radikalizaci?

Pokud někdo podporuje terorismus nebo islamismus, případně s ním sympatizuje, musí nastat jedna ze tří možností. Pokud se chystá spáchat zločin, zatkněte ho. Pokud je ve fázi, že nepřekročil zákon, zařaďte ho do programu pro deradikalizaci. A třetí věcí je
rehabilitace, například u dětí, které se vyjadřují rasisticky Nejsou to extremisté, jen se setkali s rasistickými vyjádřeními a sami je pak používali. Další věcí je prostředí věznic. V nich lidé vstupují do gangů. Takže při deradikalizaci je potřeba se zaměřit i na ně.

E15: A co dlouhodobější strategie?

V Česku a Slovensku, které v současnosti nemá tak velký problém s islamismem jako jiné země, je velmi důležité budovat odolnost vůči extremismu mezi mladými lidmi. Takže až se k nim dostanou myšlenky charizmatických náborářů, budou je umět odmítnout. Zároveň jim musíme ukázat pozitivní hodnoty, kterým v Evropě věříme, jako liberální demokracie, lidská práva, pluralismus a tak dále. A to není záležitostí jen vlády, ale celé občanské společnosti.

S islamismem se musíme vypořádat jako s jinými ideologiemi – fašismem, komunismem nebo rasismem. Musíme ho z perspektivy občanské společnosti učinit velmi nepřitažlivým. A velmi důležitá je i role muslimů, aby ukázali, že jsou stejní jako ostatní.

E15: Muvil jste o náborářích v on-line prostředí. Jaké by měly být kroky vlád vůči nim? Měly by zavést cenzuru na internetu?

Ne, to nefunguje. Existují dva typy opatření. První z nich je negativní – pokud někdo porušuje zákon, zrušte danou webovou stránku nebo jeho účet na sociálních sítích. A britská vláda ruší přes tisíc webových stránek každý týden. Během několika hodin se ale objeví nové. Potřebujeme více pozitivních opatření, více občanské společnosti, narativů, které jdou proti extremismu, až aktivismus. Ten typ aktivismu, který známe ze Spojených států amerických nebo od Gándhího.

E15: Mluví se také o šíření ideologie ze zahraničí, například ze Saúdské Arábie. Měly by vlády evropských států dohlížet na to, co je kázáno v mešitách?

Nemyslím si, že je zodpovědností jakékoli země v liberální sekulární demokracii diktovat někomu, jak by měl praktikovat svou víru. Může to činit tak, jak chce, dokud neporušuje zákon nebo jeho jednání není nebezpečné. Zákaz ideologie nepomůže k jejímu vymýcení. Musíme se jí postavit jako společnost. Pokud navíc řekneme, že je to problém jen evropských muslimů, tak vytváříme polarizaci. Dáváme munici krajní pravici, aby řekla, že všichni muslimové jsou špatní.

E15: Ve společnosti zaznívají hlasy, že uprchlíci, kteří přicházejí do Evropy, přispějí ke zhoršení bezpečnostní situace. Souhlasíte s tím?

Mám dvě odpovědi – jednu ze srdce a jednu z hlavy. Ta ze srdce říká, že jsem lidská bytost, a proto mě trápí, když vidím obrázky dětí, které se snaží utéct před Islámským státem a nepodaří se jim dostat do liberální země. Zároveň ale neexistuje garance toho, kdo jsou opravdu lidé, kteří sem přicházejí nebo čemu budou věřit jejich děti. Musíme se ovšem podívat na to dobré versus potenciální riziko. Jako lidské bytosti musíme hledat možnosti, jak pomoct uprchlíkům.

Když se Židé snažili uniknout z nacistického Německa, také byli na některých lodích obraceni zpět. Doufám, že nyní neděláme my totéž v případě uprchlíků. Potřebujeme v Evropě lépe koordinovanou odpověď, musíme toho udělat více přímo v regionu. Ale máme zároveň povinnost hlídat naši národní bezpečnost a efektivně kontrolovat vnější hranice.

Čtěte také:

Obnovme kontroly na hranicích v EU, tvrdí tři čtvrtiny Čechů

Stropnický a Fiala: Evropa v migrační krizi selhává

Do Německa přijíždějí tisíce migrantů, Merkelová čelí kritice